Naše mužská reprezentace v roce 2009 | Probasket.cz

Please enter banners and links.

Přidávám svůj názor po určité době od konce bojů o udržení v A-skupině ME. Mám rád odstup, protože některé věci se s odstupem času začnou jevit v poněkud jiném světle. 

Přidávám svůj názor po určité době od konce bojů o udržení v A-skupině ME. Mám rád odstup, protože některé věci se s odstupem času začnou jevit v poněkud jiném světle.

Nejdříve malé odbočení pro ty, kteří mají špatnou paměť. Jsme sice téměř na dně evropského basketbalu, ale dostali jsme se tam za neúčasti a možná a rád bych se mýlil, za nezájmu některých klíčových hráčů. 

V roce 1991 jsme skončili na ME tuším šestí (za účasti letošního reprezentačního trenéra). Tehdy ale ještě existoval SSSR a Jugoslávie. Od té doby přibylo minimálně 9 vynikajících soupeřů, jejichž základny jsou obvykle daleko větší než naše. 

Není možné si myslet, že můžeme konkurovat bez toho, aniž by profesionální sportovci obětovali své pohodlí a své zájmy reprezentaci a tím i nám obyčejným fandům, slabším hráčům a trenérům. Prostě těm, kteří basketbal dělají jen jako koníčka. Kdybych někdy v srpnu řekl svým hráčům, že na ně nemám čas, protože jedu na dovolenou a chci být s rodinou, hodně by se podivili. Kdejaký trenér mládeže má větší zápřah než profíci. Kdo nevěří ať tam běží.

Sestup je velmi nepříjemný, ale při neúčasti tolika hráčů základní sestavy se dal docela snadno předpokládat. To, že ještě před poslední čtvrtinou zápasu na Ukrajině byl nerozhodný stav svědčí o dobré práci hráčů a celého realizačního týmu. 

Zajímavá je role hlavního trenéra Michala Ježdíka, který bývá často pod palbou kritiky internetových diskutérů a Mikyho Pospíšila. Nikdy jsem jejich argumentům příliš nerozuměl, protože Michal Ježdík odváděl dobrou práci jak v Nymburku, tak v reprezentaci. Teď mu v reprezentaci z „ Brňáků“ zůstal jen Sokolovský, což je škoda. Pokud by někdo chtěl naznačit, že je Michal Ježdík neoblíbený, nechápu proč je dobrý pro Jirku Welsche, který vždy reprezentaci bral vážně a důvod letošní jeho neúčasti je naprosto pochopitelný.

Argument, že prokaučoval nějaký zápas je lichý. Dnes a denně se hrají zápasy, ve kterých se skóre otočí během pár minut. Ve všech možných soutěžích. Je to normální jev, ale pro fanoušky jsou normální věci „pěkná nuda“. Mnoho zápasů končí těsným rozdílem a nelze říci, že za to může trenér.

Zvláště v sestavě, která Ježdíkovi zbyla, je potřeba mu jen poděkovat.

Co dál? Snad jen hodně do hloubky se zamyslet, co se najednou stane s hráči, kteří odejdou do Lublaně (Welsch, Veselý). Mnoho našich hráčů se v zahraničí i v naší lize různě „plácá“ a z Lublaně se odchází do NBA, v nejhorším případě do špičkového týmu Euroligy. Raději nebudu psát, co si o tom myslím.