Hlavně, aby to nebyl airball, bál se Svoboda při velké premiéře | Probasket.cz

Please enter banners and links.

V 15 letech se má Matěj Svoboda co ohánět. Nejenže má tento Ostravák za sebou premiéru v MNBL, zároveň se nedávno v Londýně v rámci Jordan Brand Classic poměřil s evropskou elitou své věkové kategorie. Tyto 2 události byly tématem rozhovoru s Basketbal.cz.

Poslední týdny jsi měl velmi hektické. Sotva si se vrátil z Jordan Brand Classic, už si naskočil premiérově do MNBL. Jaké pocity se v Tobě nyní mísí?

Pocity jsou to opravdu skvělé. Obě události patří mezi moje největší zážitky v životě a rád na ně budu vzpomínat.

Navíc při debutu v dresu NHáčka ses proti Svitavám uvedl na výbornou. Hned první střelecký pokus, a rovnou za 3 body, si našel cestu do koše. Co jsi krátce po té střele prožíval a máš ve své kariéře nějaký silnější moment než tento?

Hned, jak jsem vystřelil, jsem myslel na to, ať to hlavně není airball, a pak už jsem se jenom vracel do obrany. Měl jsem neskutečnou radost, vidět všechny lidi, jak se radují z mojí střely, tleskají a povzbuzují mě. Zejména spoluhráči a kamarádi. Ti možná měli větší radost než já. Tento zápas řadím společně se stříbrnou medailí z ME kadetů mezi nejsilnější momenty.

Vraťme se zpět do víkendu, kdy ses zúčastnil Jordan Brand Classic v Londýně. Mohl by si popsat Tvůj program, jenž Tě na tomto podniku čekal?

Většinu času jsme trénovali. Už po příjezdu nás čekal tříhodinový trénink, kde z nás vymačkali maximum. Další den jsme taky strávili skoro celý v tělocvičně, odjeli jsme v 8 hodin ráno z hotelu a vrátili jsme se až kolem 17. hodiny. Trénink byl zaměřen jak na posilování a fyzičku, tak všelijaká individuální cvičení, střelba a nakonec i hra. Večer jsme jeli do města na bowling. Závěrečný den jsme měli dopoledne trénink zaměřený na obranu a odpoledne už jenom hráli a večer se konal zápas all-star.

Co si z JBC odnášíš?

Určitě jiný pohled na basketbal a ještě větší motivaci se dále zlepšovat.

Zažil si tam nějakou nezapomenutelnou historku?

Určitě budu vzpomínat na trenéry Kyle Manary a Ganon Baker. To jsou skvělí trenéři. Mimo basket se mi přihodila nepříjemnost na londýnském letišti. Když jsem přiletěl, nechtěli mě pustit dále, protože mi nebylo ještě 18 roků a musel jsem tam čekat, než naleznou někoho, kdo mě má vyzvednout. Navíc mi neřekli, co se děje, takže jsem se celkem bál. Celá věc se nakonec vysvětlila a bylo po problémech.

Je známo, že ses nedostal do výběru, jenž si zahraje v USA proti nejlepšímu americkému výběru vzešlému z americké verze JBC. Proč se sen nesplnil a setkání s Michaelem Jordanem se rozplynulo v prach?

Myslím si, že můj největší problém byl s výškou. Na moji pozici, jíž jsem zvyklý hrát, byli ostatní hráči větší a já musel hrát z křídla. To mi zatím moc nesedí, i když se pomalu přesunuji na perimetr. Zároveň se nechci vymlouvat, ještě je potřeba hodně makat. Hráči, co postoupili na závěrečný podnik do USA, se tam dostali zcela zaslouženě a přeji jim hodně štěstí.

V létě se v Londýně navíc konají olympijské hry. Je tam už cítit blížící se olympijská atmosféra?

Ani moc ne. Sem tam jsem zahlédl nějakou reklamu, ale jinak nic.

Na Jordan Brand Classic dříve vzpomínal David Kouřil a Martin Peterka; více ZDE