Slovinsko – země, kde basketbal zastavil čas ! | Probasket.cz

Please enter banners and links.

 Výborné výkony našich reprezentantů mě přesvědčily, abych se vydal do Slovinska podpořit je v zápasech proti Gruzii a Chorvatsku.

 Česká parta s Veselým v čele zjevně nepřesvědčila pouze mě. Mnoho českých fanoušků využilo volné neděle a do Celje jich přijelo opravdu hodně. Měl jsem možnost mluvit s otcem Jiřího Welsche Pavlem, který poznamenal: "Byl jsem na obou evropských šampionátech, kde Jirka hrál. Ve Francii i ve Španělsku jsem ale potkal pouze pár skupinek Čechů. Tady to je uplně něco jiného. Kluky přijelo podpořit opravdu mnoho lidí, můžete si pokecat s ostatníma Čechama, je to super". 

Nedělní zápas s Gruzii skončí po fantastickém výkonu naší výhrou a všichni už netrpělivě vyhlížíme pondělní souboj s Chorvatskem. Chorvati však ještě před tím musí odehrát balkánské derby se Slovinci. Než tento zápas začne, přejíždíme do nedaleké Lublaně. Při naší cestě k obřímu plátnu, kde se utkání promítá, můžeme sledovat, jak celá Lublaň žije basketbalem. Jeden bar vedle druhého je plný lidí a všichni upřeně sledují televizní obrazovky. Druhý poločas již dorážíme na náměstí, kde domácím Slovincům fandí okolo dvou tisíc lidí. Atmosféra je zde báječná. Když Murič minutu před koncem smečuje na 65:64 pro Slovinsko, nastává obrovský výbuch emocí. Slovinci nakonec v prodloužení dramatický zápas prohrají, protože se však jedná o první ztrátu týmu na ME, fanoušci si z toho těžkou hlavu nedělají.

Nažhaveni na bitvu s Chorvatskem se druhý den vracíme zpět do Celje. Při procházce před arénou potkávám otce Jana Veselého spolu s trenérem Dušanem Hrdličkou, který Honzu vedl v mládežnické akademii Snakes Ostrava. Požádám pana Veselého o rozhovor, vyhoví mi a navrhuje, ať si s jeho partou kamarádů dám jedno točené. Jeho pozvání samozřejmě neodmítám. Oba se pochvalně vyjadřují o organizaci celého turnaje. Nicméně jednu stinnou stránku přeci jen nalézají. "Na to, že se jedná o ME, tak na méně atraktivní zápasy zde chodí hodně málo lidí. Nerozumím tomu, proč se nesnaží nahnat do hal děti ze škol, nějakým způsobem zvýhodnit lístky, aby zde bylo opravdu plno. Akce jako je ME by si to zasloužila". Tato výtka se však rozhodně netýká zápasů, ve kterých hraje slovinský národní tým. Vidět domácí borce naživo v akci se rovná zázraku.  Když se zeptám na odhad poměru sil v hledišti před klíčovým bojem s Chorvaty, Veselý říká: "Dnes to bude podobné jako včera s Gruzínci, s tím, že my budeme v jejich kůži". A je tomu opravdu tak. Rozhodující duel o postup ze skupiny si nenechá ujít bezmála dva tisíce Chorvatů. Náš malý kotel, který čítá kolem sta hlav, se snaží sebevíc, ale k překřičení červenobílé masy to bohužel nestačí. 

Přestože Chorvaté měli převahu v hledišti, na hřišti měli v prvním poločase navrch chlapci se lvem na dresu. V druhé půlce však českému souboru nevychází nic z toho, z čeho těžil v předešlých zápasech a porážkou ztrácí šanci na postup. Toto nepovedené vystoupení však nemůže zkazit pozitivní dojem z celého šampionátu. Po závěrečném klaksonu celý český kotel stojí a tleská českým borcům. Kluci dřeli a bojovali, bohužel to stačilo "pouze" na 4., tedy nepostupové, místo ve skupině. I tak zanechali na ME skvělý dojem a mně poskytli nádherný sportovní zážitek, za který bych jim chtěl upřímně poděkovat.