Jiří Kalemba: Musím být vždy připraven a nikdy nic nepodcenit | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Už pár let můžete vídat jeho tvář i slýchávat jeho hlas při sportovních pořadech České televize. Jiří Kalemba už patří ke tradičnímu koloritu nejen basketbalových přenosů. V poslední době se pustil i do režírování dokumentu.

Na úvod nemůže přijít jiná otázka, než jak ses dostal k práci v ČT. Chtěl jsi od mala pracovat v televizi?

V roce 96, když jsem jako jedenáctiletý sledoval v televizi hokejové MS ve Vídni, tak jsem všechny zápasy naprosto hltal a tehdy jsem si při poslechu Roberta Záruby povolání sportovního komentátora prostě vybral a vysnil, od té doby už jsem o ničem jiném ani nepřemýšlel. Tak tedy začala má cesta za snem. Pak jsem se chtěl moc dostat na žurnalistiku, abych mohl navštívit semináře sportovní žurnalistiky Roberta Záruby na Fakultě sociálních věd UK. Povedlo se a před OH v Turíně jsem od něj dostal nabídku, jestli bych nechtěl pomoct při olympijském vysílání. U skriptování curlingu (zapisování děje přenosu pro sestřihy) tak začaly moje kroky v ČT. Jako všichni jsem tedy musel prošlapat cestu od samého začátku. Za pár týdnů přišla nabídka na první reportáž a už se to dalo do pohybu… (úsměv)

Diváci tě mohou vidět hlavně u basketu a házené. Věděl jsi, že chceš u televize dělat tyto sporty?

V první řadě jsem byl rád, že se mi podařilo do televize dostat a nijak jsem si ani vybírat nehodlal. Jako bývalý basketbalista jsem se ale basketu určitě věnovat chtěl a při rozjezdu ČT4 se k tomu naskytla příležitost. Je docela symbolické, že za mnou s nabídkou na spolupráci přišli v jeden den Jakub Bažant i Petr Vichnar, takže jsem s basketem i házenou začal vlastně tak nějak současně a jsem za to moc rád. Můj dědeček věnoval házené celý život, byl mezinárodním rozhodčím a pořád se v ní pohybuje, a tak jsem určitým způsobem rád, že ji i já můžu svou cestou posouvat.

Kromě těchto dvou, který sport tě baví? Aktivně, pasivně i komentátorsky.
Mou velkou vášní se v posledních letech stal americký fotbal, baví mě NFL i univerzitní NCAA, takže jsem pečlivým divákem nočních přenosů. Podařilo se mi už i v ČT dva zápasy okomentovat. Samozřejmě uniknout si nenechám ani NBA, kterou detailně sleduji, a basketbalovou NCAA. Komentátorsky mě hodně baví boxlakros a velké kouzlo pro mě má curling, který jsem komentoval i na OH ve Vancouveru, a pro někoho možná překvapivě i šerm, ten považuji za noblesní a poutavý zároveň. Aktivně mě kromě basketu baví tenis, squash a čas od času i fotbal.

Co všechno musí redaktor ČT zvládat? Můžeš popsat takový typický den sportovního redaktora v ČT?

On se typický den moc dobře popsat nedá, protože se odvíjí od pracovní náplně. Záleží na tom, jestli má člověk třeba zpravodajskou směnu, jestli sám zprávy vysílá, jestli natáčí v terénu, jestli moderuje, nebo jede na přímý přenos. Všechno má svá specifika a lze o nich dlouze vyprávět. Společným jmenovatelem pro všechny a takovým nezbytným vybavením každého redaktora by měla být schopnost pracovat ve stresu, zvládat nečekané situace, být vždy připraven a nikdy nic nepodcenit.

Robert Bakalář říká, že na čtyřhodinový přenos by se komentátor měl připravovat 4 hodiny. Jak to je u tebe?

Pan Bakalář je velmi zkušený komentátor a možná mu ty čtyři hodiny za ta léta zkušeností už stačí, ale já osobně bych řekl, že času je možná potřeba mnohem víc. Dám příklad: na utkání roku v německé bundeslize mezi Hamburkem a Kielem s Filipem Jíchou jsem se připravoval osm hodin, a to jde o necelé dvě hodiny vysílání. Samozřejmě člověk nikdy všechny informace ani nemůže využít, ale chce být připraven naprosto na všechno, co by se mohlo přihodit. Každý sport má svá specifika, záleží také na tom, jak bohaté jsou zdroje, jak hodně člověk už daný sport a dané hráče zná. Na basketbalový zápas v Mattoni NBL se připravuji zhruba 2 až 3 hodiny.

Jaká část tvé práce tě baví nejvíce?

Baví mě televize jako celek, baví mě poznávat a spolupracovat se zajímavými lidmi, baví mě tvořit a vymýšlet reportáže. Baví mě být tím, kdo lidem v komentáři zvěstuje, co se děje. Baví mě „být u toho.“ Baví mě ten mumraj kolem vysílání přenosu nebo nějakého pořadu, baví mě to, že i když situace vypadá beznadějně, nějakým kouzlem „to“ vždycky nějak dopadne. Je to hodně komplikované mraveniště mechanismů a úkolů. Baví mě, že v něm také mám své místečko a pomáhám k jeho chodu. Je to sen, který se mi splnil.

