Tomáš Satoranský: Je to pro nás zatím obrovské zklamání | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Tomáš Satoranský je jedním z hlavních lídrů reprezentačního týmu na ME divize A hráčů do 20 let. Velmi si se svými spoluhráči přál postup ze skupiny, což by českému týmu zajistilo vyhnutí se bojům o sestup do "druholigové" divize B. Jenže Češi ve skupině třikrát prohráli dvouciferným rozdílem a play out je nemine. O pocity z působení a hry českého týmu na ME se Tomáš podělil také s portálem proBasket.cz

Tým si ho zvolil jako kapitána a on svou roli náležitě plní. Přesto, že se jeho týmu zatím příliš nedaří, bere na sebe odpovědnost, a i když je to rozehrávač, stíhá zastat i role ostatních pozic, pokud si to situaci na hřišti vyžaduje. V posledním utkání proti Ukrajině, kdy Česká Republika měla k výhře zatím nejblíže, získal double-double za šestnáct bodů a deset doskoků. „Když jsme ve vedení, tak se soupeř dostane zpět do hry díky útočnému doskoku a lehkému koši. To je faktor, který musíme eliminovat v boji o záchranu,“ důrazně popisuje klíč k úspěchu rozehrávač španělské Sevilly, který při bolesti zad Davida Jelínka zůstal u kormidla týmu sám.

Důvod k radosti zřejmě není. Pokus postoupit ze skupiny a přímo tak zabránit sestupu do divize B nevyšel… Už jsem to říkal, že je to pro nás obrovské zklamání. I přes četné absence a omluvenky hráčů jsme sem jeli s větším cílem. Musíme se o to ještě hodně poprat a pro hráče ani realizační tým ta situace není jednoduchá. Všichni udělají maximum pro to, abychom Divizi A udrželi. Nyní se stěhujeme do Zadaru, kde budeme pokračovat ve skupině G v boji o záchranu.

Poslední utkání skupiny proti Ukrajině však bylo vyrovnané a rozhodla až dramatická koncovka. V čem byl rozdíl oproti utkání s Lotyšskem a Řeckem? Co se podařilo zlepšit?
Zlepšili jsme se asi ve všech faktorech. Rozhodně to byl doskok, i když v druhém poločase Ukrajinci opět v tomto dominovali. Byli jsme mnohem méně zakřiknutí v obraně, hráli jsme agresivně a z toho jsme mohli přecházet snadněji do protiútoku, který nás ofenzivně zatím drží. Dařilo se i Ondřeji Peterkovi. Určitě máme co zlepšovat, ale byl to stoprocentní skok kupředu oproti předešlým dvěma utkáním.

Pomohli i sami Ukrajinci tím, že nebyli tak agresivní v obraně?
Určitě. Hráli delší dobu zónu, což nám asi vyhovuje víc, protože nejsme pod takovým tlakem, na který nejsme zvyklí a střelce z dálky máme.

Je výkonnostní rozdíl oproti soupeřům opravdu tak velký?
Ne u všech týmů tomu tak je. Samozřejmě to bylo vidět v prvním utkání skupiny, že Řekové jsou úplně někde jinde. Ale to není výmluva. My se musíme spíš zamyslet, proč nejsme na tom tak, jako oni. Mezi Lotyši a Ukrajinci zas až takový výkonnostní rozdíl nebyl. Je vidět, že jsou na tom lépe fyzicky, silově a hrají agresivněji, než je u nás zvykem. Já si myslím, že u Lotyšů rozhodla bojovnost a to s výkonností nemá nic společného. Když někdo chce bojovat, tak bojuje, bez ohledu na to, jak je kvalitní basketbalista. S Ukrajinou jsme byli vyrovnaným soupeřem.

Co si myslíš, že je toho příčinou? Česká mentalita? Kultura basketbalu u nás?
Mně přijde, že Čeští hráči jsou až příliš spokojeni sami se sebou. To co hráči u nás neřeší, je v zahraničí bráno jako podstatné. Myslí si, že to stačí, to co předvádějí v českých soutěžích a v Mattoni NBL a že ta agresivita a pojetí hry je stejné. Tady se jasně ukázalo, že už v kategorii do dvaceti let je agresivita pojetí hry, síla, zápal pro hru a tak dále o dva levely výš, než v naší nejvyšší mužské soutěži. Nestačí hrát desítky minut v MNBL a říci: „To je dost. Všechno jsem dokázal. Můžete mě vidět v televizi.“ Tady můžete vidět, jakým stylem se ten basket hraje a kam směřuje. Každý musí mít vyšší cíle, ponaučit se, být agresivnější a přes rok na sobě více pracovat. Máme dobré trenéry, kteří nás můžou sebelépe připravit, ale pokud tam chybí ten základ, ta touha, těžkou s námi něco zmůžou.

