Já na bráchu, brácha na mě | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Náš portál vám přináší další z řady rozhovorů s hráči MNBL. Tentokrát jsme na slovíčko pozvali bratrskou dvojci Ondru a Martina Peterkovi.

Dlouhá léta byli bratři "Mičegové" zvyklí hrát v jednom klubu, který je vychoval pro vrcholový basketbal. Přestože ten starší, Ondra, před touto sezonou vyměnil pardubický dres za ten svitavský, heslo známé z Klaubzubovy jedenáctky je pro oba sourozence stále akutální. Svoje síly spojili v barvách hradeckého Sokola, který prozatím dominuje první lize mužů. Jak hodnotí synové bývalého reprezentanta rok 2013 a co očekávají, že přinese ten následující? Nejen o tom je naše interview s oběma bratry.

Rok 2013 budete jistě jednou hodnotit jako velice významný pro vaše basketbalové kariéry. Ondro, ty jsi přestoupil do Svitav, Martin zažil domácí MS U19 v Praze. Jak obě události teď s odstupem času hodnotíte? A byly opravdu klíčové pro vaši kariéru?

Ondra: To, jestli byl přestup do Svitav klíčový, se ukáže až později si myslím. Ale zatím to hodnotím velice pozitivně. Je to pro mě nová zkušenost a nová výzva. Poznávám nové město, nové lidi. Máme tu skvělé fanoušky.

Martin: Mistrovství světa byl určitě obrovský zážitek pro všechny, škoda ale jen, že se nám nepodařilo postoupit ze skupiny a dostat se na lepší umístění. Proto to hodnotím pro mě jako neúspěch, chtěl jsem se dostat výš. Neřekl bych, že to bylo klíčové, byla to určitě velká akce, ale myslím, že budou ještě důležitejší roky pro mě.

Před sezonou se od vás obou čekalo, že se vaše minutáž v Mattonce zvýší. Jak jste zatím spokojeni se svými výkony a prostorem, který na hřišti dostáváte?

Ondra: S prostorem jsem spokojený, ale s výkonem spokojený být nemůžu. Musím to zlepšit a víc si věřit na hřišti.

Martin: Tak myslím, že možná k malému nárustu v minutáži došlo, ale to je na trenérovi kolik budu hrát. Vždycky, když se dostanu na hřiště, tak se snažím udělat všechno na maximum.

Kdybyste se měli  vzájemně ohodnotit, v čem by se tvůj bratr měl zlepšit, aby v Mattonce ještě více prorazil?

Ondra: Myslím si, že by měl zlepšit fyzickou sílu. Prozatím zaostáva s některými silovými pivoty v Mattonce. To ale vzhledem k jeho věku se zlepší a už v téhle sezoně šel brácha fyzicky nahoru. Naopak to nahrazuje skvělým čtením hry a má neuvěřitelnej čuch na doskok, takže i když je slabši, tak se stejně k němu ten balón odrazí.

Martin: Myslím ,že brácha by měl asi nejvíc zapracovat celkově na atletice. To je ale problém nás obou. A taky by mohl být víc sebevědomější.

Zeptám se vás na výkony vašich týmů. Svitavy měly výborný vstup do soutěže, poté ale nastala určitá stagnace. Je současné 10. místo meta, na které jsi myslel, že se budete pohybovat, nebo máte jako tým vyšší ambice?

Ondra: Chtěli jsme se pohybovat okolo playoff pozic. Máme ještě spoustu zápasů na to, abychom zabojovali o play-off. Bylo by to super jak pro nás, tak pro naše fanoušky. Svitavy ještě nikdy play-off nehrály.

To Beksa, přestože prakticky neustále někdo laboruje se zraněním, se drží na třetím místě. Panuje v klubu spokojenost s vašimi dosavadními výkony?

Martin: Určitě mohlo to být lepší, nějaké porážky nás mrzí, ale myslím, že zatím to jde. Chtěli bychom si hlavně vybojovat co nejlepší pozici před play off.

Hostujete do prvoligového Hradce Králové, který zatím suverénně vévodí 1.lize.  Čím si vysvětlujete to, že se Sokolu takto v letošním ročníku daří?

Ondra: Je to tím, že už s klukama z Hradce hrajeme asi 4. sezonu společně. Známe se, na hřišti i mimo něj si rozumíme. Máme zkušené hráče, kteří dříve hráli MNBL(Kiršbaum, Synáček, Majerík) a talentované mladé hráče z Pardubic. Je tam skvělá parta a doufám, že se nám letos podaří první ligu vyhrát a obhájit triumf z loňska.

Martin: Hrajeme už celkem dlouho spolu tak myslím, že jsme sehraní, dokážeme si ve hře vyhovět. Taky máme v týmu jak mladší, tak i zkušenější hráče.

Až do letošní sezony jste vždy hráli spolu v jednom klubu. Jaké byly vaše první vzájemné souboje? Byla tato utkání pro vás specifická?

Ondra: Bylo to takové zvláštní najednou hrát proti sobě. Ale těšil jsem se na ten zápas a bylo to vyhecovaný i doma. S bráchou jsme bojovali o to, komu budou rodiče fandit. A v tom zápase fandili nám. Taky se mnou pak brácha týden nemluvil, protože dostal ode mě blok.

Martin: Jo bylo to trochu něco jiného. Před zápasem jsme se tak trochu hecovali, ale jakmile začne zápas, tak tohle jde stranou. A první naše vzájemné duely jsme vyhráli, takže bylo i trochu popichování po zápase.

Jednu basketbalovou vánoční besídku jste absolvovali spolu s hradeckým Sokolem, s rokem 2013 jste se ale loučili i ve svých mateřských klubech. Prozraďte našim čtenářům nějaké pikantní informace z těchto oslav? Který z vašich spoluhráčů za to umí nejvíce vzít?

Ondra: Naše besídka byla hned po posledním zápase s Opavou. Štvala nás ta vysoká prohra. Chvilku jsme poseděli, najedli se guláše, popřáli si veselé Vánoce a pak šli domů.

Martin: My jsme měli naprosto skvělou besídku s Pardubicema, kde jsme měli všichni kostými s temátem armáda a byla to vážně sranda. Kdo za to vezme nejvíc to nevím, ale vyloženě tam není nikdo, kdo za to nevezme nebo nepije.

Rozhovor jsme začali shrnutím roku 2013. Co rok následující? Máte nějaká basketbalová předsevzetí? Jaká jsou vaše (nejen) basketbalová přání do dalšího roku?

Ondra: Basketbalové předsevzetí je jasné. Zlepšit výkony a začít konečně dávat nějaké body. A mimo basket je, abych byl úspěšným studentem i v dalším roce a podařilo se mi dokončit druhák.

Martin: Já si předsevzetí moc nedávám, ale zmínil bych například dobré umístění v Mattoni NBL a chtěl bych, pokud se dostanu, aby nám zas vyšlo Mistrovství Evropy alespoň tak, jako pred třemi roky v Pardubicich :). Ja si hlavně přeju, aby mi vydrželo to nejdůležitější, zdraví.