Podvodníci mezinárodního basketbalu: Katar, Libye a Rwanda | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Jak už to tak ve sportu bývá, pro úspěch jsou někteří ochotni udělat prakticky cokoliv a fair-play tak bývá odsunuta do pozadí. Své o tom vědí činovníci katarského, libyjského a rwandského basketbalu, kteří jsou ochotni vytvářet zcela fiktivní rodné listy a pasy oporám ze zahraničí.

Důvodem tohoto počínání je regule mezinárodní basketbalové federace, dle které se mohou národní týmy na mezinárodních posílit pouze o jediného naturalizovaného hráče. Ambiciózní země, které postrádají jakoukoliv basketbalovou tradici a prakticky zde nefunguje výchova hráčů, si pak k úspěchu pomáhají více než nečestným jednáním. Nepřekvapí, že se jedná většinou o státy, kde zákony existují v lepším případě pouze na papíře.

Země (ne)omezených možností

Průkopníkem ve světě smyšlených identit se stal Katar. Země, ve které žije 1.8 milionu obyvatel, z toho Arabů (původních obyvatel Kataru) pouze 360 tisíc, stěží kdy mohla vychovat větší počet kvalitních hráčů. Nedostatečný lidský potenciál se Katar snaží nahradit dostatečným množstvím petrodolarů, které lákají nejednoho basketbalistu z různých koutů světa.

Poprvé se Katar k této praxi uchýlil zřejmě před Mistrovstvím Asie v roce 2001. Země, která do té doby ani v asijském basketbalu nic neznamenala a šampionátů se neúčastnila, skončila na senzačním pátém místě. Oporami tohoto týmu byl Yaseen Mahmoud Ismail, Hashim Basher a Mousa Daoud. Yaseen Ismail je původem Somálec, kterému se paradoxně v průběhu kariéry začalo přezdívat „Smečař z Dauhá“. Ještě záhadnější je postava Hashima Bashera, jehož původu je prakticky neznámý. Ví se pouze, že dnes vystupuje jako Hashim Zaidan. Jeho somatotyp by snad mohl odkazovat do jedné ze zemí kolem Guinejského zálivu. Oproti tomu súdánský původ Mousy Daouda je všeobecně znám.

Podvodné jednání katarské federace dokládá i fakt, že všichni tři hráči se čirou náhodou sešli v dresu katarského týmu do 21 let na mistrovství světa hraném v roce 2001, kde Katar skončil na slušném 9. místě. Skoro až neuvěřitelně může znít, že se Španělskem, v jehož dresu hrály hvězdy jako Germán, Cabezas, Vidal nebo Calderón, prohrál pouze o šest bodů. Je více než pravděpodobné, že původem z Afriky byli i další hráči, kteří se objevili v katarském dresu ať už na juniorském MS nebo na asijském šampionátu.

V pozdějších letech se katarský národní tým skládal výhradně z cizinců. Z hráčů, kteří byli v katarském dresu nominováni na MS 2006, to měl do této země nejblíže Ommar Hamman, původem Kuvajťan. Právě on a Ismail jako jediní z celého týmu hovořili arabsky, a jako jediní tak mohli poskytnout pozápasová interview pro katarskou televizi. Nutno dodat, že Hamman toho na srdci mnoho mít nemohl, jelikož během šampionátu dohromady odehrál pouhých osm minut. Nejlepší střelec tohoto výběru, Ali Abdulrahman Saad, pochází z Kanady. Další z hráčů, Khalid Abdi, je ze Somálska. Původem Somálec by měl být i Erfan Ali Saeed. Rovněž i ostatní členové tohoto výběru byli povětšinou z Afriky. Jejich původní jména dodnes nejsou známa. Pověst mistra ve falšování údajů nicméně Katar získal až po tomto MS. Danou situaci nechtěly nejvyšší basketbalová místa ani příliš řešit, jelikož jednou z nejvlivnějších postav Mezinárodní basketbalové federace byl v této době katarský šejch Hamád Ibn Chalífa Al-Sání (Dodnes prezident asijské větve FIBA).

