ROZHOVOR: Výhra na úkor kvality. Uhrová vidí systémové chyby v mládeži | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Ještě před několika lety získávala medaile s ženskou reprezentací. Dnes se však Michaela Uhrová dívá, jak se reprezentačnímu týmu nedaří. Čtyřiatřicetiletá bývalá rozehrávačka byla členkou úspěšné reprezentace v minulém desetiletí. Doma ji visí zlaté medaile z mistrovství Evropy 2005, mistrovství světa juniorek 2001 nebo stříbrná medaile z mistrovství Evropy 2003. S Gambrinusem Brno se několikrát stala mistryní ligy. Její následovnice však na tom tak dobře nejsou. „Když nebudeme mít širokou základnu, tak nemůžeme vyprodukovat hráče a hráčky s potenciálními kvalitami,“ říká Uhrová, která se pátým rokem věnuje trénování mládeže. Sama tak vidí, kde a proč jsou chyby, kterých by se měl český basketbal vyvarovat.

Během loňské sezóny, po více než roční pauze jste v nejvyšší ženské soutěži opět dominovala. Vaše prohlášení tehdy bylo, že kvalita soutěže asi není tak velká, když se vám tohle daří. Jak se na kvalitu ŽBL díváte teď?

To zůstává, za tím si stojím. Problém je prostě v mládeži. Já jsem začala trénovat malé děti a vidím ty problémy úplně od počátku. Ten systém, který je tady nastavený, za mých mladých let nebyl a dnes odrazuje další kluby, aby basketbal vůbec začaly provozovat. Pro ně je velmi problematické sehnat tolik hráčů, aby v tomto systému mohly fungovat.

Myslíte si, že se to lepší?

Ne. Každý se s tím snaží něco dělat, ale podle mě se neptají těch hráčů a hráček, kteří trénují úplně nahoře. Když nebudeme mít širokou základnu, tak nemůžeme vyprodukovat hráče a hráčky s potenciálními kvalitami. My musíme rozšiřovat tu základnu. Začínáme někde od dorostu, kde už pro ně jsou nějaké programy, ale počátky nejsou podchycené.

Jaké konkrétní chyby tedy vidíte ve vývoji českého basketbalu?

Jak už jsem říkala, jsou to chyby v mládeži. Tím, že tu netrénují kvalitní trenéři, se mládež podceňuje. Všichni chtějí mít hotové hráčky a posílat je do extraligy. Šestnáctileté holky hrají extraligu žen, i když na to vůbec nemají. A stejně tam jsou. Za našich let tohle nebylo a ty hráčky si toho potom neváží.

Vidíte tedy nějaká pozitiva, od kterých by se dalo odpíchnout?

Pozitivní vývoj vidím v tom, že se pravidelně naše reprezentace do 16 let umisťují v Evropě na velmi dobrých místech, jenže dále už ten vývoj nikam nevede. Je možné, že naše hráčky umí v těch šestnácti letech hrát dobře takticky, ale tím je i svazujeme. Ostatní reprezentační družstva se soustředí na individuální činnosti a pak nás v dalších ročnících přeskočí.

Co se tedy musí změnit? Už jste zmínila individuální činnosti.

Ano. Ti trenéři musí dbát na to, aby děti uměly základní činnosti, pak je posouvat do vyšší kategorie a tam je učit další věci. Já se teď snažím „bojovat“ s minibasketbalem, aby se nepočítaly výsledky a aby ty kategorie nešly za sebou po jediném roce. Z čeho pak čekají, že se ty hráčky vezmou? Já bych do toho asi znovu nešla, protože shánět hráčky se na malém městě nedá.

Čím to tedy je?

Jsou tu další atraktivní sporty. Basketbal má nevýhodu v tom, že je velmi složitý na pochopení, je hodně svázaný taktikou a navíc se nedá hrát o moc dřív, protože ty děti na ten koš nedohodí. Aby to mělo nějakou úroveň, tak ty děti mohou hrát zápasy až v deseti letech. Mezitím můžou utéct k dalším sportům. Když nehrají zápasy, když nemají ty medaile, které by chtěly, tak je u toho sportu neudržíme.

Proč tedy trenéři nezmění svůj přístup? Jsou tady různé semináře, na které se sjíždí i experti ze zahraničí.

