Slovenská liga je tvrdší a rychlejší, říká Lucie Pustějovská | Probasket.cz

Please enter banners and links.

I díky jejím výborným výkonům neskončí vystoupení ostravských basketbalistek ve slovenské lize neúspěchem. Přesto Lucie Pustějovská působí skromným dojmem a o svých reprezentačních ambicích hovoří jenom velmi opatrně.

Šéf klubu Kamil Havrlant o vašem účinkování ve slovenské nejvyšší soutěži řekl, že může být propadákem, ale taky nemusí. Nyní máte na kontě 5 výher a 12 proher. Převládá s dosavadními výsledky spokojenost?

Zatím převládá spíše spokojenost. Zklamáním byla ale určitě prohra s Cassovií. Jinak je ale letošní sezóna dobrá.

V loňské sezóně jsi nastupovala pouze v druhé české lize, kterou hrají především hráčky, které by se v nejvyšší soutěži stěží prosazovaly. Nyní nastupuješ proti hráčkám se zkušenostmi z nejlepších evropských soutěži či Euroligy. Jak moc velký skok to pro tebe byl a v čem je to složitější?

První zápas v Ružomberoku byl hodně drsný. Je to všechno tvrdší, rychlejší. Je to něco jiného, když hrajete proti olympioničce nebo Američankám, než když hrajete proti hráčkám na stejné úrovni. Přistupujeme k tomu s respektem. 

V minulosti jsi byla členkou širšího reprezentačního výběru do osmnácti let, který trénovala Romana Ptáčková. Loni jsi nominována do výběru dvacetiletých nebyla, přestože tým, který vedla Marcela Krämer, se potýkal s absencí celé řady opor. Co bylo příčinou toho, že ses neobjevila ani v širší nominaci? 

Od nás tam byl vůbec nikdo. Ale pokud vím, tak Marcela Krämer se dívá především na soupisky ŽBL. Takže mám pocit, že nás vlastně ani neznala. 

Tvé dosavadní výkony ve slovenské soutěži tě opravňují pomýšlet na účast na juniorské ME. Novou trenérkou reprezentace do dvaceti let je zmiňovaná Romana Ptáčková, která tě naopak zná dobře. To by mohlo usnadnit tvou případnou nominaci. 

Tak usnadnit asi ne. Reprezentační ambice si ani nedávám. Ale nebylo by špatné se podívat aspoň na jedno soustředění. 

V roce 2011 jsi reprezentovala ČR na vůbec prvním juniorském MS basketbalu 3×3. Plánuješ se věnovat této odnoži basketbalu i v budoucnu? 

Ne, neplánuji. Po sezóně sice chodíme hrát např. streeball, ale moc mě to nebaví. 

A jak se vlastně díváš na basketbal 3×3. V čem je basketbal je stejný, v čem se naopak liší? 

Pravidla jsou v podstatě podobná. Je to ale rychlejší, člověk musí pořád bránit, nemůže si moc odpočinout. Stojí to hodně na individuálních dovednostech toho hráče. 

Obohatilo to nějak, co se týče těch individuálních dovedností? 

Ani ne, já jsem se tomu nikdy moc nevěnovala. 

Ostrava je v druhé nejvyšší soutěži zatím čtvrtá, takže postup rozhodně nemusí být samozřejmostí. Zvažovala by si poté přestup už do jiného klubu, případně do zahraničí, nebo bys upřednostnila setrvání v Ostravě?

To už jsem řešila hodněkrát, ale vždycky jsem tady zůstala. Ať už to bylo kvůli škole či i jiným věcem. Ale třeba se příští rok zlepšíme. Ale teď mám rozjetou školu, takže nevím, jestli bych odešla. 

Spousta mladých hráčů měla nebo ještě má své basketbalové vzory. Jak to bylo u tebe? 

Vzory jsem nikdy neměla. Každý je něčím výjimečný.