Drzost katarských činovníků i nadále rostla. V roce 2010 byly kompletně padělány doklady hned trojice afrických hráčů. Jednalo se o Senegalce Souleymana Ndoura a Ousseynou N’diayeho a Konžana Tanguye Ngomba. Všem hráčům bylo dle nových dokladů méně než ve skutečnosti. Katar se tímto snažil vytvořit iluzi, že dotyční hráči přišli do země před šestnáctým rokem narození a mohou tak Katar bez jakýchkoliv pochyb reprezentovat. Jako obrovský problém se toto později ukázalo v případě Tanguye Ngomba (občas uváděného jak Targuy Ngomgo nebo Targuy Alban). Ten se dle katarských údajů měl narodit 10.7. 1989. Již brzy se však ukázalo, že se narodil o pět let dříve a v mládežnických kategoriích dokonce reprezentoval zemi svého původu. Poprask byl o to větší, že v roce 2011 si Ngombu vybrala ve druhém kole draftu Minnesota, která záhy zjistila, že Ngombovi není 22 let, ale že je o pět let starší a neměl se tedy draftu vůbec účastnit. Minnesota jej následně velmi nestandardním poslala do Dallasu, kde jeho jméno nechali upadnout do zapomnění.

Případ Tanguye Ngomba měl být pro Katar zdviženým varovným prstem a snad i poučením, že s ohněm si nelze hrát věčně. Katařené nicméně svou nečestnou hru hráli i nadále. V jejich nominaci pro Asijský šampionát v minulém byli i nadále cizinci včetně „omlazených“ Afričanů. Z oficiálních míst přišlo těsně před turnajem rozhodnutí, které v Kataru nikdo nečekal asi ani v těch nejhorších snech. Pěti hráčům (Ngombo, Ndour, N’diaye, El Hadary a Hassan) byl zapovězen start na mistrovství právě kvůli podvodům s pasy. Zbylých sedm hráčů se na protest proti tomuto rozhodnutí vyfaulovalo už během prvních deseti minut zápasu s Uzbekistánem. Zápas nakonec skončil po první čtvrtině uzbeckým vítězstvím v poměru 27-12. Je trochu s podivem, že k zápasu byli připuštěni Abdelkader Salem, Abdulrahman Ali a Ali Erfan Saeed, kteří rozhodně z Kataru nepocházejí (nemluvě o Ommaru Hammanovi, kterému by však jeho kuvajtský původ dokázal fanoušek snad i odpustit).

Na Panarabském poháru, který nespadá pod hlavičku FIBA, Katar ukázal, že se své pochybné praxe nehodlá jen tak vzdát. Tým zde reprezentovaly všechny zahraniční posily. Pravdou ale zůstává, že minimálně zmiňovaná pětice hráčů by už Katar na oficiálních akcích spadajících pod Mezinárodní basketbalovou federaci reprezentovat neměla. Přesto se lze domnívat, že si s tímto problémem katarští šíbři opět nějak poradí.

„Strýček“ Muammar toužil po úspěších

Po událostech 11. září stočil dnes již bývalý vůdce Libye Muammar Kaddafí kormidlo své zahraničí politiky o 180°. Z nenáviděného padoucha se prakticky přes noc stal jeden z největších spojenců západu ve světě. Navíc díky exportu ropy neměl hluboko do kapsy a rád proto hostil významné sportovní akce, které měly sloužit především k jeho sebereprezentaci. V roce 2009 do Libye zavítalo i kontinentální mistrovství v basketbalu, na kterém se Libye chtěla představit jako důstojný soupeř těm nejlepším africkým týmům. Představitelé libyjské basketbalové federace, vědomi si mrzké kvality libyjských hráčů, se proto rozhodli rozšířit tým o tři americké hráče.

Jednalo se o Alphu Banguru (který dříve reprezentoval i Sierru Leone), Hishama Fullera a Randyho Holcomba. Všem byl přirozeně vystaven pas na zcela jiné jméno. V dresu Libye se tak na šampionátu objevili Alfath Belgasem, Hesham Salem a Raed Elhamali, dle údajů v pasu všichni narození v Libyi. Velké pochybnosti vyvolává i jméno Mohameda Issy Mrsala, který je černé barvy pleti. Libyjci se svůj podvod nesnažili ani příliš maskovat. O startu Američanů v jejich dresu se vědělo už dlouho dopředu. Nic na něm nezměnily ani protesty či e-maily obyčejných fanoušků upozorňujících na danou situaci zástupce FIBA a FIBA Africa. Nikdo neměl zájem poškodit pořádající zemi a celý případ byl promlčen. Libye tak na šampionátu porazila mnohem basketbalovější arabské země, Egypt a Maroko. Žádných dalších úspěchů se libyjský basketbal už nedočkal. Kaddáfí toužící po slávě a uznání byl svržen a následně zabit a trojice zahraničních posil by dnes do Libye zřejmě nejela ani na dovolenou.

