Juraj Gavlák: Když budeme doma vyhrávat, ligu zachráníme! | Probasket.cz

Please enter banners and links.

O rozhovor jsme požádali rozehrávače Nového Jičína Juraje Gavláka, jenž nám odpovídal po prohraném utkání s Basketbalem Olomouc (69-71), které bylo zároveň posledním utkáním základní části 1. ligy.

Juraji, Nový Jičín dnes prohrál s Olomoucí o dva body, zkuste stručně zhodnotit utkání.

Je to už asi pátý zápas po sobě to stejné. Začneme tak, že dáme v první čtvrtině jen 12, nebo 14 bodů a tu čtvrtinu prohrajeme třeba o 10 bodů. Celý zápas pak musíme dotahovat a stojí nás to strašně moc sil a dnes to bylo vidět – sice jsme se dotáhli, ale už to nestačilo na ten zvrat. V prvním poločase jsme ztratili 15 míčů a to je hrozně moc.

Celkem měl Nový Jičín v kolonce ztrát číslo 24 a prakticky v každém druhém utkání jich máte nad 20. Co s tím?

Je to dáno nesehraností týmu. Já s Ondrou (Šoškou) chodíme jen na zápasy, ostatní kluci, co jsem slyšel, se někdy na tréninku dají, jindy zase nedají dohromady. Řada z nich pracuje, na trénink jich chodí málo a tím pádem nejsou tolik sehraní. Logicky to pak chybí v zápasech. Dnes jsme se dotáhli hlavně tou bojovností, ale to je na druhou nejvyšší soutěž málo.

Nový Jičín má také velké problémy se střelbou trestných hodů, která jde přece nacvičit…

To je individuální záležitost každého hráče. V podstatě jak se postaví na čáru trestného hodu, nesmí se zabývat tím, že o něco jde v zápase, musí to dělat tak, jako na tréninku. Tedy v klidu, psychika dělá strašně moc. Ale vážně máme ty trestné hody tragické (jen 60,4 % úspěšnosti – pozn. redakce), jenže jak už jsem řekl, je to o psychické vyrovnanosti každého hráče. Je to potřeba potrénovat.

Pojďme nyní k Vám. Co Vás přimělo k návratu do Nového Jičína, do 1. české ligy?

Já už jsem v podstatě nechtěl moc hrát, jsem totiž po operaci předního křížového vazu. Jako prvního vedení klubu oslovilo Ondreje Šošku a ten mě do toho natáhl taky (smích). Jsme oba ze Žiliny, Ondra říkal „pojď, zavzpomínáme na staré dobré časy, kdy jsme tu ještě hráli NBL“, takže mě stáhl s sebou. Lidé jsou tu super, první zápas nás přivítali skvěle, byla plná hala a vynikající atmosféra. Byl to takový návrat do minulosti, na níž mám velmi příjemné vzpomínky.

Prozraďte našim čtenářům, čím se teď kromě basketu živíte?

Už šestým rokem pracuji ve farmaceutické firmě, vlastně hned od doby, kdy jsem skončil s profesionální kariérou.

Co musí Nový Jičín udělat, aby se zachránil v první lize a hrál nějakou „pohodovější roli“ v play out?

Uvidíme. Já se musím pořádně podívat, jaké to bude, když se spojí týmy ze západu a z východu. Spočítat, kolik vítězství tam bude kdo mít a kolik budeme teoreticky potřebovat na tu záchranu ve druhé nejvyšší soutěži. Doufám, že když si pohlídáme domácí zápasy, tak by to mohlo stačit. Doma jsme hráli vyrovnané zápasy i proti papírově silnějším soupeřům – vlastně i dneska tomu tak bylo. Když budeme tedy doma vyhrávat, ligu zachráníme!

Foto: Milan Mikšík