Co chybí našemu basketbalu, hráčům i trenérům? | Probasket.cz

Please enter banners and links.

V jakých ohledech česká basketbalová nátura zaostává? Pokusí se nám odpovědět Petr Cagaš, do letošního roku trenér mládeže.

V jakých ohledech česká basketbalová nátura zaostává? Pokusí se nám odpovědět Petr Cagaš, do letošního roku trenér mládeže.

1. Ochota do detailu pilovat individuální činnosti.
Je to strašná otrava a my Češi máme v krvi vychytralost. Líbí se nám na někoho nebo na něco vyzrát. Někdy na soupeře, jindy na trenéra. Nejlepším hráčům světa je takový přístup cizí. Denně pilují detaily. Na youtube.com se můžete přesvědčit. Odehrát nějak zápas umí kdekdo, ale umění je v detailu. V našem basketbalu to neplatí. Jemná brilantní technika není našim basketbalistům vlastní. Vymlouvají se, že na to nemají přirozené vlohy. Ale už mnoho desítek let je známo, že talent je jen 10% úspěchu.

2. Ochota naslouchat i negativnímu hodnocení.
Líbí se nám, když nás chválí. Nemáme rádi kritiku. Většinou ji považujeme za něco velmi ošklivého a nepřípustného. A kritiky za nepřizpůsobivé lidi s vážnými psychickými problémy. S kritikou se neumíme vyrovnat.

3. Snaha najít trenéry, kteří mají nadání a trpělivost pro zlepšování individuálních činností.
Nevím o žádném asistentovi u extraligových družstev, který by byl specialistou na individuální činnosti. Hlavní trenér na to nemůže mít čas. Pokud ten čas má, je to génius, bůh nebo něco podstatného zanedbává.

4. Větší důvěra k důležitosti individuálních činností.
U nás je zakořeněná důvěra k důležitosti kolektivní spolupráce. Často a běžně za tuto spolupráci leckdo schovává své nedostatky. Hra je neustále svázána taktikou více než v lepších evropských soutěžích. Proto je v ní méně místa pro kreativitu a improvizaci. Je to už podstatně lepší než před několika lety, ale ještě to zdaleka není ono.

5. Využití filosofie Michaela Jordana „Basketbal je hra akce a reakce“
Načasování úniku do protisměru pohybu obránce, využití akce a reakce, změna směru před tělem (crossover), naznačení střely, stop jump. To chybí hodně. Je to už podstatně lepší než před několika lety, ale ještě to zdaleka není ono.

6. Správné vzory, například NBA nebo Euroliga
NBA je mnohými lidmi považována za jakousi zvláštní show podivných individuí, která mají zakázáno nahrát. Taková soutěž přece není vhodná k následování. Ale když se na NBA podíváme pozorněji, zjistíme, že to zdaleka není jen soutěž sólistů. Ba právě naopak. Vyhrává ten, kdo dokáže skloubit individuality. Například Michael Jordan vyhrál v roce 1991 NBA teprve tehdy, když ho trenér Phil Jackson naučil hrát více kolektivně. Stejně tak dnes Kobe Bryant v Lakers, Duncan a Parker v San Antoniu nebo hvězdy v Bostonu musí hrát také pro kolektiv.  

Euroliga je v tomto směru podobná. Přesto kvalitou s NBA přísné srovnání ještě nesnese.

7. Více peněz a lepší platy
S tím se dá těžko něco dělat. Platy a podmínky však nejsou tak špatné, aby se hráči nemohli neustále zlepšovat. Mnoho lidí věnujících se jen svému koníčku zadarmo do něj dává více energie než někteří profesionální basketbalisté do svého zlepšování.