Romana Ptáčková hodnotí dívčí mládežnický basketbal | Probasket.cz

Please enter banners and links.

PROJEKT ČESKÝCH NADĚJÍ! Naprosto otevřeně Romana Ptáčková hodnotí stav dívčího mládežnického basketbalu a nezdráhá se vylíčit realitu takovou jaká je.

Kdo je Romana Ptáčková pro ty, co Vás neznají?

Jedenáctým rokem jsem hlavní trenérkou sportovního centra mládeže v Hradci Králové a od roku 2006 také reprezentační trenérkou u reprezentačních mládežnických kategorií.

Jaké je aktuální postavení českých děvčat v porovnání s ostatními zeměmi?

Odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduchá. Před 5 lety jsem jela na ME kadetek s ročníkem 1990 s velkým respektem k soupeřům. Nakonec jsme našli přemožitele až ve finále a to ještě o pouhý koš. Oním finalistou nebyl nikdo jiný než Španělsko. Úrovní velké většiny týmů jsem byla spíše zklamaná.

Další roky jsem vedla juniorské reprezentace a naše umístění bylo 6. místo na ME v Srbsku, 3. místo na ME na Slovensku, 4. místo na ME ve Švédsku a 14. místo na ME na Slovensku. Za těch pár let u reprezentace nemohu jednoznačně říci, že bychom výrazněji zaostávali za nejlepšími. Turnaje ME jsou nesmírně vyrovnané a často rozhoduje momentální forma a zdravotní stav týmu.

My patříme ke skupině týmů, které zdaleka nemohou vybírat z takové basketbalové základny, jakou disponují Francie, Španělsko či Rusko. U nás se zraní a nebo onemocní klíčová hráčka a my ji nemáme jak nahradit. Francie si může vybírat z dalšího zástupu hráček, které jsou schopny adekvátně zaskočit.

Na loňském ME jsme s Francií podali jeden z nejlepších výkonů a prohráli dvěma neproměněnými TH v poslední sekundě utkání o bod. Francie skončila na ME třetí a my čtrnáctí. ME se neskutečně vyrovnává a do popředí se dostávají týmy, o kterých se dříve vůbec nevědělo (Belgie, Švédsko, Holandsko…). Teď je nejdůležitější nezaspat! Velkou výkonnostní propast v herním pojetí ještě nevidím.

V individuálním herním projevu už naopak rozdíly existují a my si musíme vzít příklad z nejlepších. Tím nejlepším je v posledních letech jasně Španělsko. Vydalo se cestou maximálního rozvoje hráčských individualit. Hrají ve vysokém tempu a v něm dokonale ovládají míč. Výborně fyzicky i technicky připravení jedinci, tj. základní předpoklad pro kvalitní herní výkon.

Vše důležité o Projektu českých nadějí ZDE

Stříbrný úspěch žen na MS2010 byl vyvrcholením jedné party. Rostou českému basketbalu jejich následovnice?

Na to je vždy předčasná odpověď. Těch talentů není moc a cesta k vrcholu je složitá a trnitá. Uvedu jen ty, s nimiž jsem se osobně v reprezentacích setkala. V kadetkách jsem si myslela, že velkým talentem, který to někam dotáhne, je Veronika Petrželová. Dnes už basket vůbec nehraje. Další z party stříbrných na ME 2006 Březinová. V současné době má o 20 kilo víc a pere se se životem, místo, aby se prala s tréninkovými dávkami a měla před sebou vyšší basketbalové cíle. Katka Bartoňová, další talentovaná hráčka, snad v budoucnu ukáže, čeho je schopna a plně se projeví a trenéři docení její herní a individuální schopnosti (předvídavost, kolektivní pojetí, rychlost). Navíc ona vždy dávala basketu maximum a já doufám, že stále dává. Šanci má také Alena Hanušová, nádherný somatotyp, který ovšem bude herně ještě chvíli "zrát". Podtrženo sečteno, talentů není mnoho a hlavně musí přežít všechny nástrahy, které je čekají. Když přežijí a mentálně se zocelí, mají šanci.

Pocítil basketbal něžného pohlaví nějakou změnu po MS2010 při náborech? Hlásí se nové Horákové, Veselé či Vítečkové?

Musím přiznat, že v Hradci Králové jsme viditelnou změnu v přílivu nových dětí nezaznamenali. Nejsem si vůbec jista, zda děti, které do té doby vůbec nesportovaly, tak světový šampionát sledovaly. Myslím, že to hlavně prožívaly holčičky, které už s basketem začaly. Právě na ně to mělo velmi pozitivní vliv a vlilo jim to do krve motivaci a chuť. A my můžeme všichni doufat, že jim to vydrží co nejdéle.

Podpořte Projekt českých nadějí na facebooku