Martin Klimeš psal historii Vermontu v NCAA | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Je pár hodin před Selection Sunday. A to si právem říká o další článek s tématikou NCAA. Do třetice si zacestujeme časem, abychom se podívali na české stopy v turnaji NCAA. Tentokrát se vrátíme do bližší minulosti než s Lubošem Bartoněm a Martinem Idesem.

Martin Klimeš působil na University of Vermont a v jejím týmu Catamounts v letech 2003 až 2007. Už v roce 2004 se Martin Klimeš představil v Big Dance. V prvním kole ale jeho Vermont podlehl pozdějšímu vítězi Connecticutu 53:70. Martin odehrál osm minut. Za Connecticut tehdy hráli Ben Gordon či Emeka Okafor.

Velké chvíle Vermontu i Martina Klimeše přišly o rok později. Tehdy šli ze třinácté pozice na čtvrtý tým Syracuse a v prodloužení ho vyřadili po výsledku 60:57. Martin odehrál celých 45 minut a zaznamenal 7 bodů, 5 doskoků a 3 asistence. Druhé kolo proti Michigan State znamenalo pro Vermont stopku, Martin v tomto zápase nasbíral 12 bodů a 8 doskoků a byl svému soupeři hodně nebezpečný, za což ho do tisku pochválil i trenér soupeře.

Catamounts nikdy neudělali lepší výsledek a po právu je na něj na této škole s hrdostí vzpomínáno. Protože byl Martin Klimeš členem týmu popelky, nebudeme lhát, když řekneme, že pomohl psát historii University of Vermont.

Je tomu jen pár hodin, co Vermont vyhrál konferenci America East a automaticky se kvalifikoval do letošního turnaje, už popáté. Vylepší sedm let starý výsledek?

Více v následujícím rozhovoru:

Martine, proti Syracuse jste udělali největší úspěch v historii školy. Jaké to je být součástí celého toho cirkusu?

Cirkus je určitě vystihující slovo. NCAA turnaj je druhou nejsledovanější událostí v Americe – hned po Super Bowlu. Člověk si to jen těžko dovede představit. Všechny zápasy se přenášejí live v televizi – to znamená, že po celý březen neběží v televizi nic jiného než basketbal. Američané jsou neuvěřitelně patriotický národ a k tomu patří i loajalita ke svému alma mater. Všichni si okamžitě připomenou, kam chodili na školu a začnou fandit. Pro fanoušky je to neskutečná záležitost, každý zápas je napínavý, protože se hraje systém K.O. a žádný tým nechce ukončit skvěle rozehranou sezónu. Být součástí toho všeho je samozřejmě ohromná zkušenost, ale jako hráč to člověk neprožívá stejně jako fanoušci, protože se musí soustředit na svůj výkon.

Jak se vůbec takový upset přihodil? Vždyť Syracuse mělo lepší střelbu, víc doskoků, vy jste to prakticky odehráli v pěti… Co bylo tím x-faktorem?

On se upset nepřihodil – my jsme si ho těžce vydřeli a myslím, že jsme si ho i zasloužili. Jádro družstva bylo dohromady už třetí rok. Odehráli jsme skvělou sezónu, za celý rok jsme prohráli jenom 6 zápasů, ale všichni jsme cítili, že tomu ještě něco chybí. Chtěli jsme víc a na silného soupeře jsme si věřili. Hráli jsme sebevědomě, tvrdě a dokonce si troufnu říci, že jsme tu výhru chtěli víc. I když statistiky mluví proti, nám se po celý zápas dařilo odpovídat na soupeřův nápor, ubránit když bylo potřeba, neztrácet hlavu a držet se domluvené taktiky, což se na konci vyplatilo.

Bylo klíčem k úspěchu nad Syracuse uhlídání Gerryho McNamary? Připravovali jste se na to?

