Projekt českých nadějí: Tomáš Kyzlink | Probasket.cz

Jak byste se Tomáši třemi slovy nejlépe charakterizoval?

Cílevědomost, věčná nespokojenost s vlastním výkonem, soutěživost

Tomáši, máte za sebou osobně velmi vydařené účinkování na kvalifikaci juniorské Euroligy v Bělehradě (18 bodů a 8,2 doskoků na zápas). Stal jste se dokonce nejlépe doskakujícím hráčem celého turnaje. Jaké máte vzpomínky na turnaj za přítomnosti prakticky toho nejlepšího z mládežnického basketbalu?

Určitě vzpomínky z této velkolepé akce ve mně zůstanou ještě hodně dlouho, jelikož jsme měli možnost porovnat se s týmy, které patří k absolutní špičce v mladežnickém basketbale. Většina týmů měla ve svém středu výrazné osobnosti, jejichž jména určitě v budoucnu uslyšíme v souvislosti s euroligovým basketbalem.

Co Vám osobně euroligová kvalifikace dala a z čeho můžete těšit do budoucna?

Na turnaji v Bělehradě jsem získal velké množství zkušeností a opět pocítil odlišnost zahraničního basketbalu od toho našeho. Největší rozdíly jsou v rychlosti, síle a především ve vyzrálosti hráčů. Co se týče technických prvků tak jsme byli konkurenceschopní, ale kdybych se měl zaměřit na čtení hry a pochopení jednotlivých situací na hřišti, tak si myslím, že v tomto máme ještě velké mezery. Tedy hlavní zkušeností pro mě bylo zlepšeni orientace na hřišti jak v obranných kombinacích, tak v utočném spacingu (rozmístění).

Zažil jste na vlastní kůži bělehradské derby a o rok dříve i bitvu o Madrid mezi Estudiantes a Realem. Co mohou takovéto zápasy mladému hráči dát?

Byly to dvě odlišné derby podpořené neskutečnou atmosférou diváků. Osobně se mi vice líbil zápas mezi Estudiantes a Realem, jelikož byl vyrovnaný a dospěl až do prodloužení. Při obou zápasech jsme mohli vidět naživo, v jak obrovském tempu a nasazení se hraje španělská a srbská liga. Pro mladého hráče je to určitě velký zážitek, když může vidět naživo, jak se chovají osobnosti v těchto klubech a jaké mají projevy na hřišti.

Do Bělehradu jste odjížděl jako neznámý hráč a po jeho skončení jste utkvěl v paměti pěkné řádce agentů, jenž na Vás pěli chválu. Zároveň ve svých zprávách Vám doporučili, pokud se chcete herně a výkonnostně dále vyvíjet, je třeba odejít do zahraničí. Ztotožňujete se s jejich názory?

To je těžká otázka, samozřejmě, aniž bych chtěl snižovat úroveň českého basketbalu, tak si myslím, že přece jen trošku zaostáváme za evropským basketbalem. Tuto teorii v posledních letech vyvrací Nymburk, jelikož si vede na mezinárodní úrovni velmi dobře. Samozřejmě, pokud se dostanu do nominace na ME juniorů v Polsku, uvidím, jak se to bude po této akci vyvíjet. Každopádně kdyby přišlo nějaké zajimavé angažmá ze zahraničí, nebál bych se ho vyzkoušet.

Navíc Vám brzy bude 18 let, tudíž byste měl od příští sezóny přejít do týmu USK Praha. V kádru Kennetha Scalabroniho ale na Vašem postu září Lukáš Kotas a dále je zde silná konkurence v podobě Vojtěcha Hrubana a Michala Vocetky. Jedná se o další důvod, proč byste měl zamířit do zahraničí, anebo se chcete nejprve zabydlet a prosadit na českých palubovkách a až poté se vydat vstříc Evropě?

Uvidíme jak bude vypadat sestava USK v příští sezóně, každopadně nechci utíkat z žádné konkurence, naopak bych byl rád, kdybych se dostal do ještě většího konkurenčního prostředí, jedině tak se mohu zlepšovat. Věřím, že v USK bych se časem zabydlel velmi dobře, jelikož pro adaptaci z juniorů do seniorů je to nejvhodnější klub.

