Robert Šarovič: Když jsem na lavičce, vidím to jinak | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Po několikaletém působení v Evropě zamířil basketbalista ze srbského města Zrenjanin v srpnu roku 2007 do České republiky. Třetím rokem žije v Novém Jičíně. V obou předchozích sezonách patřil k ústředním postavám svého týmu a řadil se mezi nejlepší hráče Mattoni NBL v mnoha herních činnostech. V té letošní si zatím srbský pivot ještě nezahrál. Před začátkem sezony se podrobil operaci achilovky.

Po několikaletém působení v Srbsku, Německu, Švýcarsku, Řecku a Francii zamířil basketbalista z dvacetitisícového srbského města Zrenjanin v srpnu roku 2007 do České republiky. Třetím rokem žije s manželkou Draganou v Novém Jičíně. V obou předchozích sezonách patřil k ústředním postavám svého týmu a řadil se mezi nejlepší hráče Mattoni NBL v mnoha herních činnostech. V té letošní si zatím jedenatřicetiletý srbský pivot ještě nezahrál. Před začátkem sezony se podrobil operaci achilovky v novojičínské nemocnici.

Robert Šarovič – pan hráč a pan člověk.

Přibliž nám své zranění, co se vlastně stalo a kdy se zapojíš do hry svého týmu?

Asi pět, šest let jsem měl problémy. Byla to bolest. Vždy to bolelo, pak zase ne. Ale při trénincích v přípravě na tuto sezonu jsem měl bolesti větší a bylo to horší. Bolesti byly stále větší, nemohl jsem pořádně trénovat, ani hrát po celou dobu. Bylo to stále těžší. Dohodli jsme se s klubem, že bude dobré, když půjdu na operaci hned, aby mi nenastaly problémy v průběhu nebo na konci sezony, abych si odpočinul. Teď jsem šest týdnů po operaci. Operovali mi achilovku na pravé noze, kost byla větší než normálně a achilovka bolela. Kost nebyla zlomená, otevřeli mi ji a dali nějakou plastiku. Teď už trénuju. Ale abych byl připravený s týmem normálně, abych mohl znovu běhat a střílet, myslím, tedy doufám, že snad na zápas v Opavě už bych mohl nastoupit. Možná za nějaký týden, deset dní. Asi ne hned na sto procent, ale na nějakých osmdesát, devadesát.

Vypadá to, že týmu opravdu chybíš.

Myslím, že vždy je poznat, když někdo chybí. Já jsem zvyklý hrát na pozici čtyři, a můžu střílet. Teď nemají možnosti, kdo by střílel, myslím třeba střílel trojky. Ani Peli, ani Kenny, ani David. Takže tam je to asi poznat. Naše obrana je teď spíše zevnitř a ne zvenku. Tam zůstávají naši větší hráči, nemáme hráče zvenku, ale jsou spíše pod košem. Myslím, že je lepší, když hráč na pozici čtyři může střílet i zvenku. Teď tam hráče nemáme, hra je jiná a to je možná ten problém. Někdo možná řekne, že ne, že je to lepší teď, ale je to jiné. Jinak se hraje teď a jinak se bude hrát se mnou.  

Jaké to je, sledovat zápas z lavičky? Jsi více nervózní na lavičce, než kdybys hrál?

Samozřejmě, jsem nejvíce nervózní ze všech hráčů, protože chci hrát. Pro mě je to těžké, jen se dívat, když bych chtěl raději hrát. Ale je to rozhodně pokaždé jiné, někdy jsem více nervózní, jindy ne. Je pro mě dobré, že můžu pozorovat hru týmu jinak. Jinak to vidím, když sedím na lavičce a jinak to na mě působí, když hraju. Je to zajímavé, sledovat hru zvenku. Teď třeba vidím, v čem by tým mohl hrát o dvacet, třicet procent lépe, než zrovna hraje právě teď. Když jsem na lavičce, vidím to jinak.

