Jindřich Svojanovský: „Krátká paměť je u nás častá“ | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Přinášíme exkluzivní rozhovor s Jindřichem Svojanovským, prvním trenérem Svitav v MNBL.

Celek nováčka ze Svitav vedl Ing. Jindřich Svojanovský od začátku jeho působení v Mattoni NBL. Po 20 kolech ale byl u trenérského kormidla nahrazen Tomášem Pětivlasem. Protože se o okolnostech jeho konce u týmu Svitav vyskytly v basketbalových kuloárech různé zvěsti, požádal jsem ho po úspěšném ukončení studia na FTVS a získání trenérské A-licence o rozhovor. "Svojda", jak se mu říká mezi přáteli, neodmítl a hovořil podle svého zvyku velmi otevřeně.

Gratuluji k ukončení studia a k získání trenérské A-licence. Bylo studium hodně náročné?

Tak náročné je zejména pro ty, kteří se na něj dali. Těmi, kdo tu odvahu nenašli, bývá označováno jako "občasný kroužek vyšívání", který stačí 3 roky navštěvovat. Ale vážně … V září 2008 nás v basketbalové specializaci začínalo 19. Mnozí odpadli již v prvním ročníku, další následně. Já dělal závěrečné zkoušky jako první teď na začátku dubna, vím o dalších třech, kteří půjdou v listopadu. Takže pokud kroužek vyšívání, tak s poměrně velkou úmrtností.

Problémem není ani tak vlastní basketbalová specializace, náročnost spočívá především ve skloubení zaměstnání a studia. Prokousat se musíš i klasickými "chuťovkami" jako je Anatomie, Fyziologie člověka, Fyziologie tělesné zátěže nebo Psychologie.  A protože Univerzita Karlova má sídlo v Praze a ne v Plzni (smích), zkouší tě lidé, kterým je srdečně jedno jak se jmenuješ, kolik sezón máš odehráno v lize, kolik máš reprezentačních startů atd. Hodnotí tě podle toho, co na zkoušce předvedeš a bez mrknutí oka vyhodí mistryni Evropy stejně jako kohokoli jiného. Ale když je motivace, a já ji měl zejména v posledních dvou měsících velkou, překonáš všechno.

Jsi svitavský patriot a vedl jsi Svitavy od počátku jejich působení v Mattoni NBL. Proč najednou došlo k ukončení tvé trenérské "mise"?

Uprostřed sezóny odchází trenér od týmu ze dvou důvodů. Buď je tým, který vede, tak úspěšný, že se posune jinam, výš, do lepšího klubu, takových případů je ale jen málo. Nebo výsledky týmu dobré nejsou a pak je odchod trenéra nejčastějším řešením, ke kterým kluby přistupují. A mě se týkal ten druhý případ.

Ale ty výsledky byly lepší, než na začátku sezóny vedení vašeho klubu očekávalo a zejména jaké očekávala basketbalová veřejnost. Říkám to s ohledem na složení týmu, kde byla většina hráčů z 2.ligy. Nebylo v tvém odvolání i něco jiného?  Mnohé se totiž mezi basketbalovými fanoušky šušká.

Jeden můj bývalý kolega, trenér nejmenovaného týmu MNBL, mi v souvislosti s ukončením mé práce ve Svitavách řekl: " Krátká paměť je záležitost, která je zejména u nás v Čechách velmi častá".  Myslím, že k tomu není třeba již nic dodávat.

Cítíš v souvislosti s tvým koncem u týmu nějakou křivdu nebo to prostě bereš jako něco, co je v trenérské práci když ne zcela běžné, tak určitě očekávatelné?

Lhal bych, kdybych zde tvrdil, že se mě to nedotklo. Ale zlobím se hlavně sám na sebe, měl jsem teď dost času přemýšlet o tom, co jsem neudělal dobře, kde jsem měl postupovat podstatně razantněji, že jsem až příliš spoléhal na to, že když sám hořím, tak budou zapálení i všichni ostatní. I v 60 letech jsem znovu poznal, že úspěch je vždy kolektivní a že i relativní neúspěch je dílem jednotlivce.

Pracoval jsem řadu dlouhých let ve vysokých manažerských funkcích a sám jsem musel často řešit personální změny. Pokud jsem se domníval, že některý z mých podřízených neodvádí práci na úrovni a s výsledky, které jsme si společně vytyčili, vždy jsem se nejdřív zamyslel, jaké podmínky pro jeho práci jsem mu sám vytvořil, do jaké míry má rozhodnutí ovlivnila či neovlivnila jeho práci. Až následně jsem s ním situaci rozebral, vytknul chyby a nedostatky a určil čas k nápravě. Odchod z funkce byl vždy až krajní řešení. Možná jsem naivní, ale domnívám se, že tyto zásady personálního managementu by se měly respektovat všude.

