Jan Slowiak: „Je to neúspěch po všech stránkách“ | Probasket.cz

„Určitě je to neúspěch po všech stránkách. Nepodařila se nám první možnost záchrany ze skupiny a tím padl první cíl. Spadli jsme do skupiny G o udržení. Zde jsme se nedokázali prosadit a sestupujeme. Jednoznačně velký neúspěch.

 

Já z toho hledám i osobní důsledky, protože se myslím, že je správné začít u sebe. Když bilancuji, řekl bych, že se mi podařilo sestavit velmi slušný realizační tým, který fungoval po všech stránkách dobře a za jakékoli situace udržel profesionalitu a poskytoval hráčům nadstandardní servis.

 

Co se mi však nepodařilo, bylo sestavit dostatečně kvalitní hráčský tým. Těch důvodů je strašně moc. Je potřeba si to více rozebrat. Velkým zklamáním pro mě však byla naprosto nevyvážená hra pivotů, která nám limitovala naše útočné i obranné snažení. Nepodařilo se mi vykrystalizovat nějakou základní rotaci na těchto postech. Neustále jsem hledal správnou konstelaci. Každé utkání začalo tím, co nám zápas přinese a který hráč tam bude více, či méně použitelný. Nikdo nebyl schopný stabilních výkonů, na které by se dalo spolehnout. Tak to probíhalo už v přípravě. Jenže tam jsme to osobnostmi na perimetru dokázali občas zachránit. Tady už se to ukázalo jako naprosto zásadní problém, který na této úrovni dlouhodobě kompenzovat nelze.“

 

 

„Od začátku bylo jasné, že tento ročník se měl opírat o čtyři stabilní jména, která dlouhodobě potvrzují svou kvalitu, výkonnost a jsou konkurenceschopná i na této úrovni. Tedy Tomáš Satoranský, David Jelínek, Jakub Kudláček a Jan Veselý. O posledním jmenovaném se toho již napsalo hodně. Já osobně jsem se snažil mu několikrát telefonovat, psát mu textové zprávy, ale nikdy jsem se do žádného kontaktu nedostal a přes veškeré naše pokusy o kontakt jsme se jen dozvěděli definitivní odpověď, že reprezentovat nebude.

 

Druhá špatná zpráva byla, že Jakub Kudláček má zraněné koleno. Ten s námi byl v kontaktu, chtěl reprezentovat, ale nestihl se dát do pořádku. David Jelínek se zranil v průběhu šampionátu. Celý realizační tým udělal maximum, aby ho vrátil do hry, ale nepodařilo se. Troufám si říct, že pokud by do bojů tady v této dolní skupině G zasáhl, tak jsme nesestoupili. To znamená, že ze čtyř klíčových osobností nám zbyla jedna, což je prostě fakt, který se nedal změnit. I když Tomáš Satoranský dělal maximum, potřeboval podporu ostatních.

 

Problémem bylo také to, že nám chyběli hráči silovějších typů, důraznější na doskoku, schopni vyhrávat silovější souboje. Dostali jsme špatnou lékařskou zprávu od Pocheho ze Sokola Pražského, který mohl silovou roli plnit, ale kvůli zranění vynechal. U Bratčenkova byla ta situace vesměs stejná. Dále se z osobních důvodů omluvil Krakovič, to už nechci komentovat. Gniadek měl celosezónní problémy s achilovkami, odstoupil z přípravy a v přípravných utkáních ukázal, že tu roli by byl schopen plnit. Je ten, kdo je schopen rozdat ránu, přijmout ji, má důraz, má tvrdost, nejenom přijímá a uhýbá. V širší nominaci byli i Palát se Zbránkem, kteří se však odmítli připojit do druhého tréninkového kempu, ačkoliv pozvánku na něj měli. Když těmto jménům přidáme další zranění v poslední fázi přípravy Žampacha, odjeli jsme se soupiskou čítající pouze jedenáct lidí. A to i přesto, že jsme se snažili na poslední chvíli do týmu zapojit další mladé hráče Bohačíka se Švejdou.

