Mission impossible, v podání Pardubic nic nemožného | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Nikdo nic nepoznal. Nikdo ani nemohl. Pardubické vedení za přispění Mariana Přibyla a Zdeňka Břízy dokázalo takřka nemožné. Za necelých 7 hodin se zásadní měrou přičinili o zhotovení věrné kopie na letišti ztracených dresů Besiktase.

Uplynulo už 28 let od doby, kdy Pardubice naposledy narazily na tureckého protivníka, než se ve středu poměřily s Besiktasem. Tehdy se v Ankaře utkaly s Efesem Istanbul v Poháru vítězů pohárů. 

A je dosti možné, že ještě za 28 let budou mít zainteresované strany živou vzpomínku na středeční „Mission impossible“.

Vše začalo v úterní podvečer, kdy na východě Čech přijali poprvé informaci o na letišti ztraceném zavazadle, v němž měla turecká výprava zápasové dresy. 

Pozornost se tak začala upínat na středu ráno. Z Istanbulu v Praze přistálo další letadlo, nicméně dresy opět nikde.

Cestují-li Pardubičtí do zahraničí, se ztrátou dresů případné problémy nemají. Postupují zcela jinak. Dresy se rozdávají dopředu, každý hráč si jej veze ve vlastním zavazadle. 

Do startu zápasu zbývalo bezmála 8 hodin, když opět zazvonil telefon v kanceláři Martina Marka, manažera pro zahraniční vztahy BK JIP Pardubice. Bývalý kapitán Beksy byl krátce po desáté hodině informován o nemilém stavu situace. 

„Existovaly 3 varianty, zajistit náhradní dresy, zápas o 2 hodiny posunout, protože přiletí další letadlo, ale nebyla záruka, že tam dresy budou nebo podle řádů odložit zápas o 24 hodin. Vše se řešilo s Fibou a komisařem utkání“, jmenoval možná řešení generální manažer BK JIP Pardubice Pavel Stara.

Volba padla na první možnost, aniž by byla jistota, že se vše stihne. Sehnat dresy, nažehlit potisk a zároveň vše muselo podléhat přísným pravidlům FIBA.

První muž Beksy zároveň cítil jakýsi dluh vůči turecké straně. „My jsme měli dobrou zkušenost z Istanbulu, kde se o nás klub vynikajícně staral, takže jsme věděli, že pro ně uděláme maximum.“

Těžký úkol byl teprve na svém počátku. 

„Pan Marek komunikoval s Fibou a komisařem zápasu a já se snažil mezitím obvolat naše dodavatele dresů. V Čechách není jednoduché sehnat 12 dresů pro takovéto chlapy.“ líčí Stara. 

Pomoc Východočeši nalezli u někdejšího hráče Beksy: „Nakonec nám pomohl Marian Přibyl, který dělá zastoupení pro značku AND1 v České republice. To byla první výhra.“

Shodou náhod dodání dresů nakonec zajistila vysoce postavená osoba v ČBF.

„Druhá výhra byla, že předseda ALK pan Bříza jel do Pardubic na jednání představenstva, takže pan Přibyl dresy předal panu Břízovi. Pan Bříza přivezl dresy bez potisku do Pardubic. My si je převzali a pardubická firma JiroutReklamy za 2 hodiny udělala potisk. Mezitím pan Marek s funkcionáři Besiktase si nechával posílat podklad pro potisk.“

Nejenže s blížícím se začátkem zápasu sílil tlak a stupňovala se nervozita. Navíc se o dění od samého začátku zajímalo turecké velvyslanectví. To mělo následně na zápase několik svých lidí a s permanencí 15 minut neustále kontrolovalo, jak se situace s dresy pohnula.

K pohádkovému konci vše dospělo necelou hodinu před začátkem zápasu. Právě v tuto dobu dorazily dresy do pardubické ČEZ Arény a nic už nebránilo zahájení česko-turecké bitvy, v níž si později Besiktas v "pardubických dresech" odvezl postupovou výhru 69:76.

Nutno podotknout, že v Pardubicích nemají nouzi o životní hříčky, jakési historky z natáčení. Při Mistrovství Evropy kadetů dorazila na východ Čech neznámo proč volejbalová výbava dresů České republiky, tentokrát nedorazily dresy vůbec. Co bude příště, lakonická otázka závěrem. 

„Co bude příště, to si neumím představit. Na druhou stranu život mě naučil, že může přijít cokoliv, takže se sám nechám překvapit“, uzavřel s úsměvem Pavel Stara.