Mluvíš čtyřmi cizími jazyky, využiješ je v práci v televizi často?

Angličtinu určitě, to je podle mě asi nezbytná a tak nějak automatická výbava redaktorů ve 21. století. Dělal jsem pár rozhovorů německy a jeden italsky. Ale angličtina už třeba jen v českém basketu jasně vyhrává. Ruština ve mně tak trochu pasivně doznívá. (úsměv)

Co tě vedlo k naučení italštiny?

S italštinou jsem začínal nejpozději a určitě bych se neoznačoval za plynně mluvícího, ale ten jazyk mě baví, krásně zní a hezky se poslouchá. Nápad s italštinou vzešel od mé snoubenky, se kterou jsme před dvěma roky plánovali měsíční cestu po Itálii, tak jsme se nechtěli na cestách jazykově ztratit. Docela se to povedlo.

Můžeš popsat tvou basketbalovou kariéru?

Celá má kariéra je spojena s BK Kladno, kde jsem začínal ve 12 nebo 13 letech jako starší žák. Od mladšího do staršího dorostu jsme hráli 1. ligu. Nikdy nic extra, snad kromě jednoho roku, kdy jsme skončili třetí. Několik let jsem byl kapitánem, dával nějaké body, rád střílel přes hlavu, něco vyhrál, něco prohrál. Nic výrazného na mém aktivním basketbalovém životě bych asi nenašel. Snad jen, že jsem v roce 2000 vyhrál střelbu na kempu v Poděbradech. Skončil jsem po roce v mužích, kdy mi dost času začal zabírat první ročník žurnalistiky. Když ubylo školy, dělal jsem už v Českém rozhlase a také moc nestíhal. K basketu se už vracím opravdu epizodně, vždy ale s obrovským zápalem. (úsměv)

Jaký je tvůj největší zážitek spojený s basketbalem?

Jako hráč jsem si mimořádně užil vítěznou baráž s Mladou Boleslaví ve starším dorostu, kde jsme tehdy udrželi 1. ligu. Zajímavou zkušeností pro mě byly mezinárodní turnaje v Žilině a za úplně nej zážitek musím označit ten nejčerstvější – MS žen v Česku, to byla prostě paráda.

Vím o tobě, že často cestuješ do USA. Co tě tam přivádí? Je to i slavná NBA?

Mé cesty do USA začaly v roce 2001, kdy jsem v konverzační soutěži vyhrál šestitýdenní pobyt v americké rodině. Z pobytu se stal životní zážitek, obrovská zkušenost. Z americké rodiny se stali mí životní přátelé a od té doby se vzájemně navštěvujeme. Můj kamarád Marquis Martin-Easton bude dokonce kmotrem mého 18měsíčního syna Jiřího Marquise. NBA jsem nikdy naživo neviděl, což mě mrzí a určitě to hodlám v budoucnu napravit. Při poslední návštěvě New Yorku jsem zhlédl utkání amerického fotbalu na stadionu New York Jets a to bylo něco. (úsměv)

T… jako TÝM! To je název dokumentu o stříbrném úspěchu našich basketbalistek, který jsi režíroval. I to je tradiční náplň sportovního redaktora?

Dokument takového charakteru je mimořádná a výjimečná událost, určitě bych neřekl, že se jedná o tradiční náplň. Už jen to, že jsem si sám byl i režisérem, je něco velmi neobvyklého. K dokumentu jsem se dostal tak trochu náhodou a dost krátce před šampionátem. Nakonec se ukázalo, že nejlepší příběhy píše život, a tak jsem měl ten úžasný úspěch přímo z první ruky. Práce na dokumentu byla enormně náročná, přivezli jsme si z Brna a Varů asi 30 hodin hrubého materiálu, ale myslím, že konečná verze je důstojným ohlédnutím za senzačním turnajem a českým úspěchem.

Z dokumentu to vypadá, jako by kamera doprovázela české basketbalistky v průběhu turnaje na každém kroku. Bylo tedy o podobě tohoto díla rozhodnuto předem?

S nadsázkou se dá říct, že jsme se s týmem probouzeli a chodili spát. Byl to základ nějakého dobrého výsledku – být u všeho, aby nám něco zajímavého neuniklo, takže jsme jezdili na tréninky, taktické porady, v autobuse na zápasy, při zápasech byli u naší lavičky…Holky si na nás zprvu musely zvyknout, ale jak šel turnaj dál, už jim to začalo připadat tak nějak automatické a v těch chvílích vznikaly nejlepší záběry a rozhovory.

Můžeš našim čtenářům prozradit, na jaké basketbalové lahůdky na ČT4 se v nejbližší době mohou těšit?

Už čtvrtým rokem je největší lahůdkou na ČT4 pořad Basketmanie. Budeme rádi, když mu zachováte přízeň i dál. Euroliga je jasným a logickým diváckým tahákem a v listopadu se blíží start Nymburka v Eurocupu. Basketu není nikdy dost!

Dokument ČT o stříbrném úspěchu českého basketbalu T… jako Tým!

Basketbalový program v ČT4 na listopad