Rozhovor: Lucie Hošková o tom, jak to chodí na americké junior college | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Lucie Hošková se narodila v Brně, kde také v osmi letech začala s basketbalem. V dresu Žabin se jí dařilo po týmové i individuální stránce. Na svém kontě má tituly mistryň ČR v kategoriích U14, U15, U17 i U19, v žákovských kategoriích byla dokonce zvolena MVP obou turnajů, v dorostenkách nechyběla v All-stars výběrech. Prošla také mládežnickými reprezentačními týmy. V patnácti letech s týmem do šestnácti let získala zlatou medaili na evropských olympijských hrách mládeže v nizozemském Utrechtu a o měsíc později se jí na krku houpala stříbrná medaile z ME v Bulharsku. O rok později, tentokrát už ve své kategorii, pomohla jako hráčka základní sestavy týmu zopakovat druhé místo na ME a zahrála si i na mistrovství světa do sedmnácti let, které se konalo v Plzni a v Klatovech. Odehrála i dvě ME U18 a minulé léto se podívala v rámci ME U20 do Izraele. Toto léto by v národním týmu neměla chybět a cíl bude jasný – postoupit zpět do divize A. Když minulý rok definitivně skončila v dorostenecké kategorii, přišlo na řadu rozhodování. Volbu nakonec vyhrála možnost studovat a hrát v Americe, kde už čtvrtým rokem válčí také její starší sestra Kamila. O tom, co ji k tomuto rozhodnutí vedlo, rozdílech, a odlišném stylu se dočtete v rozhovoru.

Z brněnských Žabin jsi zamířila na americkou junior college. Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo? A proč právě Casper College?

Už od té doby, co se moje sestra rozhodla, že půjde studovat do Ameriky, jsem nad tím také začala uvažovat. Chtěla jsem zkusit jiný basketbal a nabrat nové zkušenosti a zážitky. Z mých nabídek mě nejvíce zaujala Casper College, a to díky svému jak studijnímu, tak i basketovému programu. Když mi trenéři právě odsud začali psát, byla jsem si naprosto jistá, že právě Casper College je místo, kam bych chtěla jít.

Jaké basketbalové rozdíly nejvíce pociťuješ? V čem se basketbal na junior college liší?

Mezi evropským a americkým basketem je spousta rozdílů. Basket tady je méně kontaktní než u nás. Taky tu máme jenom pár jednoduchých herních systémů, takže tvorba hry je hodně na nás. V rámci herních pravidel je to tu také jiné. V prvních utkáních jsem měla s některými pravidly trošku problém, musela jsem si zvyknout. Tréninky tu také probíhají trošku jinak, máme pouze krátké rozcvičení a pak hned jdeme dělat různé drily.

Jak vypadá takový denní režim na college? Jak vypadá tvůj běžný den?

Můj denní režim tady je v podstatě hodně podobný jako doma. Dvakrát týdně mám v osm ráno individuální trénink. Kolem dévaté hodiny mi začíná škola, časy mého vyučování si vybírám sama pro každý semsetr. Kolem druhé nebo třetí začíná trénink. Tréninky jsou většinou dvouhodinové a třikrát týdně máme posilovnu. Po tréninku někdy míváme studijní hodiny, což znamená, že se celý tým sejde v jedné místnosti a trenéři na nás dohlíží, abychom dělaly věci do školy. A takhle je to v podstatě každý den stejné.

Jak rychle sis zvykla na herní styl tvého nového týmu?

Zpočátku bylo hodně těžké zvyknout si na místní hru. Musela jsem se naučit trošku víc střílet a taky trošku jinak bránit, protože jinak bych se v každém zápase vyfaulovala. Naštěstí tady sezona začíná až v listopadu, takže jsem na tu změnu měla spoustu času.

V týmu je s tebou hned šest dalších evropských hráček. Bylo díky tomu snazší zvyknout si na nové prostředí? Ulehčuje ti jejich přítomnost některé z denních činností?

Myslím, že mi to tady ulehčují. Spousta z nich má hodně podobný styl basketu, takže si spolu herně hodně rozumíme. Také spousta z nich je na tom podobně s angličtinou jako já, takže první dny jsem si měla s kým povídat, aniž bych se styděla.

V této sezóně jste zatím prohrály dva zápasy. Co stojí za úspěchem vašeho týmu?

Trenéři si náš tým letos pochvalují už od začátku sezony. Na tréninku se všechno dělá na 100%. Myslím, že náš hlavní trenér je hodně dobrý a má spoustu zkušeností, protože tady na Casper College už trénuje dlouho. Máme také skvělého asistenta, který je tu sice nový, ale vždy dokáže dobře poradit a v basketu se vyzná.

Na čem si váš trenér nejvíce zakládá?

Pro našeho trenéra je nejdůležitější disciplína. Pokud má někdo ve škole problémy nebo si neplní své povinnosti, je za to většinou nějaký trest v podobě běhání. V basketu je pro něj nejdůležitější obrana a doskoky, potom až útok.

Tobě osobně se skvěle daří. Jak bys zatím popsala svou sezónu? Z čeho nejvíce těžíš? Co ti vyhovuje?

Vyhovuje mi, jak to tu chodí. Do haly si můžu jít kdykoliv zastřílet, a pokud mám něco, co bych chtěla trénovat, naši trenéři mi vždy ochotně přijdou pomoci v jejich volném čase. Hodně mi pomáhá i to, že jsem si získala důvěru našeho trenéra, takže mi dává dostatek příležitostí v zápasech.

Jaký obor studuješ?

Vybrala jsem si psychologii, je to obor, co mě hodně zaujal. Přemýšlela jsem, že si k tomu vyberu ještě jeden obor, ale to ještě uvidím, až dokončím první rok.

Vaše sezóna už se pomalu blíží ke konci. Jaké máte cíle?

Vzhledem k tomu, že se nám zatím velmi daří, jsou naše cíle velké. Určitě bychom se chtěli dostat na mistrovství Ameriky, ale nechceme ještě předbíhat, protože k tomu je potřeba vyhrát turnaj našeho regionu. Takže prozatím naším hlavním cílem je vyhrát naši konferenci, a díky tomu pořádat regionální turnaj.

Jak je známo, na junior college se studuje maximálně dva roky. Jaké máš plány do budoucna?

Během tohoto roku se mi tu ve Spojených státech moc líbí, takže prozatím uvažuji po dvou letech o studiu na univerzitě a hraní v soutěži NCAA. Ale je to poměrně daleká budoucnost, takže ještě uvidím, kam dál mě vítr zavane.

V čem vidíš největší přínos tvého působení v Americe? 

Do Ameriky jsem šla s cílem, že bych chtěla zkusit hrát americký basketbal a naučit se dobře mluvit anglicky. Také jsem chtěla vyzkoušet, jaké to je být tak daleko od domova. Myslím, že všechna má očekávání se zatím naplňují a moc se mi tu líbí.

Co ti v Americe nejvíce chybí a na co se nejvíc těšíš, až se vrátíš domů?

Určitě mi tu chybí rodina a kamarádi, a také docela čeština. Takže už se na všechny moc těším a také na to, že si zase povykládám česky. Také je tu jiné jídlo, tudíž se těším, až si dám něco typicky českého.

Zdroj foto: Archiv Lucie Hoškové