Tyhle kempy pro trenéry jsou spíše dělané pro reprezentační basketbal nebo basketbal v nejvyšší soutěži. Není to použitelné pro mládež. Tu tady trénují většinou rodiče nebo trenéři na dobrovolné bázi, nikdo je neplatí a mnohdy to jde vidět. Nemají takovou motivaci, dělají to po práci.

Podívejme se na mladé hráčky v ŽBL. Vy jste říkala, že je špatně, když v mladém věku hrají nejvyšší soutěž. Vidíte v tom nějaká pozitiva, například nabyté zkušenosti?

To je možné, ale ty hráčky na to podle mě nemají. Kdyby na to měly a byly na takové úrovni, že už by byly platnými hráčkami, tak ano. Ty hráčky tam jsou především proto, že jich je nedostatek. Kluby nemají koho vzít, tak sahají do svých dorostů a nemusí nikoho platit.

Co si myslíte o týmech, kde mladé Češky hrají, jako Strakonice, Technic Brno, Karlovy Vary nebo SBŠ Ostrava?

Na tuhle otázku bych vám odpověděla po pár letech, až bude vidět, jestli to na ty hráčky vůbec mělo vliv. Ale třeba Strakonice hrají s těmi hráčkami proto, že nemají peníze. Oni tvrdí, že chtějí dát šanci mladým, ale chtějí šetřit peníze. Kdyby nemuseli, tak ty hráčky nehrají.

Jak je složité shánět sponzory? Kde je chyba? Je to neschopnost manažerů nebo spíše nepopularita sportu?

To si nemyslím. Manažeři nejsou neschopní. Jde vidět, že haly jsou prázdné v místech, kde basket není tak populární a tam je těžké sehnat sponzora, protože ten nevidí žádnou zpětnou vazbu. Je dobré oslovit nějakého velkého partnera, který v tom městě působí. Jako byla spojena Mlékárna Kunín s Novým Jičínem. Ale většinou to podporuje město a to nerado dává peníze na výplaty hráček.

Myslíte si, že česká liga půjde finančně nahoru? Zatím to vypadá, že problémy má vícero klubů.

Ta zlatá éra, která tady byla, už asi nebude. Nevím, jestli se něco nezmění.

Čím to tedy bylo, že dříve to šlo a dnes ne?

Nevím, jestli stát dává do sportu méně peněz, jestli to nesouvisí nějak s legislativou a sázkovými kancelářemi. Do toho já nevidím. Na druhou stranu, možná tehdy opravdu byla větší popularita, protože reprezentace měla větší úspěchy. Asi se opravdu musí jednat na úrovni generálních sponzorů. Tohle je na manažerech a já bych tu práci nechtěla dělat. Mají to hodně těžké.

Je problémem, že v ŽBL hraje tolik cizinek? Podle statistik dominují v téměř každém klubu…

To je tím, že u nás hrají mladé Češky, které nejsou tahounkami. Zase se to tak řeší kvůli financím. Pokud jdou Američanky do ŽBL rovnou z Ameriky, tak potřebují potvrzení, že hrály v Evropě a jdou hrát první rok za malé peníze do jakéhokoliv klubu. Druhá věc je ta, že české hráčky nejsou dobře zaplacené. Znám dost hráček, které v tom nejlepším basketbalovém věku kolem 25 – 30 let hrají raději v nižších zahraničních soutěžích. Jdou si prostě vydělat peníze. Mě už tady přestalo bavit hrát na profesionální úrovni, protože mi to za ty peníze nestálo. Raději půjdu pracovat.

A když jste práci a basketbal kombinovala?

Tak jsem se z toho málem zbláznila. I trénovat jenom dvakrát do týdne, do toho zápasy, to člověk nemá žádný osobní život a já si připadala, že jsem jenom na cestách.

Podívejme se na závěr trochu do budoucna, na nadcházející mistrovství Evropy. Které hráčky byste chtěla vidět v reprezentaci?

Já ani nevím. Už tam nemám Evu Vítečkovou, mou nejlepší kamarádku. Každopádně asi tam budou hráčky USK. Taky doufám, že nezapomene (Beneš, pozn. aut.) na Romanu Hejdovou, která hraje vynikající francouzskou ligu.

Jaké tedy dáváte šance Česku?

Máme domácí prostředí, takže se může stát cokoliv. I slabší týmy mohou v domácím prostředí překvapit. Já doufám, že do play-off se naše hráčky dostanou a všechno navíc bude jenom pozitivní a přitáhne to více fanoušků.

Zdroj foto: trutnovinky.cz