V basketbalových kuloárech se hodně mluví o razantní změně podmínek po příchodu nového trenéra. Je třeba pravda, že jste "pod tebou"  trénovali ráno od sedmi a večerní tréninky končily po dvaadvacáté hodině?

Těžko se mi porovnává něco, co mohu posoudit pouze z jednoho úhlu pohledu. Nevím totiž, jaké podmínky pro svou práci má nyní pan Pětivlas a tak je těžko mohu porovnat s podmínkami, které jsem měl já. V každém případě však si myslím, že má v porovnání se mnou jednu obrovskou výhodu. Není ze Svitav. A tedy nemusí akceptovat argumenty, které jsem já jako člověk znalý "svitavské reality" jednoduše "musel pochopit". Tím vlastně nepřímo odpovídám i na ty tréninkové hodiny a mohl bych uvést i další příklady, ale to už není dnes vůbec podstatné.

Svitavy přes posílení, kterým byly bezesporu příchody Borise Mena a George Ravoneho, do předkola play-off neproniknou. Můžeš ze svého pohledu zhodnotit  letošní sezónu Svitav a také to, jak vidíš budoucnost svitavského basketbalu?

Osobně jsem byl přesvědčen, že kluci i přes dosti nešťastnou porážku v Kolíně využijí domácí prostředí a porazí USK o těch nutných 7 bodů a že nakonec nechají za sebou nejen USK ale i Brno a do předkola nastoupí ne proti Opavě, ale proti Kolínu, kde by nebyli, s hráči formátu Mena, Ravoneho, Horáka a při známých problémech Kolína, bez šance na postup do závěrečné osmičky.  Bohužel se tak nestalo. Ale jediný smutek z toho může být pouze proto, že si ti, kteří po celou sezónu zaplňovali místa v hale a naučili se fandit basketbalu, budou muset na další atraktivní podívanou počkat až do září.

Myslím, že mi nepřísluší hodnotit sezónu, neboť hodnotit by měl vždy ten, kdo má komplexní informace. Dovolím si jen malou poznámku, která není z mé hlavy, ale někde jsem ji četl. Myslím, že svitavský basketbal měl letos vlastně dvě sezóny, jednu "před Menem" a druhou "s Menem a Ravonem".

A pokud jde o budoucnost, tak stejně jako jinde je to i ve Svitavách otázka financí. To platí pro tu vrcholovou úroveň všeobecně. Ale je nutné si uvědomit, že i když jsou muži "A" výkladní skříní klubu, jsou tady i další týmy, ve kterých vyrůstají hráči, kteří jednou možná i obléknou dres prvního týmu. A v tom vidím ten obrovský pozitivní dopad investic do MNBL pro celý klub.

Čím se teď vlastně zabýváš? 

Ne nadarmo se říká, že v nouzi poznáš přátele. Jak vešlo ve známost, že jsem ve Svitavách skončil, nabídl mi spolupráci BK Levharti Chomutov. "Láska je nejlepší lék na rány způsobené láskou" a tak jsem  nabídku přijal, prakticky okamžitě jsem se zapojil do práce a neměl tedy čas na nějaké smutnění. V Chomutově si na nějaké funkce moc nepotrpí, jde spíš o odvedenou práci než údaj na vizitce. Má práce není v oblasti tréninku nějakého týmu, sám bych tu oblast definoval jako "public relations". Našel jsem tady řadu nových kamarádů i spolupracovníků a zatím je, aspoň doufám, oboustranná spokojenost.

Kromě toho dále, jako OSVČ, pracuji pro jednu pražskou společnost jako poradce a konzultant v oblasti obchodu, marketingu a ekonomiky podnikání. A zapomenout nesmím ani na veteránskou reprezentaci nad 60 let, se kterou jsme před pár dny zahájili sezónu 2011. Letos je naším cílem nejen "tradiční titul mistrů ČR" v Klatovech, ale hlavně účast na MS v Brazílii na přelomu června a července.

Určitě chceš v trenérské práci pokračovat. Máš nějaké nabídky?

Určitě ano, tedy spíš rád bych. Basketbal je droga a já jsem na ní hodně závislý. Ale nedělám si iluze, i když ty jsem si nedělal ani před rokem. Kdo trošku basketbal sleduje, ten ví, že "trenér sebevrah", jak mě v souvislosti s týmem, který jsem měl k dispozici, nazvali někde v tisku, svůj osud naplnil a to i přesto, že Svitavy zdaleka nebyly tím fackovacím panákem, jak mnozí před sezónou prorokovali. Ale na to se brzy zapomene a zůstane pouze bilance 1:19.

No ale kdyby se přece jen ozvali Lakers nebo přinejhorším Nymburk (smích), asi bych neodmítl. Takže se uvidí, naděje umírá poslední.

Děkuji moc za rozhovor a přeji ti, aby se ti dařilo jak v osobním, tak i v basketbalovém životě.

Vyzkoušejte: proteiny , fitness tyčinky , kreatin , gainery , iontové nápoje či spalovače  od internetového fitness centra NUTRISPORT