Euroliga 2011/12 očima J. Zídka, Welsche, M. Ježdíka a J. Smetany | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Basketbal.cz oslovil osobnosti na slovo vzaté a položil jim několik otázek při startu nového euroligového ročníku. Ochotně odpovídal Jiří Zídek, Michal Ježdík, Jan Smetana a jediný český zástupce v Eurolize Jiří Welsch.

Co očekáváte od nového ročníku Euroligy?

Jiří Zídek: Od nového ročníku očekávám alespoň tolik, co loni. Loňská sezóna byla přitom jedna z nejdramatičtějších, plná zvratů a překvapení. Měla favorita v Barceloně, ale ta si vylámala zuby na v pravý čas skvěle fornou gradujícím Panathinaikosu. Jako vždy očekávám boj každou minutu o každý bod a míč.

Jiří Welsch: Nemám žádná konkrétní očekávání od Euroligy, máme extrémně silnou skupinu, z které bude velmi složité postoupit. Každý zápas bude pro lidi tady v Charleroi jako svátek, a já si chci každý ten zápas jako svátek užít.

Jan Smetana: Od mužské basketbalové Euroligy každý musí očekávat jen to nejlepší. Je to hrot basketbalu na starém kontinentě. Elita, šlechta, smetánka. Společenství těch nejlepších a nejbohatších týmů. Úroveň každého zápasu musí být vyšponovaná. Zároveň herní systém celé soutěže nutí brát hráče i trenéry každý zápas jako klíčový. Po sportovní stránce je to nejlepší basketbalový produkt v Evropě.

V NBA trvá výluka, není vyloučeno zrušení sezóny, čehož kluby využívají už nyní a vábí hráče/hvězdy do Evropy. Myslíte si, že budou přínosem a pomohou zvýšit už tak vysokou prestiž EL?

Jiří Zídek: Uvidíme, sám se těším na debuty NBA hvězd. Styl basketbalu je jiný v Evropě a myslím, že to nebudou mít jednoduché – viz Deron Williams, který ani nepostoupil skrz kvalifikaci o Eurocup se svým týmem. Zajímavé bude vidět, jak případně zareagují týmy, jestliže se NBA znovu rozpočne.

Jiří Welsch: Určitě, po evropských palubovkách teď běhají hráči, kteří tu normálně v tuhle roční dobu nejsou k vidění. Kirilenko, Parker a další. Zvyšuje to basketbalovou úroveň všech soutěží, nejen Euroligy, a jejich atraktivnost pro diváky, sponzory a média. Vidím v tom velké pozitivum.

Michal Ježdík: Kladu si otázku, proč chtějí hráči z NBA do Evropy? Chtějí si vydělat, chtějí se ukázat v jiné části světa, chtějí poznat jinou kulturu. Jsou ale dostatečně "hladoví" po úspěchu svého nového týmu, jsou ochotni se podřídit a udělat maximum pro svůj tým a nejen pro sebe? Budou se muset velmi rychle adaptovat na jiný styl basketbalu, na odlišnosti v pravidlech, na jiné rozhodování. Určiě to budou mít snažší hráči, kteří odešli z Evropy do NBA ve středním věku. Těžší to bude pro hráče, kteří "opustili" Evropu a dali přednost NBA v mladém věku a pro hráče, kteří nikdy v Evropě nehráli a mají zkušenosti jen s NCAA a NBA. Určitě se i mezi druhou skupinou najdou výjimky, ale podle mě jich nebude mnoho. Tato situace není jednoduchá jen pro hráče, ale i pro trenérské týmy. Budou muset vynaložit velkou energii na začlenění těchto hráčů do konceptu hry, přičemž většinou nemají jistotu jak dlouho je budou mít k dispozici. Nezapomeňme ani na fakt, že v NBA se základní část hraje kolem 5 měsíců a že jedna porážka se dá nahradit v dalších několika utkáních. V Eurolize je každý zápas důležitý, základní skupiny čítají 10 utkání. Druhou stránkou mince je samozřejmě marketingová strategie klubu a jejich partnerů.

Jan Smetana: Určitě. Zároveň si ale nemyslím, že by nastal hromadný přesun basketbalových superstar do Evropy. Tanečky kolem Kobeho mi přišly víc jako marketingová akce. Upřímně si myslím, že superhvězda NBA nezaručí žádnému euroligovému týmu apriori výhru. Herní systém a priority, důraz na některé herní činnosti je v Evropě jiný než za oceánem. Příklad může být Allen Iverson, který se v Turecku příliš nechytl a to navíc nebyl v týmu hrajícím Euroligu. Naproti tomu Andrej Kirilenko výrazně může přispět svým charakterem k úspěchu CSKA. Dokážu si ale představit, že takový hráč přiláká ještě víc fanoušků, ale basketbalové zápasy nevyhrávají jedinci.  

