Extraliga kadetek: Titul vybojovaly domácí hráčky, bronz putoval do Prahy
V prvním semifinálovém zápase se utkala domácí Slovanka a Trutnov, pátý tým základní části. Pražský celek si pohlídal vstup do
VíceNovinky ze světa basketbalu – NBL, NBA, VTB
Please enter banners and links.
V minulých dnech léčil svého ducha i zdraví v Lázních Toušeň Ing. Vladimír Heger. Nedalo mi to, abych jednoho z nejúspěšnějších trenérů československé basketbalové historie při dobré kávě nevyzpovídal.
V minulých dnech léčil svého ducha i zdraví v Lázních Toušeň Ing. Vladimír Heger. Nedalo mi to, abych jednoho z nejúspěšnějších trenérů československé basketbalové historie při dobré kávě nevyzpovídal. Pan Heger mi věnoval polední klid a přes jeho úctyhodný věk a řadu zdravotních problémů jsem byl překvapen jeho bystrými postřehy, které svědčí o jeho přehledu v dění na české basketbalové scéně. Rozhovor začal v Lázních Toušeň a poslední věta se týkala dalšího lázeňského města Karlových Var. Nejen proto bychom rozhovor mohli nazvat z Toušeně až do Karlových Var.
Proč celý český basketbal začal v posledních 2 – 3 letech tak rychle „odcházet“ a směřovat do evropského výkonnostního suterénu?
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak na tuto otázku nenacházím jednoznačnou odpověď. Faktorů poklesu bude jistě více, než by člověk v tak krátkém okamžiku byl schopen připustit. Jistě půjde o dlouhodobější záležitost. Jakýsi vytrvalostní běh na hodně dlouhou trať.
Můžete najít nějaký recept jak se z této výkonnostní krize dostat?
Je to dost složité. Možná lepší organizovanost na všech stupních. Více jednoduchosti, větší důslednost, méně častých změn. Neměnit to, co klape dobře nebo dost dobře. Vylepšit a zvýraznit soutěže na všech typech škol. Od prvního stupně základní školy, kde by měl basketbal získat další adepty tohoto sportu až po školy vysoké. Organizovat akce ne proto, že musím, ale proto, že chci. Obnovit nebo založit různé klubové či tradiční turnaje ve vhodných volných termínech pro všechny věkové kategorie. Tedy i pro ty „maximini“. Rozšířit /hlavně ve všech krajích/ školení a doškolování trenérů. Dříve jsme učili my druhé, dosáhněme toho, ať dnes oni učí nás. Nechme si poradit. Současně orientujme školení a basketbalovou metodiku směrem k mládeži, protože vrcholový basketbal je příliš složitý a metodiky je k němu dostatek. Představme basketbal ve školách.
Jste znám jako úspěšný reprezentační trenér borců generace 60. a 70. let. V čem byli českoslovenští špičkoví basketbalisté a basketbalistky lepší než současná špička?
Nelze to dobře srovnávat. Ve světe basketbalu i v běžném životě vládla tentkrát jiná a dost odlišná atmosféra. Československý basketbal měl tehdy doma i venku, dlouhodobě /hned po poválečných letech/ vynikající postavení a skvělou pověst. Určitě k tomu přispěl i velký počet registrovaných i neregistrovaných hráčů a od Chebu až ke Košicím, od dospělých, až k těm 12 – 14 letým. Ti nejlepší z nich, bez toho, že by vyrůstali mimo ČR, patřili nejen jako jednotlivci, ale jako celé týmy /viz úspěchy v evropských pohárech – Praha, Brno/ k nejlepším na kontinentu. Byli jsme schopni se bez obav měřit se světovou špičkou. Byli jsme – v širším rozsahu – sportovně všestrannější, techničtější, sehranější, na mnohem vyšší úrovni byl týmových duch, a to v klubech i reprezentaci. Naši hru zdobila basketbalová chytrost, nápaditost, zkušenost a improvizace. Dnes jsou v popředí místo týmového protiútoku celoplošný boj 1 na 1, českého či zahraničního typu. Místo techniky nachází ve větší míře uplatnění značná tvrdost a síla. Místo kolektivu hraje uskupení dvojic až trojic. V pozadí těchto mnoha změn a záležitostí je nepřehledný a hodně složitý pohyb peněz, hráčů, trenérů, agentů, manažerů a dalších osob, jimž se dříve skoro nevědecky říkalo realizační tým. Ale já si v první řadě myslím, že hlavní roli hraje skutečnost, že teď žijeme ve zcela jiné době. Život nyní /u nás i jinde/ přináší jiné a hlavně nové priority, zájmy a směry. Ještě jsem pozapomněl jednu podstatnou věc. Tenkrát jsme měli celou řadu dobrých až vynikajících typických pivotů a pivotmanek, teď jsme bez nich. A bez nich se s kýmkoliv válčí hodně obtížně……
Co byste vytknul dění na české basketbalové scéně?
