Tečka za sezónou „U14“ | Probasket.cz

Please enter banners and links.

O víkendu se konalo v Pardubicích MČR „U14“,  po jehož skončení se definitivně zavřely brány ligy „U14“. Jaká byla a kdo v ní vynikal?

Liga „U14“ se poprvé hrála s 31/32/ účastníky. Ti ani nemuseli hrát kvalifikaci, protože se těsně sešli do počtu. 31 účastníků bylo rozděleno do čtyř skupin po 8 /jedna měla 7/ družstvech. Ze základních skupin pak první čtyři družstva postupovala do dvou extraligových skupin po osmi týmech, přičemž se započítaly vzájemné výsledky klubů, které se utkaly v základních skupinách. Do play off postupovaly celky na 1.- 5. místě. První celky se utkaly o pořádání Final Six, další v pořadí hrály play off o postup na MČR, kde hrál každý s každým. Týmy, které skončily na 5.- 8. místě pak vytvořily dvě ligové skupiny po 8 /7/ a hrálo se stejným způsobem jako v extralize. Je tento systém optimální? Asi se těžko najde optimální systém a je důležitíé z jakého pólu tabulky se na systém soutěže člověk dívá. Přesto si dovoluji shrnout hodnocení tohoto modelu do následujících bodů:

1. Domnívám se, že počet účastníků 24 je lepší, protože v základních skupinách jsme byli svědky obrovských výkonnostních rozdílů, které   přinášely  mnoho zápasů, které skončily více než stobodovým rozdílem. To samozřejmě nikomu nice nepřinese. Ani vítězům, ani poraženým.

2.Tyto výsledky nakonec způsobily, že až na několik výjimek bylo o postupujících v obou fázích soutěže rozhodnuto velmi brzy a soutěž po několika kolech ztrácela na zajímavosti, protože nebylo o co hrát.

3.Pro týmy, které se nedostaly do play off  či na MČR skončila soutěž velmi brzy, počátkem března. Vzhledem k tomu, že se kvalifikace o ligu „U15“ hraje až ve druhé polovině května, jsou trenéři nuceni vyplnit tuto dlouhou přestávku nějakou další zápasovou činností, která však mistrovské zápasy těžko nahradí.

4.Cca 10 – 12 týmů v ČR výrazně výkonnostně převyšuje ostatní soupeře, proto je nutná, co nejčastější konfrontace těchto dominátorů.  

Vzhledem k předcházejícím argumentům se domnívám, že by vhodnějším modelem byl hrací systém jako v lize „U15“ se 24 subjekty, který  v podstatě předcházející nedostatky plně odstaňuje. Ostatní týmy by mohly působit v krajích, protože úroveň oblastních soutěží je dost špatná. Možné jsou i divize, ale to by v oblastních přeborech téměř nikdo nezůstal. Určitě by měl zůstat v této kategorie systém passarele, kdy každý hráč může nastoupit pouze ve dvou z prvních tří čtvrtin. I když vím, že to má mnoho odpůrců, kteří mají své důvody proč toto pravidlo kritizují. 

Pojďme se nyní zaměřit na šestici týmů, které se v Pardubicích utkaly o medaile a na to, proč to dopadlo, jak to dopadlo.

Pardubicím – zlaté medaile sluší. Za celou sezónu ani jednou neprohrály a 29 výher v řadě je hodno obdivu a potlesku. Je to další důkaz toho, že s mládeží se v Pardubicích pracuje velmi kvalitně a projekt „východočeský basketbal“  si zaslouží podtrženou jedničku. Kouč Tomáš Bartošek, který byl v pondělí potvrzen do funkce trenéra nově se tvořícího výběru „U15“, dal dohromady skvělý kolektiv. Opory je třeba hledat ve jménech Petrič, Kantůrek, Lahučký, Langšádl, Skalický, Charbuský a Brožek. Nutno však jedním slovem dodat, že perníkáři působí velmi komplexně a jejich tým  je velmi vyrovnaný. Není tedy problém v případě jakékoli absence nahradit hráče jeho kolegou, což se o ostatních říci nedá. Na útočné polovině produkují jednoduchý basketbal, založený na hře 1 na 1, případně na spolupráci dvojic či trojic.  V defenzivě se prezentují celoplošnou osobní obranou se zdvojováním. Jak říká nejen basketbalový klasik „tak to má byť“.

