Exkluzivní rozhovor – Peter Bálint | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Jak jsme slíbili, tak plníme. Přinášíme čtenářům portálu www.probasket.cz exkluzivní rozhovor s trenérem reprezentačního družstva ČR U16 Peterem Bálintem.

Jak jsme slíbili, tak plníme. Přinášíme čtenářům portálu www.probasket.cz exkluzivní rozhovor s trenérem reprezentačního družstva ČR U16 Peterem Bálintem.

Myslím, že z Itálie přivážíte obrovský úspěch. Cítíte to stejně?

Myslím, že je to asi největší úspěch v historii československého i českého mládežnického basketbalu, za co patří obrovský dík všem hráčům i realizačnímu týmu, nevynímaje vedení ČBF, která zajistila výborné podmínky k příprav. V neposlední řadě také klubovým trenérům, kteří mají největší zásluhu na výchově mladých reprezentantů družstva ČR U16.

Pojďme si podrobně rozebrat celý turnaj. Základní skupinou jste prošli bez zaváhání a to jste proti sobě měli samé evropské basketbalové mocnosti…

Už v přípravě jsme měli možnost konfrontace s družstvy, jak říkáš evropských mocností, a vždy jsme jim byli vyrovnaným soupeřem. Právě to je to, co nám přilévalo sebedůvěru v možnost hrát i na ME s těmito soupeři vyrovnaná utkání, postoupit ze skupiny a vyhnout se skupině o udržení. Každé vítězství na ME bylo těžké, ani jedno se nerodilo jednoduše, ale nás to neskutečně posilovalo a hnalo kupředu. Filozofie byla „Každý zápas je nový a každé vítězství nás bude posouvat kupředu“.

V další fázi turnaje jste si poradili s Ukrajinou i Španělskem, ale nestačili jste na Litvu, nějaké krátké zhodnocení těhle zápasů?

Zápas s Ukrajinou byl asi jeden z nejlehčích na turnaji. Věděli jsme, že pokud je dostaneme pod tlak a odehrajeme vyrovnaný první poločas, budeme mít vyhráno, jelikož Ukrajina ani jedeno těžké utkání doposud nezvládla, zejména ve druhém poločase.

Do utkání se Španělskem jsme šli s vědomím, že vítězství nás posune do semifinále a tato touha byla tak veliká, že jsme odehráli asi jedno z našich nejlepších utkání a díky nasazení v obraně a dodržení útočné taktiky a disciplíny jsme soupeře šokovali.

V utkání s Litvou, které již nic neměnilo na našem postupu do semifinále, jsme dali prostor všem hráčům, aby si naši nejvytíženější hráči mohli odechnout a šetřit síly do semifinále.

Potom přišlo famozní semifinále proti Turecku, vydřené vítězství…

Vydřené určitě, ale musím říct, že taky zasloužené, protože kromě prvních 5 minut jsme pořád vedli. Vědeli jsme, že mají nejlepšího střelce a doskakovače turnaje a proto jsme se snažili eliminovat jeho sílu pod košem na minimum. Řekli jsme si, že Kanter sám nás neporazí, pokud mu v tom nepomůžou ostatní spoluhráči a tak jsme znova výbornou obranou eliminovali ostatní hráče, především střelce Kaspera a Eageho.

Finále už tak famozní nebylo, ale myslím, že to celkový dojem nijak nekazí…

Po vítězství v semifinále přišlo obrovské uspokojení a euforie. Motivace na finálové utkání byla velká, ale když v první čtvrtině soupeř dosáhl 80% úsp. střelby a my jsme nebyli schopni dát koš, družstvo už nenašlo fyzických ani morálních sil na dobrý výsledek, což by při síle soupeře byl rozdíl 20 bodů. Tohle ale skutečně nemohlo pokazit dojem z tak úspěšného vystoupení na turnaji.

Který zápas byl nejtěžší a proč?

Nejtěžší byli asi dva. Ten první s Řeckem, protože tohle utkání dle našich zkušeností z přípravy mělo být rozhodující pro náš postup se skupiny a pak se Španělskem vzhledem na sílu soupeře a možnost historického úspěchu nebo hraní ve skupině o 5-8. místo.

Vím, že vaší velkou zbraní byla týmová hra, co ještě vás dovedlo k takovým úspěchům?

Disciplína v útoku a obrovská taktická vyzrálost (na tuhle věkovou kategorii) všech hráčů.

Tým hrál skvěle, ale bez jednotlivců to nejde, kdo byl nejvíc vidět?

Basket je týmová hra a my jsme právě z tohoto těžili, každý zápas táhl jiný hráč, ale skutečnou osobností třeba říct byl kapitán a neskutečný bojovník Milan Ryska.

Vy jste letos poprvé vedl kategorie U16, dva roky předtím kategorii U18, jak velký rozdíl je mezi těmito věkovými skupinami, co se reprezentace týče?

Rozdíl je snad jenom ve fyzické vyspělosti a účinnosti zónové obrany.

Je to další velký úspěch mládežnického výběru (po dvou postupech do divize A) a rozhodně úspěch největší. Myslíte, že to něco znamená pro český basketbal? Blýská se tedy českému basketbalu na lepší časy. Může tato kategorie postupně nahradit zatím poslední silnou generaci okolo Jirky Welsche?

Určitě je to příslib, že po výborné generaci kolem Jirky Welsche a Luboše Bartoně je tady další na které bude český mužský basketbal moct stavět.

Myslíte si, že tyto mladé naděje budou dostávat šanci v naší nejvyšší soutěži, jak to všechny kluby prorokují, ale žádné neplní?

Tohle je spíš otázka pro vedení klubů a klubové trenéry. Pokud ale chce český basketbal jít kupředu, je to nevyhnutelná podmínka, neboť hráči mohou výkonnostně růst jen na hřišti v těžkých utkáních.

Je mezi vašemi stříbrnými hochy nějaký Ricky Rubio nebo někdo mu podobný, kdo už by v tomhle věku byl schopen hrát naši nejvyšší soutěž nebo i líp?

Myslím, že až tak talentovaného hráče jsme ve výběru neměli, ale určitě tam bylo několik kluků, kteří, když na sobě budou pracovat a dostanou důvěru (jako Ricky Rubio), můžou určitě pomýšlet k vyšším metám.

Vy už se jistě začínáte věnovat opět klubovým povinnostem v Prostějově, kde vedete mládež. Co vás tuto sezonu čeká?

Znova jenom těžká práce a snaha vychovat dalšího Dokoupila, Pumprlu nebo Krakoviče…..

A u reprezentace U16 zůstáváte?

To v tuhle dobu ještě nevím, závisí to na rozhodnutí ČBF a mých pracovních povinnostech v klubu.

A můžeme za rok čekat nějaký další úspěch?

Takový výsledek se nestává tak často, ale pokud u reprezentace budu dělat i nadále, pokusím se sestavit tým, který bude dělat dobré jméno českému basketbalu.