Klára Vojtíková: „Nekladu si cíle, snažím se jít co nejdál a nejvýš to jde.“ | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Rodačka z Halenkovic Klára Vojtíková se věnuje basketbalu naplno. Tuto sezónu hraje za tým SBŠ Ostrava a na hřišti ji poznáte podle čísla 24. Klářin tým letos soutěží v nejvyšší české lize (Bonver ŽBL) a také v lize Středoevropské, neboli CEWL.

Jak dlouho už hraješ basket a co tě právě k tomuto sportu přivedlo?

Basket hraju od 13/14 let, takže jsem oproti ostatním holkám začala poměrně pozdě. Teď je to tedy téměř 8 let, co se tomuhle sportu věnuju a přivedla jsem se k tomu více méně sama. Basket mě bavil už ve škole na základce a měli jsme i kroužek (pohybové hry), kde se hrával hlavně basketbal, takže jsem si hledala klub, kde bych se tomu více mohla věnovat, a nejblíže byl Zlín.

Máš vystudovanou nějakou školu se sportovním zaměřením? Jak se ti daří skloubit školu a basket?

Na střední školu jsem chodila na Gymnázium TGM do Zlína, kde jsem studovala ve třídě se sportovním zaměřením. Byli jsme mix různých sportů a ranní tréninky jsme vždycky měli se svým sportem, takže pro mě to byl basket. Nyní studuji v Brně Masarykovu univerzitu obor Management sportu. Je to náročné, když máte školu v jednom městě a basket ve druhém. Teď se blíží zkouškové, takže se teprve ukáže, jestli to zvládám.

A zbývá ti vůbec čas na nějaký osobní život?

Co se týče rodiny, tak mě rodiče vidí spíš jen na zápase, když dojedou. Domů moc nejezdím, na to nezbývá čas, protože každý víkend jsou zápasy. Sestra studuje v Brně, takže s tou se občas potkám. S kamarády z dřívějška, třeba ze Zlína a Kroměříže, kde jsem hrávala, Olomouce, kde jsem studovala 1. ročník výšky, už také moc kontakt neudržuju. Je to jen tým a pár spolužáků teď z Brna, se kterými se vídám.

Jak se ke tvé basketbalové kariéře staví rodina?

Rodina mě vždycky podporovala. Už v té 8. třídě, kdy jsem začala, mě vozili na tréninky do Zlína a na zápasy. Dělali všechno pro to, abych se tomu mohla věnovat a ono se ukázalo, že to snad nějaký význam mělo. Jinak strýc někdy sleduje statistiky na internetu, babička se teď byla podívat na zápas a vždycky při rodinné sešlosti, kde nemůžu být, se na mě ptají, jak se daří a tak.

Jsi ze Zlínska, tak proč právě Ostrava?

Vlastně ani nevím. Mě ten basket zanesl, kde to šlo. Začala jsem ve Zlíně, pak Kroměříž juniorky, Olomouc 1. liga, SŠMH Brno, Žabiny a teď Ostrava. Ale proč ne Zlín, to je jasné. Protože ve Zlíně ženy hrají 2. ligu. Já jsem po gymplu odešla zkusit něco výš.

Ve kterém týmu se ti doposud líbilo nejvíc?

Budu to brát z pohledu kolektivu, protože nemám ráda konflikty v týmu. To se pak odráží na týmové hře a třeba i psychice některých hráček. V Kroměříži jsme měli moc dobrou partu, včetně rodičů, kteří chodili na každý zápas. A taky v SŠMH to bylo super, to jsme se často s holkama scházely i mimo tréninky a taky tam pohodu a dobrou náladu v týmu udržovala kapitánka Ája Filípková.

Hraješ na postu pivotky, zkusila sis někdy zahrát na jiném postu? Jaké to bylo? (Pokud ne, chtěla by sis zkusit nějaký jiný post? A proč?)

Od začátku jsem vždycky hrála pivotku, protože jsem byla většinou nejvyšší. Pivotů je čím dál míň, o to mám snazší se i prosadit. Jednou v zápase se Zlínem na turnaji jsem si zkusila křídlo a byla to taková příjemná změna, ale teď v extralize bych do toho asi nešla. Nejsem na to dostatečně rychlá, pohyblivá a ani technicky na tom nejsem tak dobře. Já se snažím zaměřit na obranu těch vyšších hráček, to je v týmu můj úkol. Ubránit nejvyšší a nejsilovější pivotky a doskakovat. Když mám volnou pozici, tak vystřelím a někdy se i trefím.

Už jsi někdy utrpěla nějaké vážnější zranění?

Mám trochu problémy s kotníky. Ve třeťáku jsem měla natržené vazy v pravém. Rok a půl zpátky jsem měla snad dvakrát v jednom půlroce nějak podvrtnutý levý kotník. Ale jinak jsem vážnější zranění neměla.

V čem podle tebe spočívá největší rozdíl mezi českou a středoevropskou ligou?

Ještě jsem neodehrála tolik zápasů středoevropské ligy, ale občas mám pocit, že je snazší se tam prosadit. Někdy mi přijde, že zahraniční hráčky, které mají kluby nakoupené, nedávají tolik energie do obrany, co do útoku. Zato v lize české má spousta týmů velmi dobrou a propracovanou obranu. To, že je ten tým spolu delší dobu a hráčky se znají, není výhoda jen v útoku, ale i v obraně. Těm týmům to pak šlape a je těžší se prosadit.

Co zatím považuješ za svůj největší sportovní úspěch?

Pro mě je úspěch, když se každý rok posunu v kariéře nahoru. Například když jsem se dostala do ŽBL, poté do reprezentace U20. Také to je Univerziáda v Gwangju 2015 a v neposlední řadě pozvánky na B-kemp reprezentace žen si také moc vážím.

Máš nějaký sportovní vzor? A čeho bys chtěla ve sportu dosáhnout? Máš nějaký konkrétní cíl?

Vzor spíš nemám a cíl jsem taky nikdy neměla. Jdu vždy co nejvýš a co nejdál to jde. Když jsem ve Zlíně začínala, nepřemýšlela jsem nad tím, kam bych se mohla dostat. Dokonce ani tehdy, když jsem odcházela z gymplu do Olomouce hrát 1. ligu, tak mě nenapadlo, že bych se někdy mohla dostat do ŽBL. Jen občas v poslední době přemýšlím, že bych možná časem chtěla zkusit zahraničí.

Autor: Marta Bednářová

Zdroj foto: Elio Castoria, fibaeurope.com