Slávia Kroměříž – byla černým koněm pardubického turnaje. Výborně vyladila formu na závěr sezóny a v podstatě jako jediná dokázala potrápit domácího suveréna. Kouči Sigmundovi se podařilo vhodně doplnit tým o prostějovského Váňu a ten se mu odvděčil skvělými výkony, které ho dovedly až do All stars týmu. Na rozehrávce tým výborně dirigoval Martin Nábělek, který se dokázal výrazně  prosadit i bodově. Oporou Slávie je i Pobořil, který zdatně dokázal nahradit Nábělka ve čtvrtině, kdy povinně absentoval a také on se dokázal dvouciferně prosadit. Solidní výkony podali i další hráči jako Bartošík, Šindler a Škrob. Sečteno a podtrženo, druhé místo je ve správných rukách a na Hané si ho jistě budou velmi považovat, protože práci s mládeží tam odvádějí velmi precizní.

Sršni Sokol Písek – Jihočeši asi vděčně brali bronz z MČR. Jako mistři ČR z kategorie starších mini neměli za sebou úplně vydařenou sezónu. Na podzim 2x vysoko prohráli se SoPrem  a trápili se i na jaře, když jim scházel zraněný Švarc. Jeho absence byla hodně znát, zvláště když řadě hráčům, chybějí centimetry a kila. To se nedá říci o Ptákovi, který byl dalším tahounem Sršňů, jehož body rozhodovaly. Tyto dva lídry doplňovali Kratochvíle, Krejčí, Bartoš a Gareis. O své třetí příčce sokolové rozhodli v bitvě se Sokolem Pražským, který vyhráli až po dvojím prodloužení.  A nakonec mohli brát i stříbro, když v neděli  měli navrch v duelu s Kroměříží, ale myslím, že jsou u Otavy s bronzem spokojeni.

Sokol Pražský – odjíždí z Pardubic asi nevíce zklamán, protože medaile na něj nezbyla. Sokol měl vynikající podzim, když drtil jednoho soupeře za druhým. Jaro již tak oslnivé nebylo. Na poklesu výkonnosti se výrazně podepsaly zdravotní komplikace některých opor /Stibor, Růžička, Fořt/. Navíc ve druhé polovině března dorazila do Žitné ulice i epidemie příušnic, což nejvíce postihlo Hartiga, která byl měsíc bez basketbalu a do tréninku se zapojil až týden před MČR. To se výrazně odrazilo i v sokolském účinkování ve městě perníku. O medaili Pražané přišli zejména ve vyrovnaných bitvách s Kroměříží a Pískem, kde měli výhru ve svých rukách. V závěru jim však chybělo trocha štěstí a možná i síly. Sokolové tak trochu zopakovali loňské „U14“, kde dopadli hodně podobně. Sokoly celou sezónu táhl Michal Hartig. Toho však v Pardubicích nedokázal nikdo výrazněji bodově doplnit i kvůli výše zmíněným problémům /Stibor, Růžička/. 

Snakes Ostrava –  skončil na pátém místě jen díky výhře nad Brnem, která přišla za pět minut dvanáct. Ostravané ve srovnání se soupeři neudělali výraznější výkonnostní progres a  hráči se na východě Čech nepotkali s optimální formou. Prohráli první čtyři zápasy, aniž by své protivníky dokázali výrazněji potrápit. Zejména utkání s Pardubicemi a Pískem byla hodně odevzdaná. Kouč Hála se opíral především o dvouciferného střelce Ryndu, rozehrávače Bukovjana a dvojici Havlík – Vachutka. Ostatní tak produktivní nebyli. Další problémem je ostravská defenzíva. V tomto směru byli Snaci nejhorším týmem, když průměrně inkasovali 83 bodů v každém střetnutí, což je v žákovské kategorii více než dost. V Ostravě mají na čem pracovat.

BŠM Brno – bylo na podobné vrcholné akci nováčkem. Nicméně jeho výkony na Final Six byly poměrně příjemným překvapením. Turnaj začali překvapivou výhrou nad Pískem a i další týmy /SoPr/ donutili vydat ze sebe maximum. V neděli již Brňákům zřejmě došly síly a možná i více zkušenosti., což je v konečném účtování připravilo o pátou pozici v ČR. Trenérka Vyroubalová se opírala o výkony čtveřice Bláha, Kyselák, Grunwald a Marek. S brněnským celkem spolupracuje i Ivana Večeřová a je předpoklad, že její rukopis se podepíše na výkonnostním vzestupu Jihomoravanů.  

Celá šestice se však výrazně vzdaluje ostatním, kteří se na ně dívali zpovzdálí.O tom svědčí i jednoznačné výsledky play off, kdy všichni účastnící MČR své série vyhráli v nejkratším možném termínu. 

ALL STARS :

Martin Nábělek /Kroměříž/
František Váňa /Kroměříž/
Jiří Švarc /Písek/
Matyáš Skalický /Pardubice/
Ondřej Langšádl /Pardubice/

Nejlepší střelec:  Radim Pták /Písek/

MVP turnaje: Alessandro Petrič /Pardubice/ .