Jindřich Svojanovský: „Veteráni si zaslouží úctu“ | Probasket.cz

Please enter banners and links.

K uplynulému basketbalovému 11. MS veteránů se vracíme ještě rozhovorem s Ing. Jindřichem Svojanovským (na titulním snímku vpravo), který prostřednictvím portálu Basketbal.cz seznamoval české basketbalové příznivce s průběhem tohoto šampionátu.

MS v brazilském Natalu bylo dost specifické nejen pro Čechy velkou vzdáleností a finanční náročností, ale i svérázným "jihoamerickým" přístupem pořadatelů. O tom i o dalších věcech kolem veteránského basketbalu jsou následující řádky.

Kdy jste se rozhodli, že do přece jen vzdálené Brazílie na MS veteránů pojedete?
Pokud mám hovořit o „týmové účasti“, tak ta byla jasná  již od prosince 2010, kdy jsme poslali přihlášku. Týmy přihlášené do konce roku 2010 měly totiž 200 USD slevu na startovném. Ale půl roku je dlouhá doba a tak se tým šedesátníků budoval „za pochodu“. Nešlo totiž jen o to chtít jet, ale také o to, že hráči se museli na celé účasti finančně výrazně podílet. A finanční podíl každého nebyl zrovna malý. Nakonec se k jádru týmu, které tvořili hráči, kteří se již podobných šampionátů zúčastnili, připojili další zájemci a tým tvořilo 9 hráčů.

Měli jste nějaké sponzory, podporu ČBF nebo jste museli veškeré náklady „táhnout“ sami?
ČBF se zatím staví k veteránskému basketbalovému hnutí spíše jakoby neexistovalo. Důvodů je celá řada a rád bych k tomu v nejbližší době, pod dojmem zkušeností ze dvou ME a nyní i dvou MS, pár řádků na Basketbal.cz napsal. Ale nejde jen o vztah s ČBF, ale celé je to takové na můj vkus až příliš živelné. Jak už jsem odpověděl v první otázce, drtivou většinu nákladů si hradí každý účastník sám. Občas se nám podaří získat nějaký ten sponzorský dar, někdy v podobě finanční, většinou však spíše ve formě slevy na objednané vybavení.

Jak se vlastně tvoří nominace veteránského týmu?
Termín  „nominace“ je v souvislosti s veteránským basketbalem, zejména u týmů 55+ či 60+, pojmem hodně abstraktním. Spíše hráče hledáme než  vybíráme. Není mnoho těch, kteří mají  ještě nějakou výkonnost a současně jsou schopni se na účasti finančně podílet. Pokud mě paměť neklame, tak jediná „nominace“ předcházela MS 2009 v Praze, kdy naše občanské sdružení Basketbaloví veteráni mělo dosti členů na 2 týmy v kategorii 55+ a někteří již hráli i v kategorii 60+.

Roli zde hrál úspěch na ME 2008 v Itálii (stříbro) a fakt, že se hrálo v Praze. První tým, který nakonec získal bronzovou medaili, si tehdy „vybral“ trenér Josef Klíma, který zabezpečil pro „nominované“ i týdenní tréninkově-zápasové soustředění ve Švýcarsku. Myslím, že právě v sestavování jednotlivých týmů by mohla určitá řídící role ČBF přinést pozitivní dopady, tedy třeba v jedné kategorii by nenastupovaly dva průměrné týmy, ale jeden s šancí na medaile a ten druhý naplňující heslo „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“.

Jaká byla v Natalu atmosféra? A co přístup pořadatelů?
Tak myslím, že atmosféra byla, ostatně  jako na všech veteránských akcích včetně  MR v Klatovech, výborná. Potkáte tam řadu přátel a známých nejen z ČR, navážete nová přátelství, zahrajete si s exotickými soupeři. Horší to už bylo po organizační stránce. Ale možná je to jen můj subjektivní dojem. Prostě ta organizace byla na můj vkus až příliš „jihoamerická“, tedy s minimem pokynů a informací. Navíc co tam platí ráno, to už neplatí večer a na všechno je spousta času. Ale jak říkám, je to můj subjektivní dojem, jsem v otázkách organizace spíše detailista a tak mně některé věci neseděly. V čem však byla většinová shoda účastníků, to bylo neuvěřitelné prosazování domácích týmů v každé kategorii. V tomto směru domácí prestiž občas pošlapávala i sportovní etiku.

Historek podobných té s přelézáním plotu bylo víc?
To přelézání vstupní 2 metry vysoké  brány univerzitního areálu (náš tým ven, tým žen 50+ dovnitř k utkání o bronz), která je zavřená i když se uvnitř areálu v hale hraje MS, to byla jen taková ta špička ledovce. Direktoriát MS si sice vyžádá kontakty na manažera týmu i hotel, kde jste ubytováni, změnu místa i času utkání vám však nesdělí přímo, ale až pozdě večer jen přepíše  údaje v programu utkání na internetu. První tři dny bylo také zcela běžné, že žlutá autobusová linka MS jela po „zelené" trase a zelená naopak po žluté, takže dostat se autobusem do správné haly byla také tak trošku sázka do loterie.

