Pumprla se rozhodl ukončit reprezentační kariéru
Třiatřicetiletý rodák ze Zábřehu a kapitán národního týmu Pavel Pumprla po utkání o páté místo se Srbskem ukončil svou reprezentační
VíceNovinky ze světa basketbalu – NBL, NBA, VTB
Please enter banners and links.
Uplynulo už 12 let od euroligového prvenství Žalgirisu Kaunas s Jiřím Zídkem v sestavě. Živé vzpomínky na nezapomenutelný úspěch prvního Čecha v NBA přetrvávají, což se dozvíte ze vzpomínkového rozhovoru.
S jakým cílem odjížděl Žalgiris na Final Four? Byla tam alespoň špetka naděje, že byste v Mnichově mohli uspět?
Nejtěžší část play-off bylo vyřadit Efes Pilsen, poté už jsme docela věřili, že bychom mohli dojít k titulu. Myslím si, že jsme podávali slušné výkony. Vyřazovací část nebyla jednoduchá, zvláště proti tureckým celkům Ulkeru a Efesu. Potom Final Four je turnaj o jednom zápasu, o 40 minutách, takže si myslím, že tam odjíždí každé mužstvo s šancemi, že zvítězí.
Vybaví se Jiřímu Zídkovi živá vzpomínka z průběhu mnichovského Final Four, pomineme-li oslavy z následného prvenství?
Vzpomínek je docela hodně, protože je to největší moment mé profesionální kariéry. Nejvíce nervozita před samotným euroligovým vyvrcholením, čekání a hlavně ten šok, že v posledních 7 dnech před odjezdem na Final Four jsme měli 3 nebo 4 dny volna a jen 3 dny tréninku, vcelku lehkého. Očekával jsem nějaké dlouhé tréninky, taktické rozbory a ladění formy. Náš trenér Kazlauskas vsadil spíše na oddych a nakonec zvolil velmi dobře, protože ostatní týmy, které hrály daleko náročnější domácí šampionáty, byly daleko více unavenější.
Co se týče samotného Mnichova. Samozřejmě atmosféra, to je něco, co pohltí každého. Určitě nervozita a rozcvičování, kdy je patrné, že jenom jedno družstvo dosáhne toho, co chtějí všechny čtyři. A tři domů odjedou se sklopenou hlavou. Samozřejmě pocit vítězství, že jsem hrál, protože předtím jsem 3 roky vysedával na lavičce v NBA a že jsem byl důležitou součástí toho týmu.
V semifinále jste zaznamenal 9 bodů a ve finále dokonce 12, přestože jste naskakoval do hry z lavičky. Jak byste zpětny hodnotil Vaše osobní výkony na F4 a zároveň jaká byla Vaše týmová role?
Bylo to podobné jako ve F4 na univerzitě, kde jsem měl lepší finále než semifinále. Oba duely byly těžký, kdy jsme si do poločasu vybudovali náskok 15 bodů, přesto to nebylo nic jednoduchého. Má týmová role? Já jsem chodil do hry z lavičky, když se prostřídávala základní pětka, měl jsem obstarávat body, hodně se starat o útok svojí fyzickou hrou. Když jsem se vrátil z NBA, byl jsem ještě hodně dobře fyzicky disponovaný okolo koše. A minuty mezi nás s Žukauskasem dělil trenér půl na půl.
Nahlédněte s Jiřím Fantou do historie Euroligy – zjistíte, že u zrodu této soutěže je nesmazatelně zapsána československá stopa
Rok 1999 se určitě po euroligovém prvenství Žalgirisu zapsal nesmazatelně do historie litevského basketbalu. Propukly velkolepé oslavy po návratu do Litvy?
Úspěch to byl obrovský. V Litvě je basket jednoznačně sportem číslo jedna, nahoru se dere samozřejmě i fotbal. V roce 1998 Žalgiris vyhrál Sapporta Cup a při premiérové sezóně v Eurolize vystoupal až na vrchol, takže to bylo skvělé pro tak malý národ, který se relativně nedávno osamostatnil. A tomu odpovídal i příjezd na letiště, kdy tam bylo něco okolo 20 tisíc lidí, z nichž tam někteří už čekali od večer, zatímco my přiletěli druhý den v poledne.
Podstatná část Vaší kariéry od univerzity na UCLA až po evropské působení je pevně spjata s americkým rozehrávačem Tyusem Edneyem. Udržujete se s ním nadále v kontaktu?
Tyus teďka dostal práci na UCLA. Ukončil kariéru před rokem. Nutno dodat skvělou kariéru. Jeho přesnou náplň práce neznám, ale vím, že sedí při zápasech na lavičce, nicméně kvůli striktním pravidlům NCAA nesmí zasahovat do bezprostředního koučinku s hráči.
Měl jsem štěstí, že jsem s takovým hráčem hrál. Byl typem hráče, který dokázal dostat do hry všechny spoluhráče. Sám i přes svou malou výšku byl nesmírně atleticky disponovaný a dokázal hrát proti daleko větším a silově fyzičtějším hráčům a myslím si, že všichni hráči, co s ním hráli, si užívali hru s ním a já jsem rád, že jsem s ním strávil 5 sezón.
Hřeje Jiřího Zídka u srdíčka fakt, že je dosud jediným Evropanem, jemuž se podařilo triumfovat v NCAA a Eurolize?
Je to statistika asi do křížovek (smích). Samozřejmě si to přečtu na stránkách Euroligy, kde to mají neustále uvedeno ve faktech, když vydávají tiskové zprávy s historickými zajímavostmi. Jsem samozřejmě rád za vzpomínky na tyto velká vítězství. Více si cením NCAA, protože tam jsem začínal od nuly jako hráč, se kterým se nepočítalo, že by vůbec kdy hrál. V první sezóně jsem odehrál 60 minut. Pak jsem nesmírně tvrdě pracoval. Tohleto vítězství bylo velkým zadostiučeněním za odvedenou práci, kterou jsem vykonal. Samozřejmě i Euroliga, to už byla profesionální záležitost, moje práce, a jelikož se to hrálo v Mnichově, bylo příjemné, že to viděla celá moje širší rodina.
ZÍTRA SI NENECHTE UJÍT DRUHÉ POKRAČOVÁNÍ ROZHOVORU S JIŘÍM ZÍDKEM, V NĚMŽ EUROLIGOVÝ EXPERT PŘEDPOVÍDÁ NADĚJE JEDNOTLIVÝCH TÝMŮ V BARCELONĚ A ZÁROVEŇ SE ZABÝVÁ MYŠLENKOU, ZDA MÁ ŠANCI, ABY SE F4 VRÁTILO DO ČESKÉ REPUBLIKY!
Vyzkoušejte: proteiny , fitness tyčinky , kreatin , gainery , iontové nápoje či spalovače od internetového fitness centra NUTRISPORT
Třiatřicetiletý rodák ze Zábřehu a kapitán národního týmu Pavel Pumprla po utkání o páté místo se Srbskem ukončil svou reprezentační
Více