Z druhé strany. Dojde-li v zámoří k dohodě a hráči s platnými smlouvami se budou muset vrátit, ovlivní to dle vašeho názoru průběh EL a ambice jednotlivých klubů?

JW: Myslím, že to na celkový průběh Euroligy nebude mít nijak zásadní vliv. Nejlepší kluby budují ambiciozní týmy na celou sezónu a možnost angažovat NBA hráče na dobu neurčitou je pro ně jen bonus. Pokud NBA začne za měsíc nebo dva, týmy jako Barcelona a CSKA budou stále hlavními adepty na titul.

MJ: Samozřejmě, že návrat hráčů ovlivní vývoj soutěží, nejen EL, ale i ostatních pohárů a národních soutěží. Dojde k pohybům na hráčském trhu, změní se role uvnitř družstev. Je to velká neznámá nejen pro kluby, ale i pro diváky a média.

JS: Určitě. Zároveň si ale nemyslím, že by nastal hromadný přesun basketbalových superstar do Evropy. Tanečky kolem Kobeho mi přišly víc jako marketingová akce. Upřímně si myslím, že superhvězda NBA nezaručí žádnému euroligovému týmu apriori výhru. Herní systém a priority, důraz na některé herní činnosti je v Evropě jiný než za oceánem. Příklad může být Allen Iverson, který se v Turecku příliš nechytl a to navíc nebyl v týmu hrajícím Euroligu. Naproti tomu Andrej Kirilenko výrazně může přispět svým charakterem k úspěchu CSKA. Dokážu si ale představit, že takový hráč přiláká ještě víc fanoušků, ale basketbalové zápasy nevyhrávají jedinci.  

Turecko zažívá basketbalovou horečku, tamní kluby ani letos neváhaly utratit za posily horentní sumy a v hlavní soutěži se po letech objeví tři turečtí zástupci. Myslíte si, že v blízké budoucnosti proniknou nastálo mezi elitu, která rok co rok bojuje o titul?

JZ: Bude to chvíli trvat, ale mělo by se jim to podařit. I když již jednou se o to s horentními penězi snažili – v roce, kdy jsme EL vyhráli s Žalgirisem hrála hvězdná sestava Fener – Kutluay, Abdul-Rauf, McRay, Milič, Tabak – o výši jejich smluv se spekulovalo, ale myslím, že se blížili HDP některých rozvojových zemí a tým propadl. Vítěznou chemii v týmu nelze koupit.

JW: Turecko prožívá basketbalové obrození po loňském MS, kde domácí reprezentace postoupila až do finále proti USA. Turkish Airlines je hlavní sponzor Euroligy a letošní Final Four se hraje v Istanbulu. Je přirozené, že místní týmy vynaložily velké úsilí, aby postavily kvalitní týmy, a postoupily na "domácí" Final Four. Jestli se to ale přemění v trvalý jev, to ukáže až čas. Podle mého názoru ta basketbalová horečka minimálně 2-3 roky vydrží.

MJ: Basketbal v Evropě je živá struktura, která reaguje na geopolitické změny a situace v globální ekonomice. Turecko je na ekonomickém vzestupu, světové organizace zařadily Turecko k Brazílii do skupiny zemí, kterým predikují velký vzestup. Když k tomu přidáme úspěch reprezentace na MS v Turecku, pořadatelství Final 4 v roce 2012, hráčské příchody do tureckých klubů, je zde velké očekávání. Nezapomeňme ale, že konkurence v EL je velká a udržet se na vrcholu dlouhou dobu není jen o nákupech nových hráčů, stále lepších a dražších hráčů, ale třeba také o struktuře klubu, trenérském týmu či zraněních.

JS: V historii Euroligy byly vždycky časové období, ve kterých dominovaly určité týmy. Turečtí zástupci se netají tím, že si chtějí Euroligu podmanit. Vždyť i hlavní partner celé soutěže jsou turecké aerolinie. Ale investované stamiliony eur a slavní hráči ještě negarantují celkový úspěch. Vítěz může být jen jeden, nemyslím si, že by ve Final Four hrály všechny tři turecké týmy. Z předsezónních rozhovorů vyplývá, že víc než polovina týmů letošní Euroligy touží postoupit do play off, resp. Final Four. Myslím si, že všechny tyto týmy na to i mají. A to se opět vracím na začátek. Tohle dělá z Euroligy po fotbalové Lize mistrů nejlepší klubovou soutěž.  

Kdo je podle Vašeho názoru největším adeptem na titul?

JZ: Jako tradičně říkám, že obhájce, tedy PAO. Až padne, tak v druhém sledu Barcelona a CSKA. Obhájit je těžší než získat, ale trenér Obradovič pro to udělá maximum.

JW: CSKA Moskva a Barcelona.

MJ: Týmů s ambicemi na F4 je letos více. Oba španělské velkokluby, Real a Barcelona, Maccabi, Panathinaikos, CSKA, Siena, turecké týmy. Zajímavé bude sledovat Milano s trenérem Scariolem a soupiskou plnou zvučných jmen.