McNamara a Hakim Warrick byli v tu dobu největšími hvězdami družstva a samozřejmě jsme se na ně patřičně připravovali. Počítali jsme s tím, že budou skórovat, i z těžkých pozic. Chtěli jsme jim co nejvíce ztížit život, aby se na každý bod museli co nejvíce nadřít. A to se nám podařilo – McNamara, v průběhu sezóny jeden z nejlepších střelců za 3 v celé NCAA, zahodil 6 trojek a Warrick, i když dal něco přes dvacet bodů a 10 doskoků, se dopustil 10 ztrát. Druhým hlavním bodem přípravy bylo překonání zónové obraný 2-3. Trenér Boeheim je proslulý tím, že jeho družstva hrají výhradně zónu 2-3 a slavil s ní veliké úspěchy. Úspěšné překonání této obrany bylo klíčovou součástí našeho úspěchu.

Byl cítit po prvním zápase velký zájem médií a fanoušků, že byste se mohli stát cinderellou a překvapit i MSU?

Vítězstvím jsme se oprávněně stali cinderellou turnaje, i když 2 hodiny po konci zápasu nás trumfnul Bucknell, který vyřadil 3. nasazený Kansas. V průběhu sezóny se o nás vědělo, dokonce jsme dostávali hlasy na nominaci do Top 25, ale vítězství rozpoutalo mediální bouři. Hned po zápase naší šatnu dobyly televizní a novinářské štáby. Pamatuji si, že místo sprchy jsem 45 minut odpovídal na otázky – do kola jsem odpovídal na ty samé otázky, jak se postupně vyměňovali novináři ze všech částí Ameriky. Teď už se nad tím člověk spíše jen usměje, ale v tu chvíli jsem si připadal jako hvězda nejlepšího trháku roku a "slávu" si patřičně užíval. Ale za dva dny nás čekal zápas proti MSU a tak se nedalo moc slavit – museli jsme se hned připravovat na další zápas.

Pamatuješ si, že za MSU hrál proti tobě Drew Naymick, který hraje teď za Nymburk?

Samozřejmě, už jen proto, že to během zápasu Drew přes mě dal z vrchu (smích). MSU měl velmi vyvážený tým – nebyl tam žádný hráč, který by vystával z řady, ale hráli velmi kolektivně, hráli disciplinovaně a hlavně neuvěřitelně tvrdě – což je známá vizitka trenéra Izza. Na ten zápas mám dobré vzpomínky – sice jsme prohráli, ale mě osobně se zápas opravdu vydařil a po zápase mě dokonce polichotil i sám trenér Izzo. No a MSU po nás vyřadil ve čtvrtfinále 1. nasazený Duke – mnohými považován za jasného favorita turnaje – a po "nevydařené" sezóně, bez žádných výrazných úspěchů či výher – se MSU probojovalo až do Final Four celého turnaje, které se k tomu hrálo na jejich domácí půdě v Michiganu. A takový je turnaj NCAA – plný překvapení, zvratů, Davidů a Goliášů, ale vždy jenom s jedním vítězem.

Máš nějakou zajímavou historku nebo speciální vzpomínku, která se váže k tvé účasti v Big Dance?

Těžko se vypichuje jedna historka či zážitek – byli jsme skvělá parta, měli jsme úžasný lauf a po celou sezónu jsme si společně užívali spoustu legrace. A účast v Big Dance – no nejlepší vzpomínky jsou asi na týden, co přišel po tom, co jsme vypadli z MSU. Měli jsme zrovna jarní prázdniny, a tak se všichni rozutekli domů za kamarády a rodinou – jenom já jsem se vrátil na Universitu a celý týden jsem slavil historický úspěch – nepotřeba říci, že jsem za celý týden neplatil jedno pivo (smích).

LUBOŠ BARTOŇ VZPOMÍNÁ, JAK HO BRÁNIL TAYSHAUN PRINCE

S MARTINEM IDESEM O JEHO AMERICKÉM ZÁŽITKU