Kam se vytratilo nebo vytrácí dění na krajské, oblastní resp. okresní /velká města/ úrovni?
Kolik toho a kde v posledních 5-8 letech udělali pro basketbalovou mládež? Možná by stálo za to na toto téma otevřít anketu… V souvislosti s tím se téměř děsím myšlenek na zrušení krajských soutěží, které se v poslední době objevily.
V souvislosti s nástupem nového vedení ČBF se objevuje řada radikálních názorů na reorganizaci mládežnických soutěží. K čemu se kloníte Vy ?
Sejít se a do hloubky vše zhodnotit. Vyzdvihnout klady a zápory. Během krátké doby vše nové zpracovat, předložit, schválit a opět během krátké doby změny uvést do praxe. Určitý čas nechat běžet a neměnit ! Nikdy nebude možné uspokojit každého!!! Jediným cílem však musí být prospěch pro celý český basketbal jako takový. Klubové zájmy to nesmí přebít.
V čem je český basketbal jiný než Evropa a svět, pokud to můžete posoudit ze svého zahraničního působení?
Dost velké sebevědomí mimo hrací plochu, malé sebevědomí, když jde do tuhého na hřišti, obzvláště při konfrontaci s basketbalově vyspělými zahraničními týmy se „borcům“ rozklepou kolena dlouho před začátkem zápasu. Je to vidět i u mužské reprezentace, která již několik let nedokázala vyhrát na palubovkách svých soupeřů. I v pohárových zápasech českých zástupců hýří sebevědomím /někdy až přehnaným/ především američtí hráči a hráčky oblékající dresy českých klubů. Navíc nám vypadla střední věková trenérská generace. A až na výjimky /Nymburk, ZVVZ USK a Frisco Brno/ se nestřetáváme tak často jako dříve se světovou a evropskou špičkou /kluby, reprezentace/. Naše styky se většinou orientují na sousední země, které však do špičky, podobně jako my, nepatří. Zahraniční hráči jsou rychlejší, rozhodnější, sebevědomější, urostlejší a z časti i vyšší než my. Basketbal v jiných zemích má výsostnější postavení a není v takové míře vystaven konkurenci hokeje a jeho sálové obdoby jako u nás.
Jaká je úroveň českých trenérů, zejména mládežnických ?
Jsou podle toho, co jsem poslední době viděl – tak jako dříve, velmi dobří, dobří a málo zkušení. Tedy přibližně tři kategorie. Bohužel těch z první kategorie – je už od devadesátých let – čím dál tím méně. Co nepomáhá kvalitě je to, že trenéři mají často na starosti řadu netrenérských záležitostí. Řekl bych, že chybí vzájemná výměna trenérských zkušeností na rozdíl od minulosti. Pozitivem určitě je fakt, že díky internetu se značně zjednodušil přístup k metodickým materiálům, avšak ty jsou převážně určeny pro vyspělá basketbalová družstva. Nikoliv pro mládež. I když i tady je náznak určitého zlepšení.
Jaký systém sportovních středisek a center byste doporučoval, tak, aby se objevovali noví Veselí a Satoranští a noví talentování hráči neodcházeli v tak ranném věku do zahraničí. Jak se Vám líbí projekt „Future stars“ produkovaný v USK Praha ?