Při pohledu do statistik je ČR jediným týmem, který ještě nedosáhl trojciferného počtu doskoků na turnaji (88). Je doskok tím, co týmu láme vaz?
Měli jsme s tím problém už v přípravě. Není to jen problém reprezentačního týmu do dvaceti let, ale všech kategorií a českého basketbalu. Vždy jsme měli problémy na doskoku a to nás zabíjí. Když jsme ve vedení, tak se soupeř dostane zpět do hry díky útočnému doskoku a lehkému koši. To je faktor, který musíme eliminovat v boji o záchranu.

Výběr U20 odehrál již tři oficiální utkání. Kde je jeho silné a slabé místo?
Nejslabší stránka našeho týmu je určitě podkošová hra. Máme problémy s obranou pivotů soupeře, doskakováním podkošových hráčů soupeře i s jejich odstavováním. To je největší naše slabina a projevuje se to i v útoku. Část našeho systému je založena na tom, že zakončují rozehrávači a křídla. Potřebujeme však dát občas míč i do dolního postavení a vyvážit tak hru, ale ne vždy je to možné. Pak dochází k tomu, že se soupeř může více soustředit na práci perimetru a to je zlé. Na druhou stranu třeba s vyššími křídly Ondrou Kohoutem a Martinem Křížem můžeme rychleji přecházet do protiútoku. Ten je však spojen s doskokem a tím se vracíme zpět na začátek kruhu. Máme dobré střelce, čímž jsme konkurence schopni ostatním.

Po absenci Davida Jelínka jsi včera zůstal u kormidla týmu sám. Jak jsi to zvládal a co říkáš bodovému probuzení Ondřeje Peterky?
Ondra se zhostil absence Davida výborně. Trenér s ním mluvil, bylo vidět, že si víc věří, nebál se vystřelit a vzít to na sebe. On je typem hráče, který je schopen takhle hrát a dávat body, jen si to potřeboval sám sobě dokázat a snad se mu bude dařit i nadále.

Neděsí tě trochu představa, že vás čeká ještě šest těžkých utkání s jedním dnem pauzy a ty pravděpodobně strávíš na hřišti maximum času? Dá se to zvládnout fyzicky?
Byl jsem tím trochu překvapen, protože jsem nevěděl, že se ta sestupová pravidla změnila. Dříve se hrála tři utkání a týmy se utkali pouze jednou, navíc byl po každém utkání den volna. Nyní je to těžší protože se hraje s každým dvakrát, tři utkání v řadě, den pauza a znovu tři. Ten den pauzy snad pomůže. Nemá cenu to řešit, je to pro všechny týmy stejné a musíme to zvládnout.

V skupině G, která hraje o záchranu, se postupně potkáte s Německem, Holandskem a Tureckem. Je to ta lepší varianta v boji o „život“?
Co se týče Německa a Holandska… Jsou to pro nás dobří soupeři, víme, co od nich můžeme čekat, porazili jsme je a Turci jsou překvapením, že jsou v sestupové skupině. Jsou vysocí a uvidíme, jak se s tím naši pivoti vyrovnají. Na ME Divize A si nemůžeme soupeře vybírat, protože všechny týmy jsou kvalitní. Musíme udělat vše, co je v našich silách.

Z přípravy máte skalp právě Německa a Holandska. Pomůže vám to v sebedůvěře a sebevědomí?
Hlavně to, že jsme s oběma soupeři vyhráli, nám dodá na sebevědomí a už víme, co udělat, aby se nám to povedlo znovu. Nizozemci nám vyhovují asi nejvíc. Mají menší tým a hrají jednoduché signály, kdy jsou hráči nahoře a nemají silného pivota, který by nás mohl ohrožovat. Německo má naopak dominantního pivota, kterého musíme eliminovat a dostat ho ven z bedny. Co se týče Turecka, ještě jsem je neviděl v zápase, ale jsou vysocí a atleticky nadstandardně připraveni. Turci jsou jednoznačně favoritem skupiny.

Kdo podle tebe sestoupí do Divize B?
Nizozemsko a Německo.