 

Z toho ideálního výběru zbyli pouze tři hráči ročníku 1990. Tohle jsou prostě fakta. Já nechci, aby to vyznělo, jako neuvědomování si vlastních chyb a hanění těch hráčů, kteří tady jsou. To vůbec ne. Na nich je cenné to, že reprezentovat chtěli, přesto že věkově do této kategorii vlastně nepatří. Postavili se k tomu čelem a snažili se nahradit druhé. Nám všem to nastavilo zrcadlo, kde je český basketbal. Myslím tím hráče, kteří v MNBL vypadají, že mají velký talent a píšou se o nich dlouhé články. Zdaleka se tady však neprosazují tak jak by měli, k agresivitě je musíme nutit a nejsou schopni se na ni adaptovat. Je potřeba s nimi začít úplně jinak pracovat.“     

 

 

„Chtěli jsme se vyhnout boji o záchranu a pokusit se o play-off. Nutno poznamenat, že základní skupina nebyla snadná. Finalista ME – Řecko a další dva týmy, které se dostaly do play-off. Ukrajina měla třeba osm hráčů ročníku devadesát, kteří byli tahouny svého družstva. My jsme na to fyzicky neměli, i když jsme proti nim odehráli dostatečně kvalitní utkání a v závěru nám chybělo trošku jistoty v dobrých střeleckých pozicích. Na druhou stranu Lotyši nás přehráli přes vůli a bojovnost. Absolutně jsme jim nebyli schopni konkurovat na obranném doskoku, ten zápas jsme prohráli o dvacet doskoků, což na takovéto úrovni prostě nejde.“ 

 

 

„Tady není zápas, o kterém bych si myslel, že jsme na něj neměli. Právě ta větší agresivita, vůle a síla na doskocích ostatních týmů nás velmi často připravila o dobře rozjetý zápas. Tomu se strašně obtížně čelí, protože tým každý takovýto moment psychicky sráží. Zvláště když soupeře donutí do těžké střely třikrát po sobě, ale stejně dostane koš, protože soupeř nás přeskáče. Navíc v útoku, i když jsme měli výškovou převahu, jsme nedokázali nic vytěžit, protože se nám nedařilo dostat míč k blízkosti koše. To pro nás byl velmi těžký úkol. A to není o systémech. To je o individuálních schopnostech a vůli. Kdybychom měli alespoň jednoho pivota, který stabilně odvádí práci a útok co útok bojuje o pozici v blízkosti koše, naše hra by byla daleko nebezpečnější. V našich hráčích jsem to bohužel nedokázal probudit. Velmi důležitým faktorem je i fakt, že v momentě, kdy soupeři znali naše systémy, chyběla tam osobnost Davida Jelínka, který měl roli vyhledávat střelecké pozice, které pro něj vytváří tým. On je tím, kdo je schopen ty situace nejlépe řešit. Když jeho pozici hrál někdo jiný, už to nefungovalo tak jak by mělo.“

 

 

„První co mě napadne je rozdíl ve vůli bránit. Nám dělá problém být agresivní, vytvářet tlak na míč, bojovat se svým hráčem o pozici. To nám dělá velkou obtíž. Naši hráči nejsou schopni na to tempo a úsilí přeřadit. O tom se mluví pravidelně, když se vrátí nějaký reprezentační tým. Tato hodnocení jsou stále stejná. Nicméně se nic nestane a žádný zásadní výstup z toho není. Tohle ale jsou věci, které za měsíční práci s týmem změnit nedají. Druhou věcí je fyzická připravenost. Je pravdou, že jsme tu nejmladší tým, že s námi jsou tři devadesátky, které navíc ty výkony měli hodně nevyrovnané. Zbytek je o rok až dva mladší sestava. Jediný kdo se nebál rány a odvedl si pod košem své, byl teprve sedmnáctiletý Kříž. A to není dobře. Fyzicky, svalově, atleticky i silově zaostáváme.“