V případě setrvání v domácích podmínkách by se nejednalo o Vaši první zkušenost v Mattoni NBL. Už v loňské sezóně jste nakoukl do nejvyšší soutěže a dokonce 15 minut odehrál proti Nymburku. Proč to tenkrát nevyšlo a v Mattonce jste se neobjevil vícekrát než ve 3 případech?

Minulý rok byla v klubu odlišná situace. Zápasy Mattoni NBL se odehrávaly ve stejném termínu jako prvoligové zápasy a většina hráčů ze zakladní rotace pendlovala do týmu Benešova. Dá se říct, že v zápase s Nymburkem o nic moc nešlo a navíc klub USK postihla lehká marodka, tudíž se chvílemi na hřišti ocitli čtyři junioři s jedním zkušeným hráčem. Stejná situace nastala i v Novém Jičíně, který se držel po celou sezónu těsně za Nymburkem. Takže nedá se říct, že bych zasáhl do důležitých zápasů, ale i tak jsem rád, že jsem si to vyzkoušel a posbíral nějaké zkušenosti z naší ligy. Letos do klubu přišlo mnoho mladých velmi talentovaných hráčů a zápasy jsou poměrně vyrovnané, takže dostat se do nominace je obtížné, což je na druhou stranu pro mě velkou výzvou a motivací se neustále zlepšovat ve všech herních činnostech.

Basketbalově jste sice vyrůstal v Brně, ale nyní hájite barvy USK. Z jakého důvodu jste se rozhodl odejít do Prahy?

S basketbalem jsem začal ve Vyškově u Brna. Po čtyřech letech jsem dostal nabídku právě z Brna, vůbec jsem neváhal a okamžitě ji přijal, protože brněnský basketbal je známý velmi kvalitní prací s mládeží a vyrostla zde spousta basketbalových osobností. Po dvou letech v Brně, které mě pod vedením trenérů Janíka a Jelínka posunuly výkonnostně kupředu, jsem využil možnosti odejít do Prahy, kde jsou ještě lepší basketbalové ale i studijní podmínky.

Kdo je Vaším hráčským vzorem a proč?

Dříve to byly hvězdy z NBA jako Lebron James, Kobe Bryant apod. Ale dnes spíše fandím euroligovému basketu. Konkrétní můj vzor nemám, ale libí se mi hráči třeba jako Manu Ginobili, Juan Carlos Navarro, ale i od nás například Saty. Raději se podívám na Euroligu než NBA. Sleduji NBA až od play off, kde se občas i trochu brání 🙂

Jaký je basketbalový sen Tomáše Kyzlinka? Živit se basketbalem? Hrát v NBA?

Živit bych se basketbalem chtěl, jelikož je to inteligentní sport, který mě baví. Ale že bych se hnal za penězi, to rozhodně ne, možná na konci kariéry bych si vybral kvalitní klub, kde bych dostával sice méně prostoru, ale třeba i za lepších finančních podmínek. Především však chci, aby se ze mě stal co nejkvalitnější hráč a výsledek se poté dostaví sám 🙂 Můj sen je Euroliga.

Přemýšlel jste někdy nad tím, co byste dělal, kdyby basketbal nevyšel?

O tom jsem zatím neuvažoval, ale musí to být něco, co by mě bavilo.  

Na konci července se ti nejlepší Vaší věkové kategorie přesunou do Polska. V případě, že se objevíte v nominaci pana Ulrycha, budete se těšit na MEU18 a jaké přisuzujete české reprezentaci šance, už samotná základní skupina bude velkou zkouškou proti Španělsku a Francii?

O nominaci musím bojovat, jelikož si myslím, že ten tým se kterým jsme byli na ME U16 v Kaunasu, udělal velký pokrok a řada hráčů se hodně zlepšila. Je pravda, že skupinu máme jednu z nejtěžších. Španělé se stali mistry Evropy do šestnácti let, za Francii je vetšina hráčů z Insepu, což je nejlepší klub ve Francii a co se týče týmu Lotyšska, ten zatím tolik neznám. Každopádně našim hlavním cílem je postoupit ze skupiny a zároveň udržet divizi A pro další generace.