Kam spěješ, český minibasketbale? | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Mládežnický trenér Pardubic Jan Procházka se ohlíží za Národním finále nejmladších minižáků v Ostravě.

Účast na Národním finále nejmladších minižáků v Ostravě pro mě byla setkáním se špičkovým minibasketbalem po několika letech a kromě obrovského entuziasmu všech zúčastněných a basketbalového umění mnoha jednotlivců jsem byl  doslova šokován snahou roudnických trenérů vyhrát za každou cenu, všemi, jak oni sami uvádějí, nezakázanými prostředky. 

Semifinálové utkání Roudnice se Snakesem Ostrava tak přineslo asi úplně všechno, co bychom v zápasech dětí vidět neměli: betonovou zónovou obranu Roudnice, do níž trenéři postupně přidávali při time-outech cement a vajíčka na zpevnění, „zanďoura“ v podání veterána minibasketbalu p. Trnky hraného doufejme pouze jenom jako výraz zoufalství z obranné činnosti svých soupeřů, kterou už někdo trefně nazval pouhým postáváním a ucpáváním podkošového prostoru. 

Zatímco trenér Roudnice svoji defenzívu nazýval jako obranu se zajištěním, my diváci jsme viděli „ucpávku malého vápna s brankářem“, který jenom sporadicky stihnul opustit svoji pozici v půlkruhu pro prorážení i při útoku roudnických. Klobouk dolů lze smeknout před individuálním výkonem jejich plejera  č.1 Matěje Burdy, jenž byl absolutně nezastavitelným, ale kdyby třeba musel i alespoň okrajově bránit, určitě by tak výrazný v útoku nebyl a chyběly by mu síly investované do individuálních ztečí proti sešikovaným řadám nepřítele. 

Z mého pohledu to byl instruktážní případ, jak by basketbal dětí vypadat neměl, oproti tomu jsem byl nadšen hrou našeho přemožitele Opavy, v jejímž dresu nebyl žádný údržbář, všichni hráči spolupracovali a neuchýlili se k taktickým šarádám ani ve chvílích, kdy jim v semifinále s námi nebylo právě do zpěvu. 

Vyhrál basketbal a ačkoli jsme všichni chtěli pochopitelně moc do finále postoupit, musím uznat, že i přes pouhopouhý jednobodový rozdíl se nakonec radoval po zásluze lepší tým a nám nezbývá než trénovat, trénovat a trénovat, aby to příští rok bylo lepší. 

Jinými slovy – rozdíl v kvalitě obou semifinále byl markantní a jsem moc rád, že ve finále zvítězil kreativní basketbal nad basketbalovou  destrukcí a z celého srdce Davidu Klapetkovi a jeho svěřencům k tomuto triumfu blahopřeji. Jenom jsem si říkal, co by se asi stalo, kdybychom proti Roudnici hráli v semifinále my a já bych na protest proti stylu hry soupeře opustil se svým týmem halu.

Dostal bych pokutu já, nebo soupeř, který celý turnaj porušoval jakékoli morální a etické zásady minibasketbalu? Soupeř, který chtěl vyhrát a přitom nechtěl hrát? 

V našich luzích a hájích bych to odskákal asi já, ale tak jsem si říkal, že by stálo za to tohle gesto pro rozvoj našeho minibasketbalu udělat. Do té doby s tím totiž nehne jakákoli, sebelépe myšlená změna pravidel. Základem je totiž přístup trenérů k věci. A ten žádná pravidla nezmění!!!

Jan Procházka, BK Pardubice