Česká reprezentace do 20 let očima Vladimíra Vyorala | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Nad nedávně neúspěchem skončeným Mistrovství Evropy hráčů do 20 let se ohlíží Vladimír Vyoral a kritikou rozhodně nešetří ve své ryze autorské práci 

Vážení,

dovolil bych zareagovat na hodnocení a články, které se vztahují k právě skončenému ME U 20.
   
V první řadě by se k těmto všem problémům, které jsou v článcích uvedeny mohli (měli) vyjádřit všichni trenéři SCM, kteří jsou za výchovu hráčů zodpovědní. (Jsou za svoji práci finančně hodnoceni)

Volba trenéra jakéhokoliv výběru bude vždy pro určitou skupinu lidí (družstev) u nás nepřijatelná, což je v mentalitě našich lidí pohybujících se v basketbale. Můj osobní názor je, že alespoň asistent trenéra by měl být trenér, který je v kontaktu s danou věkovou kategorií.

První věcí, která se zde hodnotila je neochota hráčů reprezentovat a zranění hráčů. Zranění hráčů patří k tomuto sportu a nikdo ho neovlivní, to je holá skutečnost. Bohužel je pravda, že v této kategorii jsme neměli adekvátní náhradu za zraněné hráče a po odmítnutí některých hráčů ročníku 1990 jsme družstvo museli doplnit hráči mladšími. U zranění pana Jelínka věřím, že realizační tým udělal maximum pro jeho návrat do skupiny o záchranu. Je pouze jeho osobní věc a on to ví, jestli mohl nastoupit či ne!! I já věřím, že pokud by o záchranu hrál, družstvo by mělo daleko větší šanci se udržet a nesestoupit.

Reprezentace své země by měla být (aspoň pro mě osobně v naší době byla) pro každého hráče ta nejvyšší pocta. A nerozhoduje, jestli jde o profesionála nebo amatéra, a nebo jestli družstvo trénuje pan Slowiak nebo Pepa Vopršálek. Pro mě osobně je postoj některých hráčů včetně pana Veselého obrovským zklamáním a jen bohužel potvrzuje to, jak jsou hráči v klubech vedeni a vychováváni.
 
Co se týče hodnocení družstva a jeho výkonů mohu se pouze domnívat, co družstvo předvádělo, protože jsem zápasy sledoval pouze na internetu. Jako každý trenér i já bych byl s výsledkem nespokojen a zklamán. Ale pokud znám realitu a tu znám, tak umístění družstva v jakém bylo složení je odpovídající. A byl bych naivista nebo by bylo překvapivé, kdyby družstvo skončilo lépe. Vždyť i v nejsilnějším složení (včetně „hvězd“ pánů Veselého, Jelínka, Satoranského atd.) s Nizozemskem loni prohrálo.

Herní problémy, které uvádí pan Slowiak ve svém hodnocení jsou v pořádku a souhlasím s nimi. Fyzická připravenost, technická zdatnost, tvrdost, agresivita, sebedůvěra atd., to jsou všechno věci, které nám většinou chybí. Myslím, že to je problém obecný a dlouhodobý nás, jako Čechů.

Nemohu se ale ubránit dojmu, a za tím si stojím, že špatný systém soutěží mládeže uzavírá hráčům možnosti zlepšovat se po dosažení 18 let věku. Pokud to není výjimečný talent, nikdo ho do družstva MNBL nezapojí nebo výjimečně. Hráč po 18 letech věku potřebuje ještě více trénovat než doposud a s kvalitnějšími hráči, což ve 2., resp. 3.lize, kam se většinou dostane prakticky nemůže. Vždyť kolik hráčů z tohoto výběru dostává větší prostor v MNBL?  Velmi málo.
 
Naší útěchou může být to, že družstvo bylo velmi mladé a může zkušenosti zúročit v další práci.

Nesouhlasím s panem Slowiakem, že o každé naší naději se napíšou velké články. Podívejte se na fotbal či hokej, co se mnohokrát píše tam. Pro kluky, kterých není moc a kteří se snaží něco dokázat je to myslím psychická vzpruha, že si ho někdo všimne a může mu to dodat  impuls do další práce.
 
Další otázkou je, zda hráči chtějí na sobě pracovat, zda je sport komplexně uspokojuje. Dnešní doba jim předkládá mnoho dalších lákadel a mohou být uspokojeni již tím, co dosáhli.

K tomuto hodnocení bych chtěl jen ještě poznamenat či doplnit o skutečnost, která se této problematiky také úzce dotýká. To nepochybně je hodnocení SCM, kolik dodali do
družstva hráčů, protože za tuto práci dostávají nemalé částky.

Přehled družstev SCM:
Sokol Písek, Sokol Vyšehrad, BA Sparta, BC Ústí nad Labem, BC Prostějov a BC Plzeň 0 (žádný hráč), BC Ostrava 1, USK Praha a BC Brno 2, BC Pardubice 3

Toto jen ukazuje na práci ve SCM. Také k zamyšlení.

Závěrem bych byl samozřejmě rád, kdyby se situace v našem mládežnickém basketbale zlepšila, ale objektivně vím, že to je běh na velmi dlouhou vzdálenost.

Své postřehy nikomu nevnucuji, jen sděluji svůj názor.

Děkuji.

Vladimír Vyoral, trenér