Češi a Slováci za mořem ze všech úhlů: Denisa Domiterová | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Je tu další díl nepravidelného seriálu sledujícího naše krajánky v zemi basketbalu zaslíbené. Po třech chlapcích z Česka teď obrátíme o sto osmdesát stupňů a necháme vyniknout dívku ze Slovenska.

Denisa Domiterová studuje a hraje prvním rokem na New Jersey Institute of Technology (NJIT). Sportovní týmy Highlanders se účastní soutěží v NCAA v divizích I. Letos Domiterová basketbalistkám pomohla ke třinácti výhrám ve třiceti zápasech. Ve své premiérové sezóně byla druhou nejvytěžovanější hráčkou týmu a nejlepší střelkyní za tři body.

V basketbalovém dívčím týmu jsou hned čtyři cizinky, což už samo o sobě je rarita. Ba co víc, hned tři hráčky jsou ze Slovenska. Kromě Domiterové ještě Martina Matějíčková a výborná blokařka Nicole Matická.

„V lednu se ke mně a Nicole Matické připojila ještě Martina Matějíčková. S naším příchodem to bylo tak, že jsme každá o sobě věděly, protože jsme se potkávaly v mládežnických kategoriích a hrávaly jsme proti sobě. Párkrát jsme se sešly i v reprezentaci. Já a Martina jsme byly spoluhráčky už na Slovensku a odchod jsme plánovaly spolu, ale Martině se nepodařilo udělat SAT zkoušky, tak musela čekat na další termín. Nicole absolvovala poslední ročník střední školy přímo v Americe, takže toto je její druhý rok tady,“ vysvětluje Denisa. „Poprvé jsme se potkaly až tady v Americe a po třináctihodinové cestě plné cizích jazyků byla Nicole moje záchrana.“

Jak se vůbec rodačka ze Zvolena dozvěděla, že pro hráčky jejího věku je možné odejít do USA a spojit studium s basketbalem? „Jak to u hráčů chodí, dlouho jsem se rozmýšlela, jak se zlepšit a získat rozhled v basketbalovém i osobním životě. Nabídka z Ameriky se mi zdála jako nejvýhodnější, protože se tu spojuje studium se sportem. Myšlenku odchodu jsem začala řešit zhruba rok a půl před odchodem do Ameriky. Následovalo mnoho telefonátů s trenéry, co na to říkají, s rodiči, protože to není jednoduché po finanční stránce. Když jsem byla v posledním ročníku střední školy a můj klub, kde jsem hrávala, se rozpadl (neměla jsem žádné závazky), přišlo mi vhodné přijmout nabídku z univerzity. Přiznám se, že jsem univerzitní basketbal sledovala málo, zdálo se mi nemožné dosáhnout toho, že budu součástí takového koloběhu přímo v Americe. Nabídka přišla hned po mistrovství Evropy U18 v Popradu, kde si mě trenérka vyhlídla. Zhruba od té doby jsme byly v kontaktu.“

Právě v Popradu na ME zaznamenala rozehrávačka velmi zajímavá čísla (24 min/z, 9.2 b/z, 4.9 d/z a 2.8 as/z) a měla velký podíl na konečném devátém místě svého reprezentačního družstva. 

„Po osobním pohovoru s trenérkou následovala výměna videí. Měla jsem výhodu, že mě trenérka viděla přímo v akci a já jsem o ní nevěděla, takže jsem neměla svázané ruce a nebyla jsem pod tlakem, že mě někdo pozoruje,“ zdůrazňuje Denisa psychologicky důležitý fakt.

Zdroj fotografie: Larry Levanti Photography pro NJIT

Už v prvním roce má za sebou Danisa několik ocenění v NCAA. Nejednou se stala sportovcem týdne na své škole, ale i basketbalistkou týdne v rámci konference, které se NJIT účastní. „Kamarádi samozřejmě vědí o tom, že se mi podařilo získat pár důležitých ocenění a je to fakt příjemný pocit, když vím, že na mě i přes tu dálku nezapomněli a podporují mně.“ Odezvu od těch důležitějších lidí ve slovenském basketbale ale, jak sama Danisa říká, nemá: „Mým jediným ohlasem je můj loňský trenér. Ten jediný mě sleduje, jak se mi daří nebo nedaří, vlastně jsme stále v kontaktu. Jinak od lidí z basketbalu vůbec ne, nevím, jestli to nesledují, nebo se jen neozvou. Ale já se nepotřebuju nějak prezentovat, je to přece jenom moje první sezona v NCAA,“ říká skromně Denisa.

Vraťme se ale k těžké anabázi, která předcházela příchodu slovenské teenagerky do New Jersey. Motivace u hráčů s podobnou cestou bývá různá, ale jedno mají společné. Pro uskutečnění svého snu je nutné vyřídit spoustu administrativy. „Velmi důležitou součástí bylo absolvování SAT testů (Scholastic Aptitude Test). Je to čtyřhodinový test ze znalostí anglického jazyka a matematiky, něco jako maturita u nás. Přiznám se, že jsem ho neudělala napoprvé, proto jsem svému příchodu až tolik nevěřila. U nás na škole je minimální počet bodů pro přijetí 1000. Na druhý pokus jsem ho zvládla a začala řešit ostatní věci jako například víza.“

„Co bylo mojí motivací? Tím bylo a stále je to, že Amerika mi poskytuje růst ve všech směrech. Asi nejvíc mě lákala představa být v tom emočním kolektivu, protože ohledně emocí je to úplně jiné než u nás. Miluju ten pocit, kdy mám ze zápasu husí kůži, myslím, že americký basketbal je vysloveně o tom. Není to až tak o schopnostech jako o chtění. Už po první sezóně můžu potvrdit, že právě ten chtíč přinesl mému družstvu pár důležitých a cenných vítězství.“

Ještě jedna věc, která svědčí o tom, že tahle hráčka je tak trochu odlišná od ostatních: „Sama jsem nikdy neměla žádný vzor, nikdy jsem se nenechala strhnout mediální vlnou velkých hráčů. Raději upřednostňuji tu černou práci, které se bohužel do statistik nedostává. Proto je těžké jmenovat,“ říká Denisa. „Snažím se učit od různých lidí a ne být kopií někoho.“

Češi a Slováci za mořem ze všech úhlů: Patrik Auda

Češi a Slováci za mořem ze všech úhlů: Marek Souček

Češi a Slováci za mořem ze všech úhlů: Karel Kraus