Co říkáš na váš současný tým, je lepší, než loňský? Asi je zkušenější.

Myslím, že máme dobrý tým. Je jiný, než loňský, ale dobrý. Je tady Ell, ten je jiný, než byl Manny, pak přišel Nerijus a odešel Štěpán, a přišel David místo Zbyni. Hra je jiná, protože jsou jiní hráči. Každý hráč hraje jinak. Ell hraje jinak než Manny, Nerijus jinak než Štěpo a David je jiný hráč než Zbyňa. Tým je trochu jiný, ale je dobrý.

Jak vidíš úroveň letošní ligy a vašeho týmu?

Myslím, že máme na to být na druhém místě. Uvidíme, jak to bude vypadat s Nymburkem. Ale teď jsme lepší tým, než Prostějov, než Pardubice či Brno, než top tým Děčín. Někdo říká, že nemáme na víc, než současné čtvrté místo, ale první zápas jsme prohráli s Prostějovem o koš, zápas v Děčíně byl crazy, Děčínští stříleli výborně trojky, a jasně prohra v Nymburku. Ale teď jsme vyhráli v Prostějově. Já osobně si myslím, že v červnu bude znovu finále Nymburk – Nový Jičín.

Jsi v Novém Jičíně třetí sezonu. Vždy jsi říkal, že jsi tady spokojený. Není ti už Nový Jičín třeba, obrazně řečeno, trochu malý? Nemáš vyšší ambice?

Ne, vždycky jsem říkal, že zůstávám tam, kde se cítím dobře. Jsem tady proto, že je mi tady fajn. Na prvním místě je má práce, až pak hodnotím město, lidi a další věci. Sleduji tým, klub a jeho práci, a tam jsem byl doposud vždy spokojený. Nemám nikde žádný problém. S hráči, trenérem, manažerem, ani nikde jinde. Cítím se tady dobře. Pro mě by bylo dobré tady zůstat. Kdybych se tady dobře necítil, samozřejmě bych se snažil hledat místo někde jinde, ale není tomu tak. Když jsem byl mladší, měnil jsem týmy každý rok. Ale teď už to je jinak. Uvidíme, jak budu letos hrát, jestli se mnou bude spokojený klub a tak dále. Teď musím hlavně dobře hrát a pak se uvidí, co bude dál.

Asi je to ještě brzy, uvažovat, co bude dál.

Ano, teď je ještě brzy. Nejdřív musím dobře hrát až do konce sezony. Když bude všechno dobré, budu dobře hrát a bude se mnou spokojený klub, doufám, že bych mohl mít velkou šanci tady zůstat. Nerad bych byl někde, kde bych se necítil dobře.

Říkal jsi, že předtím, než jsi začal s basketem, hrál jsi fotbal.

Hrál jsem skoro všechny sporty, zkoušel jsem hlavně všechny míčové sporty, taky jsem plaval. Ale jinak jsem hrál vodní pólo, házenou, a pak basketbal. Zjistil jsem, že basketbal je pro mě ten správný sport. Začal jsem s ním až celkem pozdě, asi ve čtrnácti letech, pak jsem se brzo dostal do juniorského reprezentačního týmu Srbska, a poté jsem začal hrát profesionálně.

A jaké jsou tvé další záliby? Vím, že rád sleduješ filmy.

Jo, rád sleduji dobré filmy a už několik let hraju na klávesy.

Jakou hudbu posloucháš?

Poslouchám všechno, nemám vyhraněný žánr. Samozřejmě, hlavně srbskou muziku, jinak si ale poslechnu všechno. Nemám moc rád těžké techno nebo něco takového, ale nic jiného mi nevadí.

Co bys chtěl říct na závěr?

Přeju si, abych byl zdravý, abych mohl pomoct svému týmu, a ať máme moc dobrou sezonu.

(Autorka: Danuše Starečková)