Rozhovor s Tomášem Pomikálkem | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Přinášíme rozhovor s basketbalistou, o jehož přestupu se v posledních dnech dost hovořilo.

S koncem letošního ročníku Mattoni NBL přicházejí z jednotlivých klubů zprávy o podpisech nových smluv a hráčských přestupech.  Některým hráčům končí smlouva, někteří chtějí zkusit štěstí v jiném klubu. Jedním z nich je i děčínské křídlo Tomáš Pomikálek. Liberecký odchovanec, 200 cm vysoký a 95 kg vážící Tomáš Pomikálek, populární svými "leteckými dny", odchází totiž z Děčína do mistrovského celku ČEZ Basketbal Nymburk. Ve spolupráci s jeho otcem Karlem jsme mu položili pár otázek.

Tomáši, rovnou k věci. Už je jisté, že jsi v Děčíně skončil. Kam tedy povedou tvoje další basketbalové kroky a jak k tomu došlo?
Po ukončení loňské sezóny mi volal pan Ježdík a nabídl mi spolupráci s celkem ČEZ Basketbal Nymburk s tím, že by bylo pro obě strany, tedy pro mě i Nymburk, výhodné ještě rok setrvat v Děčíně.
V té době jsem ale právě stál před podpisem nové, tříleté hráčské smlouvy v Děčíně a vzhledem k tomu, že nesmíme jako hráči podle smlouvy bez souhlasu klubu jednat s třetí stranou, přišla mi právě vhod i další nabídka. Byla od pana Vlasáka, který zrovna získal licenci FIBA a se kterým jsme se znali už z našeho společného působení u libereckých Kondorů. Ten mě oslovil s tím,  jestli bych ho nechtěl využít jako hráčského agenta.
Proto jsem podepsal v Děčíně jen smlouvu na dva roky s případným buy-outem po letošní sezoně a ostatní už vyjednával pan Vlasák. A vzhledem k tomu, že zájem Nymburku nadále trval i letos, domluvili jsme se na další spolupráci.

Ty jsi vlastně vstoupil do nejvyšší basketbalové soutěže zároveň s premiérovou sezónou libereckých Kondorů v roce 2006, odkud jsi potom po prodeji tohoto klubu do Brna přešel do Děčína. Jaké to je pro hráče?
Znamená to stěhování, nové vedení, nový trenér s jinými nároky, noví spoluhráči, nové signály a hrací styl a podobně. Samozřejmě každá změna s sebou přináší spoustu novinek, se kterými se musí člověk ze začátku poprat. Je vždycky příjemnější jít do lepších podmínek než naopak a u mne tomu tak v obou případech bylo a je.
Zároveň ale musím říct, že v Liberci pod trenérem panem Slowiakem i v Děčíně pod panem Budínským jsem získal velkou hromadu zkušeností, díky panu Budínskému jsem si zahrál i v reprezentaci a oběma za to musím moc poděkovat.
Poněkud jednodušší bylo loučení s panem Slowiakem a libereckými hráči. Klub se rozpadl a každý šel svou cestou, nic jiného nezbylo. Letos to je obtížnější a asi i pan Budínský se mnou počítal minimálně další sezónu. Je to ale úděl všech trenérů, hráči přicházejí, oni je něco naučí a hráči odejdou. Samozřejmě určité výčitky mám, ale takový je život.

Co spoluhráči a fanoušci?
Ze spoluhráčů se stanou soupeři, pro fanoušky Děčína budu nepřítel (smích). Ale teď vážně. Za těch šest let působení v  "matonce" člověk získá spoustu kamarádů a to, že jsme v určité chvíli na palubovce soupeři, na tom nic nemění. Jak v Liberci, tak nyní v Děčíně byla skvělá parta a věřím, že tomu tak bude i v Nymburku.

A jak tedy vidíš své další působení v novém klubu?
Nejdřív mě čeká nepříjemné loučení v Děčíně, něco už proběhlo. Ty tři zde strávené roky neměly chybu. S některými hráči jsem se znal už dřív z mé předchozí spolupráce a z hostování už ve starším dorostu, u Jakuba Houšky jsem v té době nějaký čas i bydlel. Takže loučení asi bude těžké.
Pak bych si chtěl trošku odpočinout, nejspíš to budou lázně s rehabilitací, protože poslední 4 roky, díky reprezentacím, toho odpočinku mezi sezónami mnoho nebylo. Poté možná nějaký kemp a hlavně začnu s přípravou na určitě náročnější sezónu v novém týmu. Moc se také těším na individuální přípravu, kterou mi přislíbil pan Ježdík. To totiž bylo asi jediné, co mi chybělo v Děčíně. Jako každý hráč mám nějaké nedostatky nebo negativní návyky, na kterých teď budu moci pracovat právě s panem Ježdíkem.

Chceš něco vzkázat děčínským fanouškům?
Tak především bych chtěl poděkovat managementu a sponzorům za vytvořené podmínky. Fanouškům bych pak chtěl poděkovat za podporu a za atmosféru, kterou zvláště v play-off vytvořili a kterou jsem do té doby nezažil.
Také bych chtěl požádat fanoušky o odpuštění za nedané koše (úsměv). Na druhou stranu doufám, že jsem je občas potěšil nějakou smečí nebo blokem. Chci taky v neposlední řadě poděkovat trenéru Budínskému a spoluhráčům, díky nimž jsem mohl sbírat další zkušenosti.
Takže jaképak velké loučení. Však se zase příští sezonu potkáme a doufám, že Děčín nebude tak "kousat" soupeře jako v letošní sezoně. Na závěr bych chtěl ještě pozdravit nejen ty děčínské, ale všechny fanoušky basketbalu i nás.

Díky moc za rozhovor. Ať se ti v novém klubu daří a vyhýbají se ti zranění!