Systém byl vymyšlen, zaveden a podle mého názoru dost dobře běží. Chce to vytrvat, odstraňovat rychleji případné závažnější nedostatky, pokud se objeví. To vše pak propojovat směrem dolů, do oblastí, do krajů, ke klubům, hlavně toho menšího formátu. Aby všichni věděli, o co jde a aby všichni měli pocit, že s českým basketbalem žijí, že mu rozumějí a že se na jeho vzestupu podílejí.
S projektem Future Stars nejsem detailněji seznámen /zejména s jeho cíli a prostředky/, takže ho nemohu objektivně hodnotit.
Vyjmenujte pět základních neduhů českého basketbalu ?
– pendlování, hostování, přestupy a hráčské přesuny již od minižákovských kategorií
– odchody do zahraničí ve velmi mladém věku
– basketbal je týmový sport, základem je vždy jedna pětice. Domnívám se, že se přehnaně preferuje hra 1 na 1 /dribling/ namísto základní spolupráce více hráčů /tedy přihrávka, myšlení, tvorba a improvizace namísto složitých herních vzorců/
– nejmladším generacím přicházejícím k basketbalu chybí základní pohybová /tělesná/ průprava
– neexistence ústředního svazového trenéra
Jako jeden z mála českých koučů jste trénoval muže i ženy, včetně mládeže, jaký největší rozdíl mezi nimi vidíte?
Za prvé vždy jsem tvrdil a celý život jsem zůstal věrný tvrzení, že basketbal je jen jeden. A hrají ho muži /chlapci/ a ženy /dívky/. Základní věci, prvky, části by měly být /a také jsou/ stejné. Následující slova se vztahují k té nejvyšší výkonnostní úrovni. Ženy jsou a byly vnímavější. Sledují a ohodnocují, nakolik se jim při trénincích a zápasech věnujete. Předem jdou za daným cílem. Jsou rády, když cíle mohou být vysoké. Umíte-li trochu jednat s lidmi a dáte-li jim najevo přísnost a férovost, jdou za Vámi jako tým a podpoří Vás. Jsou-li na hlavních pozicích /tehdy střední rozehrávačka + pivotmanka/ kvalitní hráčky, bylo možné se jak v Evropě, tak ve světě dostat hodně vysoko. Nejen proto, že mezi ženami je mnohem menší konkurence. Tento týmový duch je u žen pak na vyšším stupni. Horší je, když se někde něco zadrhne. Ženy umějí mnohem méně než muži zaimprovizovat. Podle pokynů trenéra či spontánně. Často pak bývá zle. Muži to zvládají lépe. V závislosti na hráčských kvalitách se jim to někdy daří perfektně. Ženy jsou /byly tehdy/ poctivější v plnění různých úkolů souvisejících s tréninkem či životem v reprezentačním kolektivu. To samé platilo i v Holandsku a poději v Portugalsku.
Přes řadu kritických tónů, které zazněly v našem rozhovoru, se přeci jen český basketbal může pochlubit diplomatickým úspěchem . V září se v ČR koná MS v basketbale žen, které bude největší sportovní akcí roku 2010 na území ČR. Budete přítomen v hledišti a jaké naděje připisujete našemu reprezentačnímu výběru ?
Zápasy MS 2010 se hrají v Ostravě, Brně a Karlových Varech, což není z Klatov, které jsou nyní mým domovem, co by kamenem dohodil. Navíc v době konání šampionátu odstartuje klatovský tým „U14“ hlavní část sezóny. Takže to spíše bude TV, tisk, případně později DVD. Pokud se šancí týče, rozhodující roli může hrát již první duel s Evropě naprosto neznámou Argentinou. Tým budeme mít zkušený, podporu diváků také, bude to chtít jen MS dobře rozjet. Určitě budu zpovzdálí bedlivě sledovat přípravu a hráčkám držet palce, aby postoupily co nejdále. Nakonec do Karlových Varů to zas tak daleko není a čas pro závěrečné boje, pokud v nich budou účinkovat české basketbalistky, si rád najdu.
V prvním semifinálovém zápase se utkala domácí Slovanka a Trutnov, pátý tým základní části. Pražský celek si pohlídal vstup do
Více