Jak hodnotíš vystoupení týmu ČR 60+ po sportovní stránce?
Měli jsme při odjezdu, po loňských zkušenostech z ME, podstatně skromnější představy. Nakonec nás trošku mrzí, že jsme nedotáhli úspěšně se vyvíjející průběh utkání ve skupině s Litvou do vítězného konce. Pak bychom měli ve čtvrtfinále Slovince a těm jsme podlehli v boji o 5. místo až po druhém prodloužení. Takže šance na semifinále a tedy bronz tady byla. Faktem je, že týmy na 3 až 7. místě byly velice vyrovnané a hodně záleželo na rozlosování a štěstí.

V kategorii 60+ dominoval tým Ruska, který ve finále deklasoval domácí Brazílii i přes veškerou snahu domácích rozhodčích rozdílem 20 bodů. V našem týmu exceloval od prvního utkání Kamil Brabenec. Pokud by se sestavovala nejlepší pětka 60+, tak by v ní určitě nechyběl. Oporou byl tradičně Áda Pospíšil, do týmu se skvěle zapracoval i Josef Buryan, jehož výkon rostl zápas od zápasu. Nutno přiznat, že pak už byla dosti velká výkonnostní mezera a i to je důvod, proč jsme nedosáhli na medaili. 

Měli jste nějaké  kontakty s ostatními českými týmy? Chodili jste si třeba vzájemně fandit?
S týmy z ČR jsme se potkávali v halách, v autobusech, na společných akcích pro účastníky. Většinou se známe z MR v Klatovech a o to byla setkání srdečnější. Pokud to zápasový program umožňoval, jezdilo se i fandit. Mě osobně jen mrzí, že i přes sliby se nenašel v každém z českých týmů někdo, kdo by na 10 minut sedl k internetu a napsal pár slov o absolvovaném utkání. Takto byli čtenáři na Basketbal.cz informováni často jen o výsledku, ne však o průběhu.

A příštích veteránských šampionátů se opět zúčastníte?
V roce 2012 bude v Litvě v Kaunasu ME. Příští  MS se pak koná pak v roce 2013 v řecké Soluni. Jsem si jistý,  že se těchto šampionátů zúčastní celá řada českých týmů, věřím, že i v kategoriích 55+ a 60+. V tomto věku je rok ale dlouhá doba a tak snad nejlepší odpovědí bude, že se mnozí z nás, pokud jim to zdraví a finance dovolí, určitě zúčastní.

Co bys přál veteránskému basketbalovému hnutí do budoucnosti?
Zvenčí především více vážnosti i úcty. Když jsem byl v Los Angeles, tak jsem byl na utkání v hale UCLA svědkem „standing ovations“  v délce snad 3 minut, když v průběhu utkání  přišel do hlediště 75 letý trenér, který s domácím týmem před 35 lety vyhrál titul univerzitních šampionů. Krátce po návratu domů jsem pak stál v dlouhé frontě na vstupenku na fotbalové pohárové utkání Sparty. Vedle mě si tu frontu vystál i Josef Masopust.

A to samé platí o basketbalu a to nejen pokud jde o legendy jako jsou Brabenec, Pospíšil, Kantůrek, Zídek st. a další, ale i o ty "bezejmenné" v malých klubech.  Nedokážeme si vážit a i po letech mít v úctě hráče, kteří pro náš basketbal vybojovali řadu medailí a umístění, o kterých se dnešní generaci ani nezdá. Veteránský basketbal je příležitostí, jak to napravit. Musí být ale vůle.

Zevnitř  bych veteránskému basketbalovému hnutí  přál méně živelnosti a jednotné  smysluplné řízení, třeba prostřednictvím  „komise pro veteránský basketbal při ČBF“. Pak by šlo mnohé dělat podstatně efektivněji a nejen jednou či dvakrát ročně.

Díky moc za rozhovor a přeju tvým kamarádům i tobě osobně ještě hodně účastí na veteránských šampionátech.

Tolik tedy rozhovor s naším v minulých týdnech "zvláštním dopisovatelem v Brazílii". Jak už Jindra Svojanovský naznačil, měli bychom ještě v nejbližší době přinést jeho zamyšlení nad veteránským basketbalem. Rovněž je v plánu rozhovor s naším nejlepším hráčem na 11. MS v kategorii 60+ Kamilem Brabencem.

Autorizovaný eshop adidas , všechno zboží SKLADEM, bezkonkureční ceny, široký výběr – boty adidas, tašky adidas, adidas žabky, adidas dámské, adidas pánské