Víkend s NBA: Flopping aneb největší „herci“ a simulanti v NBA | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Často omílaným tématem v NBA je floppování. Tedy přihrávání pádů za účelem získaní faulu na hráči soupeře.

Basketbal i NBA se neustále vyvíjí a některé prvky z něho zcela mizí a nahrazují je jiné, lepší. Jsou ale věci, které přetrvávají navždy a nemění se. Ke kontaktnímu sportu, v němž se posuzuje jako faul kdejaký dotek protihráče, neodmyslitelně patří floppování. Chcete-li česky simulování a přihrávání pádů. Někteří hráči už jsou tím pověstní a mají kvůli tomu své odpůrce. Basketbal.cz se zaměřil na dění v aktuální sezóně NBA a vybral dva týmy sestavené z největších herců v NBA. Těžko říct, jak by takový zápas asi dopadl. Posuďte sami.

Tým 1: Chris Paul, Kobe Bryant, Paul Pierce, Dirk Nowitzki, Reggie Evans

Rozehrávač Chris Paul se vypracoval v jednoho z nejlepších rozehrávačů v NBA, ale různí experti poukazují také na to, že nehraje úplně fér. Jeho pádů a faulů na něj přibývá a nutno říct, že Paul padá velmi rád. Časté jsou jeho pády při přihrávkách nebo navazování kontaktů při střelbě.

Na pozici střílejícího rozehrávače nebylo možné vybrat nikoho jiného než Kobeho Bryanta. Ten letos téměř celou sezónu táhl Lakers i z pozice rozehrávače a odehrál toho opravdu hodně. Jeho odpůrci si ale všimli častých pádů při střelbě a Bryantových pohledů směrem k rozhodčím. Kobeho akce se neobejdou bez tradičního výmluvného pohledu k rozhodčím a ironického úsměvu. Bryant by zkrátka chtěl každou svou střelu započítat jako "and one".

Věrnou obdobou Bryanta je i jeho konkurent z Bostonu Paul Pierce. Ten ovšem využívá především tradičního floppování a pádů v obraně. Nutno říct, že s velkým úspěchem u rozhodčích. Je jasné, že často jde o kontakt mezi ním a útočícím hráčem, ale "The Truth" tomu mile rád přidává a není mu cizí spadnout.

Možná trochu překvapivá volba Dirka Nowitzkiho, ale ani on se nemá za co stydět. Svou nominaci si zasloužil po právu podobně jako Bryant díky neutuchající touze po odpískání faulu téměř při každé střele. Poslední dobou se staly také jeho doskoky a boj o odražené míče terčem posměchu.

Jako pivota jsem do prvního týmu vybral Reggieho Evanse, jenž je mezi všemi hráči známý svou nečistou hrou. Tuto nominaci si vysloužil především svými divadelními kousky při stavění clon a doskakování odražených střel. 

Tým 2: Derek Fisher, Manu Ginobili, Jamal Crawford, Pau Gasol, Blake Griffin

Bývalý rozehrávač Lakers byl jasnou volbou do druhého týmu. Fisher má velké srdce, do hry dává maximum, ovšem nedostatek rychlosti v obraně nahrazuje přehnanými pády, při kterých se často soupeři ani nedotknou. Jeho specialitou ovšem je navázání kontaktu tělo na tělo a následného pádu a přihrání odstrčení rukou protihráče. Je až s podivem jak může Fisher při svých 95 kilogramech padat jako hruška ze stromu.

Rozehrávačskou dvojici můžeme doplnit hotovým mistrem ve svém oboru. Manu Ginobili je právem považován za jednoho z nejlepších flopperů v NBA. Oproti většině ostatních má velkou výhodu, že svých pádů využívá v obraně i v útoku. Jeho časté nájezdy do tří obránců a zahození míče kamsi do hlediště určitě stojí za shlédnutí, stejně tak obrana hráče hrajícího zády ke koši.

Tento druhý tým by musel hrát s menší sestavou, jelikož jsme na křídlo zařadili rozehrávače Jamala Crawforda. Ten si své místo zasloužil, byť nejde o klasického floppera. Crawford téměř nebrání, tudíž nemůže floppovat. Jeho devízou však je sbírání faulů při střelbě, především pak zpoza trojkového oblouku. je to jeden z hráčů, kteří často zaznamenávají čtyřbodové akce díky faulu při trojce. V jeho případě se však nejedná o klasické zahození míče směrem na koš po navázání kontaktu. Crawford zkrátka vystřelí svou trojku a následně pustí své nohy směrem dopředu tak, aby narazil do obránce. Zároveň však padá na zem a překvapenému obránci je odpískán faul při střelbě.

Těsný boj o pozici vyššího křídla spolu svedli Pau Gasol a Luis Scola, ale nakonec dostal přednost první jmenovaný. Slavnější z bratří Gasolů je pověstný svou měkkou hrou a neustálými vyčítavými výrazy směrem k rozhodčím. Za zmínku jistě stojí i jeho hlasitý řev téměř při každém nájezdu a sebemenším kontaktu pod košem.

Blake Griffin sice nastupuje na pozici čtyřky, ovšem v našem novém týmu by se vešel do základní sestavy. Jeho nominace vás možná trochu zaskočila, ale zatímco NBA velebí jeho úchvatné smeče, my jsme se zaměřili i na jeho práci v obraně. Při ní často vypadá opravdu komicky, když se snaží přihrávat pády a získávat fauly na hráčích soupeře. Při jeho síle a energii s jakou smečuje je neuvěřitelné, že v obraně často padá po sebemenším kontaktu.

Říkáte si, že je to zvláštní. Vždyť drtivá většina těch hráčů jsou hvězdy svých týmů. Ano, je to tak. Bohužel právě tyto hvězdy si díky svým jménům dovolí před rozhodčími mnohé a často jim to projde. V NBA je to ale na denním pořádku a nikdo se nad tím už příliš nepozastavuje.

Dost možná vám v seznamu chybí i další hráči, kteří by si určitě zasloužili jmenovat. Za všechny stačí jmenovat Rajona Ronda, Louise Scola, nebo třeba Andersona Varejao.