Italské zkušenosti | Probasket.cz

Please enter banners and links.

O prodlouženém víkendu absolvovali pražští Sokolíci reciproční turnaj 1997 a 1998, kam je pozval italský klub Virtus Bologna.

V kategorii U13 byl turnaj velmi dobře obsazen 16 týmy (15 italských) po 4 skupinách a pouze vítěz skupiny postupoval do bojů o semifinále.
Pražský tým odjížděl s ambicemi postoupit co nejdále. Nevýhodou, kromě počasí (v 18:00 hodin bylo stále 29°Celsia), byl i gumový míč, který hráčům opravdu překážel ve všech činnostech. Přesto hráči dokázali síly vyrovnat se všemi soupeři a vyhrát skupinu a postoupit až do semifinále, kde prohráli.

Odehráli 4 velmi kvalitní, těžké zápasy, které se nedají srovnat s kvalitou českého basketu v kategorii starších minižáků. Agresivita na míč v celoplošné obraně na hranici faulů, důslednost v boji o každý míč, agresivní doskok, jednoduché zakončování. V českém basketu žehráme nad přísným rozhodováním sudích, neodpískání tvrdšího kontaktu hráčů, ale na tomto turnaji jsme se mohli poučit, že mimo ČR v kategorii starších minižáků se basket hraje na úplně jiné úrovni.

Rychlý a především agresivní basket zdobí všechna italská družstva a to v Čechách schází. Na MČR v Týně nad Vltavou Sokol Pražský obsadil 3. místo, přesto s takovou agresivitou se ani tady nepotkal. 

Pozvání od Virtusu bylo poučnou poutí JAK se hraje basket na lepší mezinárodní úrovni a takových turnajů by mělo být více pro herní růst hráčů.

Sokol Pražský – Basket Reggio Emilia    58:29 (11:10,16:12,20:2,11:5)
Sokol Pražský – G.S. Gallo                          48:43 (6:16,12:5,17:10,13:12)
Sokol Pražský – Virtus Bologna                54:45 (21:3,5:18,14:12,14:12)
semifinále: Sokol Pražský – Basket Trieste                44:55 (11:14,7:10,8:12,18:19)

To bylo hodnocení Renaty Severové, trenérky starších minižáků. 

Vzhledem k tomu, že jsem byl v Bologni jako kouč Sokola Pražského „U14“ přidám pár poznámek z této pozice. Také v kategorii „U14“ se turnaje zúčastnilo 16 celků a Sokol Pražský byl prvním pozvaných zahraničním týmem v téměř patnáctileté historii turnaje, který nese název „Basket for life 2011“.
V pátek odpoledne po 12 hodinové jízdě busem jsme odehráli jediné vítězné utkání s týmem Crabs Rimini. Vzhledem k náročné cestě je vítězství velmi cenné, obzvláště, když nám v závěru evidentně nepřál rozhodčí, navíc jsem měl k dispozici jen devět hráčů, takže vydržená výhra měla svou cenu.

V sobotu dopoledne jsme již odpočinutí nastoupili proti celku Pallacanestro Reggianna. Po trošku ospalém začátku, kdy jsme prohrávali o deset bodů, jsme po změně stran vyrovnali hru i skóre. Řada chyb, mizerná obrana klíčových hráčů soupeře a mnoho neproměněných šancí nás připravily o konečnou výhru. Reggianna nakonec vyhrál o deset bodů.

Vrcholem turnaje bylo sobotní večerní utkání proti Armani  Junior Milano. Soupeř do svého kádru soustředil to nejlepší, co je v Itálii k dispozici a za týden bude usilovat o zisk mistrovského titulu. První rozdíl byl ve fyzických dispozicích hráčů. Milano mělo na každém postu hráče minimálně o deset cm vyššího a i 10- 15 kg těžšího. Navíc hráči byli výborně technicky a silově připraveni. Na první pohled bych řekl, že jde o tým U17. Sokol tedy mentálně prohrával již před utkáním. Za tři minuty soupeř vedl 14:0 a teprve od tohoto stavu jsme se sporadicky dokázali bodově prosadit. Armáni nás přehrávalo po všech stránkách  a nutno říci, že jsme na něj neměli. V poločase jsme prohrávali  56:9, což bylo na ručník. Nicméně kluci se ve druhé půli přeci jen trochu rozehráli, přestali se bát a konečný výsledek 83:31 odráží reálné dění na hřišti. Troufám si říci, že tento tým by mohl hrát v ČR extraligu kadetů a nevedl by si špatně. Mistrovské Pardubice by také porazil minimálně o 30 bodů, i když vím, že je toto srovnání ošidné. V čem tkví největší rozdíl mezi italským a českým basketbalem ?

 – v obraně, maximálně se každý soustředí na míč a tlak na hráče s míčem je obrovský, u nás se brání většinou jen vyhození.  Na apeninském poloostrově je vyvíjen na rozehrávače a později i na další hráče obrovský tlak.
 – na doskoku. Italové chodí doskakovat většinou ve třech až čtyřech hráčích. Téměř vždy jde doskakovat střelec.
 – v rychlosti přechodu do útoku, snaha o rychlý protiútok je markantní, ne vždy se ale podařila
 – v technice a driblinku. Většina Italů driblovala stejně dobře pravou i levou rukou. To u nás si člověk vystačí s jednou silnou rukou a je králem na hřišti.       Samozřejmostí byla střelba levou rukou. 
 –  v jednoduchosti herního systému. Téměř žádné clony, jen vnikání a vyhození na volné hráče tak dlouho, až byl hráč téměř volný anebo mohl mít k dispozici volnou střelu.

To bylo v krátkosti to hlavní.  Jinak kromě Armáni jsme nepředvedli špatný výkon a kluci se mohou vracet se vztyčenou hlavou. Výkon Milána  je však pro české barvy téměř nedostižný.  

Výsledky:
Sokol Pražský – CRABS Rimini                              52:46
Sokol Pražský – Pallacanestro Reggianna         61:71
Sokol Pražský –  Arani Junior Milano                    83:31

Vyzkoušejte: proteiny , fitness tyčinky , kreatin , gainery , iontové nápoje či spalovače od internetového fitness centra NUTRISPORT