„Jsem ráda, že jsme tým bez cizinek.“ Malečková si letošní sezónu pochvaluje | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Svou výškou je při rozcvičování hodně nevýrazná, ale jakmile začíná utkání, z „andílka se stane ďábel“. Řeč je o rozehrávačce Karlových Varů Karolíně Malečkové. Teprve osmnáctiletá rozehrávačka je jedním z faktorů, proč jsou Karlovy Vary největším překvapením letošního ročníku ŽBL. Podceňovaný celek postavený na výhradně mladých hráčkách porazil už nejednoho favorita včetně Slavie Praha nebo brněnských Žabin a okupuje příčky zajišťující postup do play-off.

Malečková má za sebou spoustu zkušeností v mládežnických reprezentacích, doma má stříbrnou medaili z mistrovství Evropy do 16 let nebo pomohla české reprezentaci do 17 let ke 4. místu na domácím mistrovství světa. I když ji 159 centimetrů limituje, Malečková dokáže tento hendikep vynahradit jinak. Pro server proBasket.cz se rozpovídala o současné sezóně i plánech do budoucna.

Při pohledu na tabulku jste asi takové výsledky nečekaly, že?

Je to až neuvěřitelné. 7. místo v nejvyšší české soutěži s nejmladším týmem, myslím si, že to je obrovský úspěch a že to nikdo nečekal.

Jaké jste měly cíle před sezónou? Asi jste spokojené s dosavadním průběhem.

Tak cíle byly, abychom si udržely nějakou lepší pozici pro play-out, o play-off se asi před sezónou nikomu nesnilo. Takže spokojenost je, i když vždycky to může být lepší.

Co je příčinou takového úspěchu?

Příčinou úspěchu? Těžko říct, myslím si, že hlavním faktorem je to, že nás soupeři často podceňují a my toho dokážeme využít. Často se píše o tom, že hrajeme agresivně až za hranicí faulů. Ale i to je přesně ono, čím se chceme prezentovat – agresivním rychlým basketbalem a také samozřejmě chceme využít Julču pod košem.

Když už jsme u Julie Reisingerové, je to překvapení, nebo jste čekaly, že bude takhle dominovat?

Ona má úžasné dispozice a od malička na sobě maká, takže není překvapením, že je pod košem takhle dominantní. Určitě potřebuje ještě na sobě makat, každopádně náš tým by bez ní asi těžko takhle fungoval.

Jak se ti vůbec hraje pod trenérkou Krämer? V čem je jiná než dřívější trenéři ve Varech?

Jelikož se známe už z dřívějška, když působila ve Varech, tak jsme neměly od začátku problém. A v čem je jiná? No když jsme byly mladší, bylo to spíš prostě trenér a hráčky, ale teď jsme opravdu více jako rodina, jeden tým a všechny víme, že by za nás položila ruku do ohně. Hodně to všechno s námi prožívá a je to super. Největší rozdíl oproti dřívějším trenérům je to, že to je prostě ženská (směje se).

Zdá se tedy, že to v týmu klape. Jak jste si sedly s holkami ze Sparty? Nebyly před sezónou obavy, že s takovým kádrem nebudete konkurenceschopné?

Sedly jsme si skvěle. S holkami jsme se znaly ze soutěží, z reprezentace a turnajů, takže se vlastně příjemné spojilo s užitečným. Jsem opravdu ráda, že jsme tým bez cizinek, a myslím, že nám to klape na hřišti i mimo něj. A obavy z konkurence nebyly, to spíš z toho dojíždění, které se ale taky dá zvládnout.

Na svůj věk dostáváš v týmu solidní minutáž. Čekala jsi, že na palubovce budeš v průměru téměř 30 minut na zápas?

Tak věděla jsem, že nějaké ty minuty dostanu, protože jsem v týmu jediná opravdová rozehrávačka, střídám se s Evinou Moučkovou, která vlastně hrála celý život křídlo. Každopádně si myslím, že se s tím dobře poprala. Ale určitě jsem nečekala, že těch minut bude tolik.

Na čem tedy musíte nejvíc zapracovat, aby těch vítězství bylo ještě víc?

Určitě si chceme zakládat na obraně, takže na té musíme pracovat. A pak tedy určitě střelba jak za dva, tak za tři body i trestné hody. Když pak ještě anulujeme zbytečné ztráty, myslím si, že se nám bude vyhrávat lehčeji.

Teď spíše něco mimo tým. Byla jsi nominovaná do širší reprezentace. Jaké byly pocity z prvního přípravného kempu?

Hodně mile mě to překvapilo, trochu jsem se toho bála, nevěděla jsem, co od toho čekat. Ale vážně to bylo super! Myslím si, že pro mladé hráčky je to určitě hodně platné. A může nám to pomoct se rozvíjet.

Jak probíhala příprava? Na co byl kemp zaměřený?

Tak jelikož jsme uprostřed sezóny, nebylo tam nic kondičního, ale spíše herní rozvoj, jako převahové situace, herní činnosti jednotlivce, střelba. Taky jsme hrály zápasy proti klukům i proti sobě navzájem.

Asi uvažuješ, co do budoucna. Jaké jsou tvé plány? Některé hráčky odešly do USA na univerzitu…

Tak do USA jsem dostala nějaké nabídky, mám tam dvě sestry, takže k tomu mám docela blízko. Nakonec jsem se rozhodla, že bych chtěla prozatím spíše zůstat v Česku nebo když už, tak do Evropy. Mám raději ten evropský basketbal než americký. A do Ameriky „jen“ na dovolenou.

Co říká tvůj otec na tvé další kroky? Také upřednostňuje, abys zůstala, nebo chce pro tebe spíše tu americkou cestu?

Jelikož je taťka manažer a jsem jeho jediná „tatínkova holčička“, tak je jasné, že mě chce mít doma. Nejradši by byl, abych zůstala jen ve Varech nebo teď, jak funguje spojení mezi Karlovými Vary a Spartou, bych šla do Prahy. Do Ameriky určitě nechce, abych šla, v tom mě moc nepodporuje. To se mu nikdy nelíbilo.

Blíží se konec roku, čas bilancování i nějakých předsevzetí. Jaké jsou tvé osobní cíle do příštího roku? Třeba i ty nebasketbalové?

Měla bych se soustředit hlavně na maturitu a pak uvažovat i o vysoké škole. To ale pořád odkládám (směje se). Také mám poslední rok v dorostenkách, tak bych se chtěla dostat na MČR a nejlépe ho se Spartou vyhrát. Taky bych chtěla bojovat o reprezentaci do 20 let, která je pro ročníky 96 a 97. Tak uvidíme, co se povede.

Zdroj foto: Facebookový profil BK Lokomotiva Karlovy Vary