Hotel Rwanda: Přechodné bydliště průměrných Američanů

Jedním z týmu, se kterým Libye prohrála, byla Rwanda. Důvodem porážky snad mohla být koneckonců i větší zkušenost Rwandy s falšováním dokladů. K této praxi nicméně přivedla Rwanďany spíše náhoda. V roce 2006 navštívil tuto zemi americký basketbalista Robert Thompson (působil např. v Itálii, Řecku a naposledy v rumunském Gaz Metan Medias), který zde strávil několik týdnů. Již během krátké doby mu Rwanda udělila občanství a on tak jako naturalizovaný hráč směl tuto zemi reprezentovat. Jediný Američan k úspěchu tým ale dovést nemohl. Svaz tak obstaral pasy tehdejší hvězdě maďarské ligy Manixu Aurienthalovi, Mattu Millerovi nebo v Kanadě narozenému Burunďanovi Hamzu Ruhezamigihovi. Dva posledně jmenování hráči nicméně závratnou kvalitou neoplývali. Na postup ze základní skupiny však stačily výkony Aurienthala a Thompsona. Se silnějšími soupeři tým už ale vyhrát nedokázal.

Rwanďané, lačnící po snadno nabytých úspěších, předvedli vrchol ve výrobě falešných dokladů před Mistrovstvím Afriky v roce 2009. Z minulého mistrovství z ekipy cizinců zůstali Thompson, Ruhezamigiho a Miller. K těm se přidal bývalý hráč NH Ostrava Kenny Wilson, Brazilec Thiago Cordeiro a Američané Cameroun Bradley, DaMarcus Ellis a Carlos Monroe. Až na Wilsona a snad Monroea se nejednalo o příliš kvalitní Američany. Ty si rwandský svaz nemohl dovolit. Žádný z kvalitnějších hráčů nebyl ochotný pro relativně malou sumu peněz riskovat pověst a snad i postih ze strany FIBA. Bylo zvláštní, že někteří z nich hráli pod svým pravým jménem (Bradley a Miller), jiní vystupovali pod „africky“ znějícími jmény. Wilson vystupoval jako Kenny Gasana, Monroe jako Carlos Mugabo. Opravdovou lahůdkou byly změny u Ellise a Cordeira. Prvně jmenovaný byl v zápisu veden jako Amandin Rutayisire, Cordeiro pak jako Ellis Kayijuka. Původem z Rwandy nebylo ani duo Kabangu a Buzangu, které v minulosti reprezentovalo DR Kongo.Všechny tyto zahraničí posily dovedly tým k solidnímu devátému místu. Rwanda mimo jiné dokázala porazit kvalitní týmy Senegalu, Kamerunu či Egypta.

Na posledním šampionátu už zájem o reprezentování Rwandy upadl. V jejím národním dresu se znovu objevili Wilson, Kabangu, Bradley, Thompson, Ruhezamigiho, Miller a Cordeiro. Na výraznější úspěch to stačit nemohlo. Rwanda porazila pouze Togo a skončila na dvanáctém místě. K podobnému kroku se Rwanda uchylovala i v případě ženského národního týmu. V posledních letech rwandský národní tým reprezentovaly Američanky Takisha Granberry, Tatum Brown, Angelica Williams nebo Tierra Henderson. S největší pravděpodobností se však objevilo ve rwandském dresu daleko víc zahraničních posil. Kromě Tatum Brown se nicméně jednalo o sotva průměrné hráčky.

Je otázkou, jestli se v budoucnosti dočkáme nekalého jednání ze strany Rwandy i nadále. Rwandská strana vydala na počátku listopadu prohlášení, dle kterého se zahraničními posilami už v budoucnu nepočítá. Dost možná tak v dresu Rwandy neuvidíme ani právoplatně naturalizovaného Roberta Thompsona. Bez zahraničních akvizic Rwanda opět zapadne na úplný okraj basketbalového světa. Doufejme, že v rámci zachování ducha fair-play na něm skončí rovněž Katar.