Polákům pšenka kvetla jen 39 minut a 56 sekund | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Vyrazil jsem do Slovinska na zápas našich s reprezentací Polska. Zkusím se s Vámi podělit o několik postřehů z našeho odpoledne v Celje, jak to žije v pořadatelské zemi a ve městě, jež hostí skupinu C

Do tohoto třetího největšího města Slovinska jsme přijeli něco po třetí hodině odpolední s tím, že si půjdeme vyzvednout své zaplacené a zarezevované lístky (nejdražší kategorie – 35 EUR, tudíž prý na nejlepší místa). Vcházíme před komplex sportovních stadionů – fotbalový stánek Publikum Celje je totiž hned vedle Celje Areny, která hostí ME. Všude je spousta stánků a atrakcí. V obřím stanu je na velkoplošné obrazovce vysílána právě probíhající třetí čtvrtina vyrovnaného utkání Gruzie – Chorvatsko.

Jak jsem již zmínil, všude je plno soutěží, nás samozřejmě zajímají ty basketbalové a zejména střelba šestek. Když se trefíte, dostanete pivo, nebo colu. Jídlo je dražší, můžete si vybrat ze dvou restaurací (obě u fotbalového stadionu), nebo asi sedmi stánků, které kromě piva nabízejí i hot dogy, klobásy, hamburgery atd.

Zápas se ale kvapem blíží a my pospícháme do haly už v 17:00, ať nepropásneme rozcvičku obou týmů. Hala je útulná, postavena byla v roce 2003. Podivné je, že jsou uvnitř jen stánky s pitím a nějakými chipsy, jídlo žádné. Zjišťujeme také, že lístky máme úplně dole v rohu vedle nějakého zábradlí a vedle nás mají svá místa komentátoři atd. Nevěřícně zíráme na cenu – na místa – na lístek a zase na místa a rozhodujeme se, že se přestěhujeme jinam. Nevýhodou systému objednávek na ME je i to, že si nemůžete vybrat přesné místo, jen kategorii a sytém vám automaticky přidělí lístek, kam je mu libo v dané kategorii. Čili pokud očekáváte poloprázdné hlediště, tak je asi lepší si koupit levný lístek někam nahoru a pak si sednout ma pozici s lepším výhledem blíže k palubovce, kde uvidíte volno.

Půl hodiny před začátkem se začíná formovat polský kotel, je zde bubeník a i naši fans se pomalu začínají trousit do haly. Čtvrt hodiny před úvodním rozskokem se přesouváme do českého „kotlíku“, který je nepoměrně menší, než ten polský. Kolem nás se už usazují persony jako otec Jana Veselého, rodiče Luboše Bartoně, či kouč Peter Bálint. Hned v úvodu zápasu nastává naplnění českého sektoru a alespoň částečné vyrovnání převahy v hledišti. Po půlce však stále vedou na hřišti i v hledišti těsně Poláci, byť už nás několikrát zvedl ze sedadel Veselka a jeho smeče.

V poločase si dáme obligátní foto s Lipkem, maskotem šampionátu a regenerujeme hlasivky. Ve druhé půli naši na hřišti konečně otáčejí a Češi jsou jako v transu. Přichází však Ignerski a za zpěvu polských fandů „Jestešme s vami, Polaci, jestešme s vami…!“ sám otáčí vývoj a náš soupeř rázem vede už o osm bodů. Česká část je jako opařená, přece jen, do konce zápasu chybí 2 minuty a 41 sekund.

Jenže blíží se chvíle „Dědka kapitána“: Naši nejprve snižují na rozdíl čtyř bodů a pak trojkou Luboš upravuje jen na dva body rozdílu (po předchozí úspěšné šestce Gortata). Naši si berou time-out a všude je cítit napětí. Později má Veselka šanci vyrovnat, ale míjí šestku a tak se musí celý proces opakovat: naši faulují, Lampe promění jen jeden trestný hod a kouč Budínský bere oddechový čas. Po něm míč rotuje po perimetru, Pavel Pumprla nachází v rohu volného Bartoně a ten se čtyři sekundy před koncem nemýlí!!!

69-68 pro ČR! Hala bouří a radost eskaluje o chvíli poté, kdy Poláci v křeči odhazují míč na air ball a Češi na hřišti i v hledišti se mohou zbláznit. Hrdina Luboš vyskakuje do hlediště, plácne si s námi fanoušky a už se objímá s otcem. Neskutečný zážitek. Všichni jakoby tomu ani nemohli uvěřit, co se právě stalo. Včetně Poláků, jejichž zklamání z druhé prohry ostře kontrastuje s naším nadšením. Skoro mi je jich i líto.

Naši mají skupinu dobře rozehránu. Dnes je čeká zážitek se Španěly, kde mohou jen získat nové zkušenosti a již zítra a v pondělí klíčové souboje s Gruzínci a Chorvaty, protože oba týmy mají zatím shodně 1-1 jako Lvi.