JS: Těžká otázka, resp.jednoduchá otázka, ale těžká odpověď. Stačí si projít soupisky – i když si stále trvám na svém, že jména negarantují výhry, viz loňská Valencie – tak zcela určitě jsou to: Real, Barceloma, Milano, CSKA, Maccabi, Panathinaikos, Efes …

V každém ročníku se v minulosti objevili také "černé koně", kdo se jimi stane letos?

JZ: Možná jeden z tureckých týmů, i když s jejich soupiskami nevím, jestli je lze označit za černého koně. Žalgiris byl též ambiciozní v přípravě.

JW: Doufám, že to bude Charleroi. Jinak vysoko by mohl jít Milán, postavili ambiciózní tým vedený trenérem Scariolem.

JS: Velmi těžké říci teď. Vždycky se odehraje nějaké překvapení, papírové předpoklady nemají smysl. To by se každá soutěž mohla zrušit. Já vždycky velmi rád sleduji hru těch „papírových outsiderů“, jak přistupují k zápasům s giganty. Loni mě nadchla čtvrtfinálové série mezi Olympiacosem a Siennou. Něco podobného očekávám, že se stane i letos. Ale které týmy se o to postarají ?? Přál bych to Nymburku. 

Koho byste si přál vidět v závěrečném turnaji Final Four v Istanbulu?

JZ: Účastnil jsem se posledních 5ti F4 a všechny byly zážitkem. Věštit teď podle papírových předpokladů by nebylo rozumné. U evropského basketbalu miluji atmosféru, kterou vytváří fanoušci. Proto bych si přál kluby, jejichž fanoušci by vytvořili nejtřaskavější atmosféru. Mít v jedné hale fandy jednoho z tureckých týmů, Řeky, Maccabi, tak se rozhodně nikdo nudit nebude.

JW: Přál bych si tam vidět sám sebe v dresu Charleroi. A také jeden místní tým, zaručilo by to skvělou diváckou atmosféru.

MJ: Systém soutěže je po sportovní stránce relativně spravedlivý a přitom stále udržuje napětí. Umožňuje překlenout zranění a drobné výpadky sportovní formy. Proto se v odpovědi přikloním k potenciální divácké atmosféře F4, které by prospěla účast Maccabi, Panathinaikosu a družstva z Turecka. K nim bych přidal zástupce Španělska nebo CSKA.

JS: Barcelonu, Milano, Maccabi a Efes

V Eurolize letos neuvidíme ruský kolos Chimki Moskva či litevský Lietuvos Rytas. Jen těsně před branami zůstal český mistr z Nymburka. Co musí menší kluby udělat pro to, aby se jim v budoucnu podařilo proniknout mezi evropskou elitu?

JZ: Vytvořit zdravé domácí jádro a kolem něj kvalitní cizince, ne naopak. U Rytas byl patrný odliv několika domácích borců, kteří citelně chyběli.

JW: Myslím, že situace letos již nemohla více nahrávat menším klubům, které chtěly překvapit. Velké týmy, jako např. Chimki, trpěly tím, že většina jejich hráčů hrála během týmové přípravy na ME. Navíc systém kvalifikace – turnaj 8 týmů během 4 dnů, hráno na jedno vítězství, je jak šitý na míru pro překvapivé výsledky. Např. Nymburk může porazit Khimki v jednom zápase na neutrální půdě, jako to dokázal. Bylo by pro ně ale mnohem těžší Khimki vyřadit ve dvouzápasové sérii hrané systémem doma-venku, tak jako to bylo v loňském roce. Myslím si proto, že současný systém kvalifikace o Euroligu vyhovuje nejvíce právě menším klubům.

MJ: Tvrdě pracovat. Uvědomit si, že s nižším rozpočtem jsou důležité dobrá organizace klubu, výběr hráčů a následná chemie. K tomu potřebujete mít hráče zdravé a vyhrát důležité zápasy. Nepropadat panice, když už na kolena spadnete, tak co nejrychleji vstát, narovnat se a najít správnou cestu. To ale platí v každé práci.

JS: Musejí zvládnout kvalifikaci. Což nejspíš znamená získat víc financí na nákup lepších hvězd a začít třeba s přípravou na sezónu dřív, aby pak v té ostré kvalifikaci už hráli jako sehraný tým. Zároveň bych tyhle týmy, které jsi zmínil, nevyčlenil z rodiny elitních evropských týmů. Eurocup je silná a sebevědomá soutěž, která si vyžaduje a zasluhuje stejnou úctu.

Připravil: Jiří Fanta a Tomáš Borůvka

Autorizovaný eshop adidas , všechno zboží SKLADEM, bezkonkureční ceny, široký výběr – boty adidas, tašky adidas, adidas žabky, adidas dámské, adidas pánské