Please enter banners and links.
Přinášíme pokračování rozhovoru s Davidem Klapetkem, jehož 1. část jsme uveřejnili 4.6.2012 .
Minule (viz níže) jsme s Davidem Klapetkem hodnotili hlavně uplynulou sezónu z pohledu trenéra opavského A-týmu. V dalším rozhovoru jsme se zaměřili více na soukromí jedné z legend opavského basketbalu, odvoláním z trenérského postu počínaje a rodinou konče.
Davide, po více než 8 letech tě u áčka nyní nahrazuje Petr Czudek. Věděl jsi o tom už dopředu? A jak se na celou tu výměnu díváš?
Víš, já jsem po návratu do "matonky" trénoval tým 4 roky a nebyla jediná sezóna, kdy jsem neměl být odvolán. Pozice trenéra prostě taková je, nikdo s jeho prací není moc spokojený, ať se jedná o vedení, fanoušky a tak, takže na hraně je člověk v podstatě pořád, zvláště v klubu relativně malého města. Druhá věc je, že se ta poslední sezóna nerozjela dobře a v takových chvílích k tomu odvolání většinou dojde.
Řeknu to ale trochu jinak. Jsem rád, že jsme tu práci dotáhli do konce a nejvyšší soutěž zachránili. Asi by se zachránila, i kdyby k výměně došlo dřív, ale tohle je pro mě důležité. Něco se mi samozřejmě doneslo, ale já zastávám názor, že dokud někdo neřekne, že definitivně končím, tak prostě pracuju co nejlíp. I vůči těm klukům bych se zachoval nefér, kdybych se na to při těch "zákulisních šepotech a výkřicích" vykašlal a nechal je ve štychu.
Já pracuju pro opavský basket a chci pro něj pracovat dál, ať už to bude na jakémkoliv místě. Navíc mi stejně končila smlouva, takže to neberu tak, že se mi stala nějaká křivda. Teď je tu Petr Czudek, měl úspěchy s béčkem, navíc je názor, že po těch prakticky devíti letech už jsem okoukaný a nemám klukům už moc co dát. To je věc vedení klubu, ale opakuju znovu, že to neberu jako nějaký útok proti sobě. Naopak jsem rád, že jsem mohl áčko tak dlouho trénovat, i když jsem do toho tenkrát spadl dost náhle.
Jsem taky rád, že jsem vsadil na české a slovenské hráče, i když si po našem postupu do MNBL klepali všichni na čelo, že jsem se zbláznil a že takhle to prostě hrát nejde. My jsem dokázali, že to jde a za to bych chtěl poděkovat všem, kteří se na tom podíleli.
Co budeš dělat teď?
K tomu bych se zatím nevyjadřoval, uvidíme, co přinese budoucnost.
Když se ohlédneš zpátky, jaký byl tvůj největší trenérský úspěch a neúspěch?
Pro mě je trenérský úspěch, když se po prohře nadává na trenéra a po vyhraném zápase všichni chválí hráče. Když plácají po vyhraném zápase po zádech trenéra, to mi přijde hloupé. Já jsem většinu současných hráčů do Opavy přivedl a jak jsme se již bavili, jsem rád, že jsme dokázali všem, že se lze obejít bez cizinců a hrát dobrý basket. To je zřejmě ten největší úspěch.
A co se mi nejvíc nepovedlo? Asi to, že jsem nepřivedl do Opavy takového bojovníka a do basketu doslova "zažraného" kluka, který by zároveň dýchal pro Opavu, jakým byl a je třeba Radek Filip.
Budeš pokračovat ve "vyhledávání neznámých talentů" pro áčko, jako byli třeba Pumprla, Čarnecký, Šiřina a mnozí další?
V tom je důležitá jedna věc. Ten trenér to musí cítit stejně jako já. Proto je jednodušší přivést hráče do "svého" týmu, než do týmu jiného trenéra. Nějaké tipy samozřejmě můžu dát, ale rozhodující slovo bude mít Petr Czudek a schůdnější pro něj asi bude, když si bude hráče vyhledávat sám. Ale samozřejmě se takové spolupráci nebráním. Shánět ovšem takové hráče je čím dál těžší.
Teď klasická otázka pro hráče, který se stal trenérem. Co bylo těžší: hrát nebo trénovat?
Znal jsem se s Tomášem Řepkou a ten řekl pravdivou věc: "Profesionální sportovec umírá dvakrát!" I já jsem musel skončit a jako hráč jsem "umřel", naštěstí jsem se shodou okolností mohl basketu věnovat dál. A co je těžší? Těžko říci. Jako pro hráče bylo pro mě jednodušší přijmout porážku, protože já jsem ten trenér, který pořád přemýšlí, kde udělal chybu. Někdy se v tom "šťourám" až moc, takže se dá říci, že trenéřina je složitější a těžší.
A jak vidíš basketbalovou budoucnost svých synů?
Víš, řeknu to oklikou. Před pár lety jsme hráli play-off "matonky" a kolem té palubovky nikdo neběhal. Najednou hrajeme špatně, padáme do baráže a kolem běhá spousta malých kluků v dresech klubu. Já některé z těch děcek trénuji, takže vidím to zapálení a jsem rád, že si uvědomují týmovost tohoto sportu a že se pro úspěch toho musí hodně moc udělat. A tak to je a doufám, že i bude, i s mými syny.
Tvoje manželka má z tvého konce u áčka spíš radost?
(smích) Výhoda je, že ona basketu vůbec nerozumí, takže jí doma nemusím nic moc vysvětlovat, i když jsem si tu práci bral domů hodně často. Ale jestli je ráda nebo nerada, to by ses musel zeptat asi přímo jí.
A kam pojedete letos na dovolenou?
Máme takovou partu, která má společné zájmy a hlavně přibližně stejný věk dětí. Jezdíme společně, takže letos pojedeme asi na 10 dní do Itálie.
Díky moc nejen za tento rozhovor, ale i za všechno, co jsi pro opavský basketbal udělal a určitě ještě uděláš. Ať se ti daří nejen v basketbalové práci, ale i v soukromí.
Čtěte také: http://basketbal.cz/12939-david-klapetek-sezonu-nehodnotim-prilis-negativne.html
About the Author
